.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

18. kapitola – Pytel na mrtvoly

9. března 2013 v 18:00 | Sheppard |  Legální drancování
"Žádnej parazit nezničí svýho hostitele, voni jo. Rozkradli všechno… VŠECHNO!" (František Ringo Čech)




Dvě černé dodávky následované osobním automobilem dojely na konec slepé ulice, kde zastavily. Zadní dveře se rozlétly a do tmy pozdního jarního večera vyskákali zakuklení muži, zbraně nabité a odjištěné. Jeden z členů zásahové jednotky vytáhl ze sumky malý kvádr termitu a připevnil jej na ocelová vrata. O několik vteřin později zaplál tmou s mírným zasyčením oslnivý plamen. Když pyrotechnická směs dohořela, mužům ze zásahové jednotky už nic nebránilo ve vstupu na pozemek. Zatímco se útvar rozmisťoval kolem velké budovy, detektivové čekali ve voze, dokud nebude celá oblast zajištěná.

Z vysílačky se ozval něčí rozrušený hlas: "Tady poručík Malátný, Městský policejní sbor. Inspektore Pražáku, slyšíte mě?"
Pražák se naklonil do přední části auta a uchopil vysílačku. "Tady Pražák, slyším."

"Mám pro vás špatnou zprávu," na okamžik zaváhal, "Michal Souček zemřel. Ta mafie měla celou dobu tady na stanici svého člověka. Strhla se přestřelka a váš člověk to bohužel nepřežil."

Inspektora polilo horko, srdce mu začalo bušit a v hlavě se mu zatmělo. Zatímco jím zmítala vlna lítosti, zásahová jednotka Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vtrhla do středně velké haly, pravděpodobně nějakého skladiště.

Kovové dveře se s hlasitým výbuchem rozlétly a dovnitř vletělo několik omračujících granátů. Reinerovy se udělaly mžitky před očima a byl dezorientovaný. Věděl ale, že se děje něco moc špatného, a tak klopýtal směrem, kde si myslel, že se nachází zadní vchod do haly. Jeho intuice byla dobrá, vydal se správným směrem, avšak zadní vrata potkal o několik okamžiků později stejný osud jako ta přední.

Když se konečně jakž takž rozkoukal, stihl jen zahlédnout, jak na něj skáče sto kilo živé váhy v černé uniformě s kuklou na hlavě. Následoval náraz a nekontrolovatelný pád na zem. Hned, jak odezněla první bolest po nárazu tváří o beton, ucítil radní, jak mu muž zákona přitáhl jednu ruku k druhé. Kovové klapnutí pout už jen symbolicky završilo celý ten hladký, bleskový a bezchybný zásah jednotky.

Na bolavé tváři mu ulpěl prach a v puse cítil krev, přesto se však Radim snažil zachovat si svou hrdost a důstojnost, když ho zvedali ze země. Na venek se to projevilo tak, že se tvářil stejně namyšleně jako vždy. V hloubi duše byl však zlomený - tohle pro něj znamená konečnou.

Ten parchant Pražák to dokázal! vztekal se a úpěl v duchu.

Pro Pražáka to bylo velké vítězství, úspěšné završení mnohaměsíční práce, dřiny a nasazení. Na nějaké oslavy však ani nepomýšlel - zpráva o Michalově smrti ho zdrtila.

"My to vezmeme za tebe, omrknout to skladiště a dalších pár baráků zvládnem a papírování snad taky," řekl chlácholivě jeden z detektivů. "Zavezem tě do hotelu a pak se sem vrátíme."

Pražák, aniž by odpoutal oči od podlážky auta, řekl: "Ne, vemte mě na stanici, musím… identifikovat Součkovo tělo," našel nakonec výmluvu. Musel prostě vidět místo, kde se to stalo.

* * *

Ani ne pět minut před oním strašlivým krveprolitím na policejní stanici Michal zvedl kelímek s kávou, který před chvílí přinesl ten policista. Podal ho Evě a sám si vzal druhý. Přičichl a chřípí mu naplnily aromatické páry. Opatrně usrkl, a když zjistil, že nápoj už není tak horký, s chutí vypil několik doušků. Když odkládal plastový šálek, náhle se zarazil.

"Do háje!" procedil skrz zuby.

Eva odložila svůj kelímek a zeptala se: "Co se děje?" Hlas se jí opět trochu třásl.

"Ten policista, co nám přines tohle kafe… říkal jsem si, že už jsem ho někde viděl. Bylo to na jedné schůzce, na kterou jsem doprovázel Reinera. Neviděli jsme se přímo, ale je to on. Teď si tu tvář vybavuju."

Michal jakoby na chvíli zcepeněl, pak ale začal jednat. Nacházeli se v nějaké kuchyňce, východ odtud byl jen jeden. Stoupl si, rozhlédl se kolem sebe a zamířil ke dveřím.

"Počkej! Co když tam je?" vykřikla tlumeně Eva.

"Taky se mi ten nápad nelíbí, ale tady jsme v pasti," řekl ještě více tlumeně Souček.

Sáhl po klice, zatnul zuby a odvrátil zrak směrem do místnosti. Dveře však neotevřel, pohled mu totiž padl na jakousi bednu, nacházející se v rohu pod zmuchlaným ubrusem. Stáhl ruku zpět a přešel místnost.

Ani nedoufal, že by v té bedýnce mohl najít takový poklad. Nacházely se v ní čtyři neprůstřelné vesty. Jemu stačily dvě. Jednu nasadil Evě a pomohl jí ji zapnout, druhou oblékl sám. Vzpomněl si na slova jednoho z instruktorů na policejní akademii: Vesta má jednu výhodu. Víte předem, jak umřete. Kromě hrudi už zbývá totiž jen hlava. Michal se tomu vždycky smál, stejně jako ostatní kadeti. Teď mu to ale vtipné vůbec nepřišlo. Byla by to ale pořádná smůla - najít neprůstřelné vesty a pak to stejně koupit do hlavy. Zavrhl tyto myšlenky a soustředil se na další postup.

Stále se nacházeli v uzavřeném prostoru s jediným východem. Michal opět sáhl po klice, necítil se o moc bezpečněji než předtím. Hned, jak dveře otevřel, toho litoval. Ten policista, co jim přinesl kafe, stál těsně před ním, pistoli napůl vytaženou.

A pak se to stalo.

Díky bohu! Ta zatracená věc funguje, pomyslel si Michal a omdlel. Měl sice vyražený dech a byl totálně vyčerpaný, ale nebýt té vesty, skončil by daleko hůř.

* * *

Michal se vysoukal z černého pytle na mrtvoly. Nacházel se v nějaké potemnělé místnosti, ale za důležité považoval, že může zase dýchat čerství vzduch. Vlastně to nebyla místnost, celý prostor se trochu třásl.

Náhle ucítil hebké rty zezadu na krku. Otočil se a spatřil ji. Eva tu byla s ním. To bylo to jediné, co skutečně potřeboval.
"Policejní dodávka nás veze na letiště. Prý tam na nás čeká malé letadlo," oznámila mu. Poprvé dnes slyšel v jejím hlase špetku naděje.

* * *

"Dobrý večer, pane Pražáku. Rád vás poznávám," podal inspektorovi ruku poručík Malátný.

"Dobrý večer."

"Asi byste rád viděl… kde se to stalo, že?"

Pražák jen pokýval hlavou. Policista ho odvedl do chodby, kde se celá přestřelka odehrála. Nebyla tam však už ani těla ani krev ani nábojnice. Poručík zavedl Pražáka do místnosti, kde Michal našel neprůstřelné vesty.

Malátný zavřel dveře a zamkl. Najednou, jako by sňal nějakou masku z obličeje, se usmíval. Vytáhl z kapsy mobilní telefon. Ne ale nějaký obyčejný, byl to speciální mobil se zabudovaným kodérem signálu. Pražák ho znal, už ho několikrát sám použil. Tenhle telefon zakóduje všechen signál a díky tomu vytváří spojení, které není možno nijak odposlouchávat. Dokonce se ani nedá zjistit, kde se nachází oba volající. Pokud tedy mají oba tento speciální telefon. Policista něco vyťukal a podal přístroj inspektorovi. Ten ho s tázavým výrazem ve tváři přijal. Když si ho přikládal k uchu, už vyzváněl.

"Tady Pražák," řekl.

"Šéfe, to jsem rád, že vás slyším."

Inspektor nevěřil svým uším - slyšel Součkův hlas. "Michale?" poprvé ho oslovil křestním jménem a zbořil tak všechny oficiální protokoly regulující jeho vztah ke svému podřízenému.

"Jo, skutečně jsem to já. Živej a zdravej."

"A-ale jak jste…?" Pražák tomu stále nemohl uvěřit.

"Strčili mě do pytle na mrtvoly a oficiálně prohlásili za mrtvého. Je mi líto, že takhle narychlo opouštím město, ale bojím se, že to jinak nejde. Reiner má prsty všude a… dostali jste ho? Dostali jste je?" změnil náhle směr rozhovoru Souček.

"Ano. Všichni jsou v poutech a náš tým už zajišťuje všechna jejich doupata."

Michal si oddechl. Jeho mise byla úspěšná. "To je skvělé! Konečně si můžu vzít dovolenou."

"To byl geniální nápad. Všude rozhlásit, že jste byl zabit při přestřelce, nechat se vynést v pytli na mrtvoly a bez rizika vyklouznout z města," obdivoval celé to divadýlko Pražák.

"Vlastně to napadlo poručíka Malátného. Vyřiďte mu, že děkuju. Všechny důkazy, které jsem shromáždil, najdete v mé kanceláři na magistrátě aneb pod svícnem je největší tma. No… budu končit, už mi letí letadlo. Rád jsem pro vás pracoval!"

Pražák se chtěl rozloučit nějakým běžným pozdravem, pak si ale uvědomil, že Součka už pravděpodobně v životě neuvidí, a tak řekl: "Velice si vás vážím. Jste pro mě symbolem naděje v boji proti korupci a organizovanému zločinu. Slibuju, že budu do konce své kariéry bojovat za spravedlnost ve vašem jménu. Dobrá práce, Michale! A ať už letíte kamkoliv, přeju vám hodně štěstí!"

Michala Pražákova slova zahřála u srdce. "Děkuju, já vám taky. Zlomte vaz!" Zmáčknul tlačítko na mobilním telefonu se zabudovaným kodérem, a ukončil tak hovor.

Poručík Malátný se opět usmál. "Tak takhle to je doopravdy. Víte to jen vy a já. Řidič, který je odvezl na letiště ani neví, koho veze. Snad se bezpečně dostanou pryč."

* * *

Michal s Evou vyšlapovali strmé, dřevěné schody. Byli unavení - ještě si nezvykli na časový posun, který byl značný, a navíc poslední tři dny běhali po úřadech a sháněli zařízení do jejich nového domu. Zároveň však byli šťastní, že to dokázali. Dostali se bez úhony až sem, kde je nikdo nenajde.

Eva se najednou zastavila a otočila. Opřela se o dřevěné zábradlí a zahleděla se do dálky. Kam až oko dohlédlo, tyčily se lesnaté kopce. Vlastně i jejich domek, jako ostatně celá vesnice, byl vystavěn na úbočí pahorku. Michal jí položil ruku kolem pasu, přitiskl se k ní a také vychutnával ten úžasný výhled, který se jim z jejich pozemku naskytoval.

Tohle je zkrátka ideální místo, kde začít nový život s novou identitou, říkal si, když hleděl na všechny ty kopce.

"Jsem přesvědčená, že se nám tady bude dařit dobře," položila svou dlaň na Michalovu a posunula je na své břicho. "Že tu budeme spokojení."

Michal se na ni podíval a pak už viděl jen ty safírově modré oči, jak se blíží k těm jeho, když ho Eva políbila.

Pak opět vykročili, a když zdolali zbytek schodů, ocitli se na zahrádce před svým domkem.

"Jo. Tady budeme spokojení."


Konec poslední kapitoly.
 


Komentáře

1 Darren Moore Darren Moore | 9. března 2013 v 18:19 | Reagovat

Jako epilog skvělý happy end. Nebudu si stěžovat na "urychlení", protože tyhle konce jsou skvělé pro takové ty krátké patosové scény a tahle doopravdy potěšila. Krásná tečka za celkem vydařeným příběhem.
Pár rýpnutí bych si možná odpustit nedokázal (ne do téhle části) - psal jsem je průběžně - a vesměs zněly všechny stejně: "některé kapitoly se četly jako kdyby je autor psal ve vlaku a snažil se to mezi dvěma stanicema stihnout dopsat" ale jinak si tu povídku dokážu (v lehce poupravené podobě - samozřejmě) představit jako takovou kratičkou tištěnou novelu.

2 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 9. března 2013 v 18:37 | Reagovat

[1]: Díky za názor! Snažil jsem se ten happy-end neroztahávat, aby to nevypadalo jako laciný upírský románek. :-D
Ano, některé kapitoly tak působí, protože jsou opravdu psány pod tlakem. Doufám, že se to změní.

3 Darren Moore Darren Moore | 9. března 2013 v 18:49 | Reagovat

[2]:A dobře jsi udělal... Jednou bych chtěl nějaký přeslazený upírský román napsat (jmenovalo by se to "Ráže 9mm")

4 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 9. března 2013 v 18:57 | Reagovat

[3]: :D A já bych napsal pokračování "Dubový kolík". Tohle měl být původně thriller a koukej kam to sklouzlo - koupili si domek v idilické vesničce s romantickým výhledem a ona je těhotná. :-D

5 Darren Moore Darren Moore | 9. března 2013 v 19:02 | Reagovat

[4]::-) jinak jsem hnul s nápadem na SG fanfikci a už se mi podařilo dosmolit první část, tak jestli bych tě mohl poprosit o názor přinejmenším ohledně správnosti technických SG termínů...
Určitě se někdy musíme domluvit a uděláme takový přeslazenější "Twilight", ve kterém by se ale víc střílelo než mluvilo ;-)

6 Amy Amy | E-mail | Web | 9. března 2013 v 23:08 | Reagovat

Opravdu povedený konec, trochu jsem očekávala, že nenecháš Michala umřít, ale stejně mi to celý týden nedalo spát :) Happyend se myslím povedlo nepřesladit :)Nevím, co dodat. Snad jen, že se těším na Tvojí další tvorbu a případně na "Ráži 9mm" a "Dubový kolík" :-D

7 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 9. března 2013 v 23:16 | Reagovat

[6]: To je dobře, že ti to nedalo spát, to byl můj záměr. :-D Já zas tolik nemám proti upírským ságám pro holky, spíš mi vadí ty hysterické vlny, ale co... Každý má nějaký vkus.
Těším se na tvé další návštěvy!

8 Amy Amy | E-mail | Web | 9. března 2013 v 23:27 | Reagovat

[7]: Já je přímo nesnáším, přijde mi to hrozně... jak to říct nějak neurážlivě.... :D Hloupoučké? :) Nicméně od vaší dvojky by to mohlo být zajímavé :)
Také se těším na své další návštěvy tady a také na Tvé návštěvy u mě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama