.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

13. kapitola – Zpráva dne

2. února 2013 v 18:00 | Sheppard |  Legální drancování
"Žádnej parazit nezničí svýho hostitele, voni jo. Rozkradli všechno… VŠECHNO!" (František Ringo Čech)




"Dispečink rychlé záchranné služby, mluvte," řekla operátorka a snažila se zachytit důležité informace.

Žena na druhém konci linky však byla, soudě dle hlasu, velmi rozrušená, takže řeč byla velmi chaotická, rychlá a trhaná.

"Prosím, zopakujte mi vaši adresu… dobře, záchranka už je na cestě." Přepojila na služební kanál a oznámila posádce: "Muž, asi šedesát let, jeho manželka ho našla oběšeného doma v koupelně. Nejeví známky života. Adresa je Truhlářská tři sta třicet pět, dům se zahradou." Pak se dispečerka opět připojila na linku s tou ženou. "Držte postiženého tak, aby se provaz uvolnil, aby nebyl napnutý, nepokoušejte se ho ale sundat."

Zatímco operátorka dávala pokyny po telefonu, posádka sanitky už vyjela. Do ulice Truhlářská vjížděla záchranka o šest minut později, dům se zahradou nebylo problém najít i bez navigace. Doktor a dva zdravotníci popadli tašky a vběhli do domu.

"Jak dlouho už takhle je?" zeptal se muž v červenobílé uniformě.

"Nev-nevím. Byla jsem pryč, a když… když jsem se vrátila, našla jsem ho tu. Pomozte mu, prosím!" pronášela mezi vzlyky žena.

"Dobře, sundáme ho," rozhodl doktor a stoupl si na pračku.

Jeden ze zdravotníků si stoupl na radiátor a druhý chytil postiženého pevně kolem pasu. "Opatrně. Raz, dva, tři," zdravotník muže přizvedl, aby doktor mohl uvolnit smyčku, a pak ho pomalu spustili do náruče druhého saniťáka.

Opatrně ho položil na zem, pokusil se nahmatat tep na krku a okamžitě zahájil resuscitaci. Zatímco prováděl masáž srdce, druhý zdravotník píchl tomu muži adrenalin a doktor intuboval endotracheální trubici a nasadil dýchací masku. Po třiceti stlačeních hrudníku dvakrát zapumpoval, aby dostal do plic postiženého kyslík. Zatímco se jeho dva kolegové pokoušeli pacienta oživit, jeden ze zdravotníků uklidňoval jeho ženu, která byla ve značném šoku.

Po patnácti minutách své snažení vzdali, muži již nebylo pomoci. Doktor si otřel zpocené čelo, vyňal trubici z dýchacích cest toho muže a pravou rukou mu zavřel oční víčka. Několik vteřin všichni beze slova hleděli na mrtvého.

Doktor si pomalu stoupl, přešel k ženě a řekl: "Je mi líto, dělali jsme, co bylo v našich silách. Upřímnou soustrast, paní…" Vlastně neznal její jméno.

"Málková," dořekla za něj a představila se tak. Pak složila hlavu do dlaní a plakala.

* * *

Míček zapadl do jamky a Radim Reiner zvedl vítězně ruce nad hlavu. Už vede o čtyři body, ještě zbývá pět jamek.

Minigolf je ale nevyzpytatelný, pomyslel si Reiner, nesmím ztratit koncentraci.

Obešel dráhu, sehnul se a míček z díry vytáhl. Přešel spolu se svým soupeřem k další dráze. Vtom mu zazvonil mobil.

"Ahoj, Karle," pozdravil, "ale… právě hraju minigolf se zástupcem šéfa krajského kontrolního úřadu."

"Četl jsi teď zprávy?" zeptal se pan Karel.

"Ne, vždyť ti říkám, že právě hraju…"

"Tak si je přečti! Ne hlavní zprávy, ale z našeho regionu, tam o tom píšou."

Radim si povzdechl: "A to mi to nemůžeš říct rovnou ty?"

"Tak jo," řekl radostně pan Karel, jako by byl rád, že právě on může být poslem dobrých zpráv. "Zdeněk Málek je mrtvej. Jeho žena ho našla oběšenýho. Chápeš to? Je ze hry. Vyšlo to! O tom by se mi nikdy nesnilo, mně by stačilo, kdyby skončil ve vězení, a on se nakonec zlikviduje sám. Aspoň ušetříme za úplatek soudci."

Reiner z toho takovou radost neměl, přeci jen si pokaždé říkal, jestli už to nezašlo až moc daleko, a tentokrát to zašlo, jak nejdál mohlo. Chtěl sice zdiskreditovat Málka, ale ne za cenu jeho života. Nebo to přeci jen v hloubi duše chtěl? Už se zase ozývalo to, co zbylo z jeho svědomí. Konečně se z proudu těchto myšlenek vytrhl, zahnal veškeré vnitřní hlasy a potlačil zárodky lítosti.

Co sis sakra myslel? Moc dobře jsi věděl, že to může zajít takhle daleko, a i přesto jsi do toho šel! okřikl se v duchu.

Řekl chladně: "No tak to je teda novina. Páni! Díky za informaci. A teď mě omluv, musím už končit, promluvíme si později."

Zandal mobil zpět do kapsy a usmál se na svého soupeře. "Jen pracovní záležitosti. Nic důležitého," mávl rukou. "Jamka číslo čtrnáct - ta je záludná."
 


Komentáře

1 jednoducho-cvokhaus jednoducho-cvokhaus | Web | 4. února 2013 v 18:26 | Reagovat

Padla prvá obeť. Zaujímavé... Neviem čo k tomu dodať. Snáď len: Teším sa na pokračovanie? To je na môj vkus príliš suchý komentár ale naozaj k tomu nič nevymyslím. Sprdnúť není za čo - snáď mi len uniká pointa oživovania, keď mal Málek v krku dieru. Do zdravotníctva sa vznám menej ako do počítačov ale keď resuscituješ, (to je dýchanie z úst do úst nie?) tak keď ma oživovaný v krku dieru, potom čo do neho vdýchneš tak sa mu do pľuc nedostane ale pôjde krkom zasa von nie? O-o čiže mi je jasné, prečo chudáka Malka nezachránili :-D

2 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 9. února 2013 v 18:04 | Reagovat

[1]: A nepleteš si intubaci endotracheální trubice a tracheotomii?

Intubace: trubice se zavede skrz ústa průdušnicí do plic. Nevím přesně, proč se to dělá, ale myslím že proto, aby vzduchu při cestě do plic nebránil třeba jazyk. Dělá se to třeba i při operacích nebo právě když je někdo resuscituován. Když není po ruce endotracheální trubice, dělá se dýchání z úst do úst.

Tracheotomie: udělá se díra do krku a průdušnice, nasadí se tam nějaký vývod (aby do průdušnice nenatekla krev) a dotyčný tak nedýchá skrz pusu, ale skrz tu díru. Dělá se to, když vzduchu něco brání v krku (vdechnutý předmět nebo třeba neteklá sliznice od vosího bodnutí).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama