.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Trosečníci 4/4

6. prosince 2013 v 18:00 | Sheppard |  Trosečníci
Jeff Barker nervózně okusoval konec tužky a pohledem sugeroval obrazovku před sebou. Messenger 1 se měl hlásit už před deseti hodinami. Podíval se do konferenční místnosti, kterou od střediska oddělovalo jen sklo. Reportéři již začínali být netrpěliví, první hlášení po příletu k planetě Kepler s napětím očekával celý svět.

Jeff dobře znal všechny členy posádky a věděl, že by za normálních podmínek neměli zpoždění. Nejprve chtěl veliteli letového střediska jen zavolat, pak si to ale rozmyslel, rychlými kroky přešel celý sál a bez zaklepání vtrhl do jeho kanceláře.

"Pane, Messenger se nehlásí!" řekl starostlivým hlasem Barker.


Velitel střediska zbledl. "Zavolám řediteli ISA… a prezidentovi," řekl prázdným hlasem. "Barkere, vezměte za mě tiskovku," dodal, přikládaje k uchu telefon.

Jeff odkráčel ven z kanceláře a zamířil do konferenční místnosti. "To je největší průser v dějinách kosmonautiky!" procedil skrz zuby.

Předstoupil před novináře, odkašlal si a poklepáním na mikrofon ověřil jeho funkčnost. Desítky objektivů kamer teď mířilo přímo na něj. "Vážení, máme špatné zprávy. Zatím se neohlásili. Nic ještě sice není jisté, ale mají už půl dne zpoždění."

"Co se stalo?" ozvalo se z davu před ním.

"To bohužel nevíme. Třeba jim jen nefunguje vysílač. Jestli se ale stalo něco vážného hned po příletu, mohl by to být problém. Jsou tam už pět měsíců. Co jsem ale chtěl říct je-"

"Můžete to přiblížit? Co se mohlo stát?" vykřikla jedna z reportérek.

"Ne, nebudu tady spekulovat. Chcete slyšet senzaci? Tak mě poslouchejte a nepřerušujte mě!" ohradil se Jeff. "Co jsem chtěl říct je, že my uděláme vše, co bude v našich silách, abychom je dostali zpátky. Záchranná operace právě začala. Pozornost všech lidí v ISA teď směřuje k jedinému cíli - dopravit posádku Messengeru do bezpečí.

Bude to mravenčí práce, která zabere týdny, ne-li měsíce, ale vydáme ze sebe to nejlepší. Už jsme podobné situace zažili, vzpomeňte na Apollo 13 nebo Hercula 4. Ať už se jednalo o vážnou poruchu při letu k Měsíci nebo o sabotáž lodě letící k Marsu, vždy jsme je dostali domů. Nikdy jsme své lidi neopustili a neuděláme to ani teď. Díky za pozornost!"

Když se Jeff vracel přes halu letového střediska na své místo, věci se už dávaly do pohybu. Zatímco se svět dozvídal o nepříjemných komplikacích první pilotované mise mimo sluneční soustavu, každý, kdo mohl k záchraně nějakým způsobem přispět, dostal svůj úkol.

* * *

"Rychle sem přijď, něco jsem objevil!" ozval se z Carlovy vysílačky Leifův hlas.

Dunne neváhal a vydal se do knihovny. Když přišel, panoval zde čilý ruch, skoro až zmatek. Lingvista se hrbil nad stolem, na kterém leželo mnoho knih, svitků a map. Kolem stálo několik Kepleranů, něco si mezi sebou horlivě vykládali.

Carl přistoupil ke stolu a zeptal se: "Co nového?"

"Při pročítání jedné staré knihy jsem narazil na něco moc, moc zajímavého," vychrlil ze sebe Leif.

"A sice…?"

Henriksson se zarazil. "To vlastně ještě nevím. Dej mi minutku!"

Po čtvrt hodině usilovného bádání zvedl jednu z knih vítězoslavně nad hlavu. Natočil ji tak, aby na ni jeho mimozemští pomocníci viděli a ukázal prstem na jeden odstavec. Oba muži zapnuli tlumočnický program, který se za ty měsíce hodně zdokonalil. Leif napsal svou otázku a nechal text přeložit do keplerštiny. O čem se tady píše? Zvukový syntetizátor zavrčel.

Odpovědi se ujal Ksahív. Když domluvil, program data zpracoval a převedl jeho řeč do angličtiny v písemné formě. I když se mimozemšťan jistě snažil, použil některá neznámá slova, pravděpodobně jména, se kterými si překladač nevěděl rady. Přesto byl obsah více než zřejmý.

Tohle je stará kniha z dob dávno před (X). Pojednává o (X). Na území, jež obývali naši předkové, než přišli sem, je vysoká hora jménem (X). Nikomu se nikdy nepodařilo dostat se až na vrchol, buďto to vzdali nebo se vůbec nevrátili. Přesto se o to mnozí pokoušeli. Jedním z těch odvážlivců byl i (X). Když se (X) vrátil a vyprávěl, co viděl, nikdo mu neuvěřil. Prý se na hoře ukrývá něco tajemného. Pak se stala velká pohroma, došlo k (X), mnoho Kepleranů zemřelo. Ti, co přežili, tam už nechtěli žít, a tak naši předkové přišli sem. Od té doby se k hoře nikdo ani nepřiblížil.

Leif po stole rozprostřel mapu a položil jednoduchou otázku. Kde je ta hora?

Ksahív ukázal na místo na samém okraji mapy, zhruba dva tisíce kilometrů od Qabas Konu.

"Myslel jsem si to!" zaradoval se lingvista. "Carle, to je místo, odkud podle senzorů družic vychází nějaký signál. Je ale tak slabý, že mu nikdo až dosud nevěnoval pozornost. Ověřoval jsem si to u Martina."

"Myslíš, že tam je něco zajímavého? Něco, co stojí za prozkoumání?" Carl nechtěl zbytečně plýtvat palivem v raketoplánu.

"Rozhodně!"

Dunne si povzdechl. "No tak teda jo, zaletíme se tam podívat."

* * *

Messenger 2, jenž měl původně letět k exoplanetě Gliese 581 g, zažehl reakční pohon, aby se vymanil z gravitačního pole Země. Cívky generátorů interkvantového pole se zahřály, jak do nich usměrňovače převedly energii z reaktoru.

Když byla loď dostatečně daleko, generátory kolem ní vytvořily bublinu. Obtisk veškerých informací o počtu a rozmístění částic a vln uvnitř prošel interkvantovým tunelem na určené místo mnohem rychleji než informace samotná, která by mohla cestovat jen rychlostí světla. Interkvantový paradox pak způsobil i přenos všeho v bublině. K planetě Kepler-22b takový obtisk putoval pět měsíců.

Messenger 2 náhle zmizel z normálního prostoru. Záchranná mise se přehoupla do druhé fáze. Nezbývalo, než čekat.

* * *

Carl raketoplán zaparkoval v sedle těsně pod vrcholkem hory, dál musel průzkumný tým pěšky. Geoložka Liu Hungová zůstala, aby mohla odebrat vzorky hornin v okolí. Když ostatní vylezli na samotný vrchol pětitisícovky, Martin chvíli obcházel kolem ve snaze upřesnit, odkud neznámý signál vychází.

"Tady. Podle senzorů ten sitnál vychází odtud," oznámil, mávaje na ostatní.

Carl se zamračil. "Nic tu nevidím."

Hlaváč přístroj restartoval, kousek poodešel a pomalu kráčel zpět. "Tady jsou hodnoty nejvyšší. Musí tu být něco, co ten signál vysílá."

"Tady?!" podivil se Carl a netrpělivě smýkl podrážkou o zem, čímž vymrštil několik menších kamínků do vzduchu. Sprška úlomků najednou jako by do něčeho narazila, vzduch se v tom místě viditelně zavlnil. "Viděl jsi to?" pohlédl nevěřícně
na astrofyzika.

Martin to viděl moc dobře, ale myslel si, že to byl jen nějaký přelud. Smýkl podrážkou o zem a pozorně sledoval, co se stane. Kamínky se uprostřed letu zarazily a neviditelná bariéra se zavlnila. Nikolaj tasil svůj nůž, uchopil ho za čepel, a než ho stihl kdokoliv zastavit, šťouchl do té bariéry rukojetí. Výsledek byl opět stejný.

Čech vytáhl ze svého batohu příruční sonar. Nastavil optimální citlivost, natáhl ruku nad místo, kde se anomálie vyskytovala, a přístroj spustil.

"Je to kruhový objekt o průměru asi třicet centimetrů," oznámil výsledek testu.

Nikolaj se zadumaně podrbal na hlavě. "Ale to by znamenalo, že ta věc je-"

"Neviditelná," dořekli všichni tři naráz.

"Aspoň pro naše oči," usmál se fascinovaně Hlaváč. "Povrch toho tělesa musí být z nějakého metamateriálu, který láme světlo o určitých vlnových délkách tak, že ho pouhým okem nevidíme."

"Jo, já to znám. Taky mám doma pár neviditelných hrnků. Prodávají to v dárkovém zboží," prohodil Dunne. "Armáda už tuhle technologii používá třicet let."

"No… něco mi říká, že Keplerané si nezašli koupit přiblblou hračku do supermarketu. Nebo mi chceš tvrdit, že mají technologie a znalosti na výrobu kompozitních materiálů?"

Carl musel uznat, že má Martin pravdu. Vůbec mu to však nešlo do hlavy. Kde se na planetě, kterou obývá civilizace na úrovni raného středověku, vzala takhle složitá technologie?

Shýbl se a uchopil předmět oběma rukama. Hned, jak se ho dotkl, objekt se zviditelnil. Přímo před jejich zraky se objevil kovově lesklý disk.

"Mám tu prudký nárůst energie," vyhrkl Hlaváč, kmitaje očima po obrazovce tabletu. Pak se zatvářil, jako by právě viděl smrt, a zakryl si rukama obličej ve snaze uchránit se před výbuchem. Nic se ale nestalo.

Zkontroloval znovu údaje na displeji. "Hladina energie se ustálila. Ale ten signál se změnil, vysílá to nějaká data na extrémně vysoké frekvenci. Počkejte, musím překalibrovat přijímač…" horlivě kmital prsty po dotykové obrazovce. "Mám to! Páni, má to několik terabytů. Skočte někdo pro externí disk!"

"Jdu," kývl na něj Nikolaj a rozeběhl se dolů k raketoplánu.

"Martine, co to je?" naléhal Carl.

"Nevím. Je to v nějakém neznámém jazyce," konstatoval vědec po zběžném pročtení nepatrného zlomku dat. Symboly ani zdaleka nepřipomínaly keplerštinu či nějaký jemu známý pozemský jazyk.

"Co? Jako že to je…"

"Ano, mimozemský přístroj. Vypadá to jako sběrač a vysílač dat. Zkusím pro začátek dekódovat nějaká schémata." V Martinově hlase se mísilo nadšení a soustředění. Najednou ztuhl a nevěřícně zíral na displej, pak se začal smát.

Carl natočil tablet tak, aby také viděl na obrazovku. Detailně vykreslená 3D animace ukazovala planetu Kepler, něco ji však na mnoha místech v různých výškách zakrývalo. Najednou se k planetě přiblížilo těleso, na chlup podobné Messengeru. Přesunulo se do míst, kde se vyskytovalo to, co planetu obepínalo. Těleso po pár vteřinách zmizelo. Carlovi přeběhl mráz po zádech.

"Tohle je poslední záznam - o naší lodi. Carle, tohle je," ukázal na kruhový přístroj, "maják nějaké hodně vyspělé civilizace. Aktualizuje, vyhodnocuje a odesílá data. Zdá se, že byl v úsporném režimu, proto byl signál tak slabý. Vsadím se, že takových bude na planetě víc," pronesl rozrušeným hlasem Hlaváč.

"Takže to není neviditelný hrníček z dárkového zboží…" pokusil se Dunne o trochu sarkasmu. Sám se ale ani neusmál.

"Vypadá to jako nějaký plyn," ukázal Martin na nepravidelně rozprostřenou skvrnu nad planetou. "Pamatuješ, jak jsem říkal, že trup lodi nevydrží tak velkou zátěž jako raketoplán? Myslel jsem, že tak rychlý rozpad způsobilo nějaké záření. Byla to ale asi nějaká substance, rozežírající slitinu pláště."

"Chceš říct, že Messenger zreznul?" podivil se Carl.

"Jo, něco takového. Vplul do mraku nějakého plynu, který zreagoval s jeho povrchem. Důležité ale je, že už známe pravou příčinu a můžeme varovat loď, která pro nás přiletí. Bereme to s sebou!" nacpal si zařízení do batohu.

Skupina se vydala zpátky k výsadkové lodi. Každý se snažil vstřebat nové informace. Většina astronautů si to ještě neuvědomovala, ale ten den učinila další z řady zásadních objevů. Našli vyspělý přístroj, který tu zanechala neznámá civilizace. Našli důkaz, že lidstvo je až třetí inteligentní rasa, která vkročila na povrch Kepleru.

* * *

Carl pomáhal vesničanům sbírat plody podobné bramborám, nechávaje se osvěžovat vlahým, pozdně letním vánkem, když mu v kapse pípnul příruční počítač. Vytáhl ho a přečetl zprávu na displeji - přijímač v raketoplánu zachytil rádiové vysílání. Odložil mísu, rozeběhl se a zastavil až v pilotní kabině. Vmžiku si nasadil sluchátka a přepojil do nich zvuk z vysílačky.

"Tady Carl Dunne, velitel mise Messenger jedna," vyhrkl.

Statický šum vysílání mírně rušil, přesto byl hlas ve sluchátkách zřetelně slyšet. "Hovoří Leonard Baker, velitel Messengeru dva. Zachytili jsme vaše varování a bereme ho na vědomí, budeme se od toho plynu držet dál."

Carl se snažil ovládnout, ale nešlo to - do očí se mu vedraly slzy, když uslyšel Bakerův spásný hlas.

"Omlouváme se, že to trvalo tak dlouho, přiletěli jsme, jak nejrychleji to šlo. Do hodiny jsme u vás!" dodal kapitán Messengeru 2.

* * *

Carl zaklepal na dveře a ustoupil o dva kroky. Ksahív otevřel, překročil zápraží a vřele pozemšťany přivítal. Američan aktivoval tablet a spustil překladač.

Přišli jsme se rozloučit, přetlumočil přístroj do keplerštiny. Mimozemšťané předešlý večer uspořádali oslavu, Carl se ale chtěl rozloučit ještě osobně.

Mimozemšťan zavrčel. Děkujeme, že jste nás poctili svou návštěvou, naplnili jste sen celých generací! Bylo mi ctí se s vámi setkat. Nikdy na vás nezapomenu.

Všech devatenáct kosmonautů naráz zasalutovalo. Kepleran jejich pozdrav znal, a tak ho napodobil. Ostatní v tichosti odešli, zůstal jen Carl s Emily.

Věřím, že váš národ dokáže veliké věci. Jednou se také podíváte ke hvězdám, sdělil Carl svému mimozemskému příteli. Bude se mi stýskat.

Mně také. Ksahív udělal gesto, kterým se na Kepleru loučili jen nejvěrnější druhové.

"Sbohem," řekl Dunne a jeho pozdrav napodobil.

Emily si otřela slzy, přistoupila ke Ksahívovi a objala ho. Pak se s Carlem chytili kolem ramen a pomalu kráčeli k raketoplánu, který už žhavil motory. Za nimi se ozvalo ještě jedno zavrčení, následované zdráhavým zabouchnutím dveří.

Přeji šťastnou cestu ke hvězdám! objevilo se na obrazovce překladače.

* * *

"Myslíš, že to tak mělo být?" zeptala se Emily, pozorujíc okénkem Messengeru 2 okrovou barvu pouště, prosvítající skrz načechrané, bělostné mraky.

"Já nevím, ale myslím, že ano. Kdybychom neztroskotali, všechno by probíhalo úplně jinak. Říkejme tomu osud, determinismus nebo jakkoliv, ale zažili jsme tady něco výjimečného. Díky Jackovi jsme si uvědomili, co znamená skutečná oběť. Museli jsme se semknout a prožívat spolu muka nejistoty, když jsme nevěděli, zda jsou naši přátelé naživu. Sžili jsme se s místními obyvateli a poznali jejich kulturu a uvažování. Objevili jsme důkaz existence další civilizace, která tu byla dávno před námi," řekl zadumaně Carl. "Otevřeli jsme tak dveře do nové éry. Nic z toho by se nestalo, kdybychom tu neztroskotali."

"A nikdy by mezi námi dvěma nevzniklo to, co vzniklo," podotkla Emily. "Po návratu z mise bychom si zasalutovali a šli si každý svou cestou," chytla ho za ruku. "Miluju tě, Carle!" řekla a vtiskla mu polibek.

"Já tebe víc," usmál se. "Až se vrátíme, postavíme si domek někde na Floridě a v létě každý pátek uspořádáme grilovačku s přáteli…"

Carl se marně snažil skrýt ve svém hlase smutek. "Mám smíšené pocity," přiznal. "Prožili jsme tu patnáct měsíců. Našli jsme tu druhý domov."

"Taky to pro mě není lehké."

"Je to paradoxní, ale čím horší se to zdálo na začátku, tím úžasnější to ve výsledku bylo. Zažili jsme tu věci, o kterých by se nám jinak ani nesnilo," řekl Carl. "Můžu s klidným svědomím říct, že ničeho nelituju!"

Zatímco pohledy všech astronautů směřovaly k planetě Kepler, Messenger 2 se pomalu vnořil do interkvantové bubliny a vydal se na cestu zpět.

* * *

Ksahív usedl na okraji jezera vedle houštiny rákosu, zul si boty a smočil nohy ve vodě. Chodil se sem osvěžovat každý večer a rozjímal. Na rozčeřené hladině se zrcadlilo zapadající slunce, Ksahív ale raději pozoroval oblohu. Lehl si a dal ruce za hlavu. Pokaždé, když se díval na mráčky, plující po azurově modrém nebi, si vzpomněl na večer, kdy uviděl znamení.

Bohové byli velice skromní, dokonce jim říkali, že bohy ani nejsou, Ksahív jim ale vždy vzdal hold a děkoval za všechny poznatky, které od nich jeho lid získal. Díky novým znalostem budou moci zlepšit své životy.

Návštěvníci je naučili, jak lépe orat pole, jak se starat o nemocné, jak stavět pevnější obydlí a jak využívat různých přírodních zákonů k vlastnímu užitku. Bohové jim ukázali, že poznávání je nekonečný proces, který nemá hranice, že svobodné bádání a objevování je jednou z největších výsad, které si musí vážit.

Ksahív se rozhodl zasvětit život následování jejich odkazu - pozorovat, zkoumat, učit se. Měl plán na založení škol v okolních osadách, které by si navzájem předávaly své vědomosti. Chtěl rozšířit řady tradičních učenců o nové žáky s neotřelým náhledem na dění kolem nich.

To vše teď ale musí počkat - Jižní panství jim vyhlásilo válku. Místo pomůcek k bádání se ve všech vesnicích vyrábí zbraně a mladíci se místo vzdělávání učí zabíjet. Jednoho dne se ale jejich potomci vydají ke hvězdám objevovat nové obzory, tím si byl Ksahív jistý.

* * *
 


Anketa

Jak se vám líbila povídka Trosečníci?

Výborná oddechovka 44.4% (4)
Slušná jízda 33.3% (3)
Moc se to nepovedlo 11.1% (1)
Hrůza 11.1% (1)

Komentáře

1 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 10. prosince 2013 v 21:51 | Reagovat

Páni úplne mi to vyrazilo dych :) I keď najskôr mi to prišlo akoby v jednej kapitole bol vtesnaný dej hodný viac kapitol. Ten však pominul.
Najviac sa mi páčila posledná časť o Ksahívovi a jeho úvahách. Akosi som si spomenula na Isaaca Newtona :)

2 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 11. prosince 2013 v 18:38 | Reagovat

[1]: Děkuju za názor a pěkný komentář!

3 thranduil-thranduil thranduil-thranduil | E-mail | Web | 12. března 2014 v 12:41 | Reagovat

Moc hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama