.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Říjen 2014

Exkurze - Židovská Praha

25. října 2014 v 15:00 | Sheppard |  Školní časopis
Třídy čtvrtého ročníku se konečně dočkaly slibované exkurze, která byla na konci minulého roku z technických / organizačních / kdovíjakých důvodů odložena. Ale jelikož exkurze máme všichni (včetně profesorského sboru) tak rádi, nemohli jsme tuhle jen tak vynechat.

A tak jsme se v pondělí 6. října nesešli v lavicích, ale před školou u autobusu. Na opozdilce se tentokrát překvapivě čekat nemuselo (asi chyba v Matrixu). V průběhu nastupování (složitý a zdlouhavý to proces) se ovšem vynořil jiný potenciální problém - málo míst v autobusech. Nějak jsme se ale nakonec naskládali, takže jsme mohli vyrazit, směr Praha, konkrétně její "židovská čtvrť", tedy Josefov na Praze 1.

Na místo jsme dorazili už bez problémů. Doslova na každém kroku nás vítaly tváře kandidátů do senátu, zastupitelstev a magistrátu, neboť byl necelý týden před komunálními volbami. Hned u první plánované zastávky se ale vše začalo opět komplikovat. Z technických / organizačních / kdovíjakých důvodů jsme museli trochu přeskupit program. Popošli jsme tedy o několik ulic dál, kde už nám přidělili průvodce (mimochodem - velmi sympatický chlapík s nadšením pro věc), a tak mohla exkurze začít.

Prvním navštíveným místem byla Klausová synagoga (náhodnost se jménem našeho exprezidenta je čistě náhodná). Pan průvodce nás seznámil nejen s historií budovy a její architekturou, nýbrž i se základními pojmy týkajícími se judaismu. Největším turistickým tahákem v této synagoze je pravděpodobně ručně psaná tóra navinutá na dva obří dřevěné válce. Po cestě k další synagoze nám průvodce ještě vyprávěl o Židech v Praze, tedy hlavně o Josefově a jeho bohaté a z velké části neveselé historii.

Další zastávkou byla Pinkasova synagoga. Ta slouží jako památník připomínající holokaust Židů. A nutno uznat, že je to památník značně působivý - zdi chodeb i hlavní síně jsou od shora dolů hustě popsány 80 000 (ano, osmdesáti tisíci!) jmény zavražděných českých Židů. Tedy s výjimkou přední stěny, na které je jen 24 jmen... jména koncentračních táborů, kde k těmto masakrům docházelo. Ani nemusím podotýkat, že celé místo má velmi pietní a pochmurnou atmosféru.

Neméně působivý a možná ještě trochu autentičtější zážitek ovšem čeká návštěvníka i v prvním patře Pinkasovy synagogy. Zde jsou totiž vystaveny obrázky židovských dětí, "umělecké" ale i takové, které zachycují každodenní výjevy z táborů smrti. Zdaleka ne u všech děl se podařilo zjistit alespoň jméno autora, u některých ano. Pod mnohými kresbami však stálo na cedulce místo data návratu datum úmrtí.

Následně jsme se přesunuli na Starý židovský hřbitov, který jsme si, opět za poutavého vyprávění pana průvodce, celý prošli. Hřbitov fungoval v 15. - 18. století (nejstarší náhrobní kámen je z roku 1439), takže nyní má už také jakýsi "punc historie". Většina náhrobků je už zchátralá, každopádně to také dodává celému místu tu správnou atmosféru. Nejzajímavějším faktem asi je, že židovští hrobníci dokázali velice chytře, s mírnou nadsázkou, šetřit místem. V některých místech je prý až 12 vrstev hrobů nad sebou. Na běžně velký hřbitov se tak vešlo až několik desítek tisíc zesnulých. Hned vedle hřbitova stojí obřadní síň, kde kdysi pohřební bratrstvo provádělo očistu zemřelého včetně poslední manikúry.

Poté jsme si šli prohlédnout synagogu Staronovou. Ta jako jediná stále slouží k náboženským obřadům a konají se v ní bohoslužby, tudíž jsme si všichni (tedy jen chlapci) museli nasadit na hlavu kipu neboli jarmulku. A navzdory všem povídačkám a předsudkům jsme ji dostali zcela zdarma a mohli si ji nechat! Lepší suvenýr jsme si opravdu odvézt nemohli. Je to sice jen obyčejná, látková jarmulka s logem muzea, ale konečně se můžu všude chlubit: "Jo, já mám doma ve skříni jarmulku." (Což byl vždycky můj sen.)

Na závěr naší exkurze jsme navštívili ještě krátce Španělskou synagogu. Ta je ovšem typickou "sakrální architektonickou památkou" (všichni obdivovatelé a znalci architektury mi jistě prominou), kde vše, na rozdíl od ostatních námi navštívených synagog, působí velmi okázale a naaranžovaně. To mě spolu s nekonečným davem turistů jaksi vytrhávalo z atmosféry, kterou nastartovala předchozí místa. A také už jsme měli všichni hlad, takže jsme vyrazili na poslední zastávku - oběd.

Ze vší té historie, kultury a dalších informací člověku opravdu vyhládne. Naštěstí na Praze 1 není problém najít restauraci (zajímavé, že vždycky padne volba na KFC), takže nebyl problém ani tuto nesmírně zajímavou, velmi poučnou a v lecčem obohacující exkurzi korunovat vydatným obědem. Jak jinak.