.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

12. kapitola – Návrat

12. ledna 2013 v 18:00 | Sheppard |  Legální drancování
"Žádnej parazit nezničí svýho hostitele, voni jo. Rozkradli všechno… VŠECHNO!" (František Ringo Čech)




Zabouchání na dveře vytrhlo inspektora Pražáka z myšlenek, které mu běhaly hlavou, když pročítal materiály týkající se dlouho sledované skupiny na magistrátu ve Městě. Odložil papír na hromádku, ležící na stolku, vstal, přešel ke dveřím. Ruce mu cukly, jak chtěl opět podle předpisů zkřížit prsty za hlavou, pak si to ovšem rozmyslel a ruce volně spustil podél těla.

Když se dveře otevřely, uviděl v nich nejen hlídače, ale i svého právníka a dva příslušníky vězeňské eskorty. Ti ho neznali, takže urychleně provedl ten úkon, který si před okamžikem rozmyslel.

Strážný ho krátce prošacoval a pak ho poplácal po rameni. "Tak hodně štěstí pane Pražáku. Ve své kanceláři budete jistě užitečnější než tady," usmál se na něj. Otočil se a řekl eskortě: "Je čistej. Můžete si ho přebrat."

Pražák se také usmál. "Vždyť jsem si sem už kancelář skoro přestěhoval," kývl směrem ke stolku, "ale děkuju."

Jeden z členů vězeňské služby k němu přistoupil a uvolnil z opasku želízka. Inspektor předpažil a za pět vteřin se ozvala dvě klapnutí. Vyšli z cely, hlídač ji zavřel a zamkl a Pražák se zbylými třemi muži opustil věznici. Před branou stálo několik policejních antonů, nastoupili do jednoho z nich.

Za čtvrt hodiny už Pražák procházel chodbami budovy soudu. Vstoupili do předsálí, eskorta mu sundala pouta a ponechala ho o samotě s jeho právníkem.

"Jakou, myslíš, že mám šanci?" zeptal se po chvíli ticha inspektor.

Jeho právník a kamarád odpověděl: "Na devadesát devět procent tě pustí. Viděl jsem vyjádření ředitele věznice i šéfa ostrahy. Měls' ho vidět, to je óda na tebe. Nejen, že ses nedopustil jediného přestupku, ale dodržoval jsi přesně všechna pravidla a dokonce ses prý hlásil na dobrovolné práce. Nikdo nemá důvod tě tam držet, akorát stojíš stát spoustu peněz."

Pražák se zasmál. "Jo, válím se tam za státní prachy a navíc, venku na mě čeká nějaká práce."

"Přesně tak. Musíš uvolnit místo těm, co tam co nevidět pošleš."

"Byla to zajímavá zkušenost, ale těším se, až vypadnu. Ne, že by ve vězení vařili špatně, ale doufám, že budu dneska večeřet se svou ženou."

Pražákův právník si narovnal kravatu, zvedl kufřík a prohlásil: "Tak jdeme na to, Filipe."

* * *

Eva otevřela líně oči a zamžourala, protože do místnosti pronikaly sluneční paprsky pozdního dopoledne. Na levém boku cítila příjemné teplo, Michal také ještě ležel v posteli, zády k ní. Obrátila se na levý bok, objala ho jednou rukou a dala pusu na krk.

"Dobrý ráno," pozdravil.

"Myslela jsem, že ještě spíš," pověděla mu Eva.

"Ne, už jsem chvíli vzhůru."

Chytila ho pevněji a chtěla obrátit na záda. "Pojď ke mně." Neotáčel se, zabrala tedy a nakonec se jí podařilo dostat ho na záda. Klekla si obkročmo nad něj a políbila ho. Michal vypadal zádumčivě, a nevypadalo to, že by měl náladu… náladu ani na to, dát Evě pusu. Trochu ji to rozhodilo. "Copak je, zlato? Děje se něco?" Opět si lehla a přitiskla hlavu na jeho rameno.

"Ne, promiň. Jsem jen unavenej," pronesl s povzdychem.

Eva váhala, pak se ale rozhodla to risknout. Jako to riskla před několika týdny, když na Štědrý den posunula jejich vztah podstatně dál. Řekla jemně, tím sametovým hlasem, který byl pro Součka vždy jako rajská hudba: "Miluju tě, to víš, ne? Chci, abychom byli šťastní. Když tě něco trápí, mě to trápí desetkrát víc. Už několik dní, od minulého týdne jsi takový zasmušilý, máš špatnou náladu, a i když se to snažíš kvůli mně zakrývat, poznám to. Jestli se něco děje… mně to můžeš říct."

Michalovi se rozbušilo srdce, evidentně se mu to nepodařilo zcela skrývat. Věděla, že je něco v nepořádku, to by se dalo chápat jako dobré znamení - jejich vztah je na takové úrovni, že do něj vidí. On se však tímto faktem vůbec nezabýval, neuvědomoval si to. Věděl, že Evě může věřit a že ona potřebuje ujištění, že se jeho nálada netýká vztahu k ní. Dokonce jí to chtěl říct, chtěl to vykřiknout, potřeboval to.

"Ne, vážně se nic neděje. Všechno je v pohodě," podíval se na ní konečně a usmál se. Chytil ji za ruku a pevně ji stiskl. "Jsem rád, že tě mám."

Několik vteřin na sebe hleděli, až se Eva také usmála. "Tak jo. Udělám kafe." Vstala a odešla do kuchyně.

I když navenek ustoupila a přistoupila na Michalovu verzi, věděla, že to není pravda. Jeho oči ho prozradily. Hned, jak vyšla z ložnice, z Michalova dohledu, opřela se o stěnu a složila hlavu do dlaní. Roztřásly se jí kolena. Vždy se jí podařilo chmurné myšlenky zahnat, tentokrát ale zaplavily její mysl a propukly naplno.

Co když mě už nemiluje? Jestli ano, proč se mi nesvěří, když to vždycky dělal? Proč mlčí? Asi jen čeká na vhodnou příležitost oznámit mi, že je konec, honilo se jí hlavou. Po chvíli ten sžíravý plamen nejistoty a strachu přidusila a vydala se do kuchyně připravit kávu. Ten plamen však stále doutnal a jen čekal na příležitost k dalšímu běsnění.

* * *

Jak si inspektor Pražák přál, tak se i stalo. Po půl hodině už vycházel ze soudní síně, kde mu soudce odpustil zbytek trestu.
 


Komentáře

1 Darren Moore Darren Moore | Web | 13. ledna 2013 v 17:32 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych poslední dvě kapitoly přelouskal... člověče, ono to vypadalo, že jsi se konečně rozepsal a najednou BUM, zlom, a zas jen suché kapitoly bez šťávy. Sleduješ hlavní motiv a nijak od něj neuhýbáš - to je dobře, ale trochu šťávy by to chtělo (byly tam náznaky, ale odbyl jsi je dřív než stačily vygradovat). Jinak asi nemám, co vytknout (protože nebýt přímé řeči a těch pár náznaků, bylo by to vážně suchý jako noviny)
Nevím, co si z toho vezmeš, ale jako čtenář to řeknu asi takhle: Napumpuj to něčím (je mi jasné, že se nebude střílet - přinejmenším ne ve velkém měřítku), ale trochu by to snad "obohatit" šlo.
Toď vše, co k tomu můžu konstruktivně říct.

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 17:46 | Reagovat

Ahoj ahoj ahoooj!
Môj obľúbený bloger :) Počas tej computerovej abstinencie som si na teba neraz spomenula a zaľutovala že nemôžem pozrieť aké nové nekalosti  sa v LG udiali... Ale poviem ti, to, že som si dnes mohla posledných päť stresových kapitol prečítať v kuse a naraz bolo oveľa lepšie, ako keby som mala zakaždým týždeň tŕpnuť, ako sa to vyrieši. Dovolím si nesúhlasiť s Darrenom - mne postranný "suchý" dej príde zaujímavý. Jasné, niekedy to zamrzí že to naťahuješ a čitateľ stááááálne nevie vo go go, ale v konečnom dôsledku je to príjemné spestrenie a navyše to dotvára atmosféru. Priznávam, v menách začínam mať chaos (kto do pekla je a čo robí Pán Karel? a podobné problémy riešim už od začiatku :D) ale zasa.... je to fajn, mať to rozobrané z rôznych uhlov pohľadou. Zčasti mi to pripomína zapeklitú detektívku plnú intríg a tajných spojenectiev, šokujúcich zistení a nepredvídaných odhalení a tak ďalej a ďalej... :D No nič, v každom prípade by som bola rada, keby si vzťah našeho šťastného páriku uviedol do poriadku - je to jediná časť ktorá rozveseľuje pochmúrnu atmosféru na okolo, taktiež som zvedavá na Reinera a... no a pán inšpektor je vonku, púšťa sa do práce a ja som neskutočne (!!!) zvedavá, kedy ho znova napadne to, prečo vo vytŕžení spôsobil nehodu. Bude horúco! Muhahah. :D Mne to nudné nepríde. Možno trošičku vážne kúsok rozvláčnené, ale pre krista pána, pozri sa na Hemingwaya, ten si v starcovy a mori tiež dával na čas, bol za to že zbytočne rozpisuje odsudzovaný a aha aký kasový trhák z toho bol! nedaj sa, píš ako píšeš, píšeš dobre ;)

May the force be with you ;) Teším sa na pokračovanie.

3 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 17:44 | Reagovat

[1]: Neměl jsem na psaní moc času a to se projevilo i na kvalitě kapitol. Zlepším se! :-) Snažím se to trochu gradovat, finále by mohlo být akčnější. Děkuji za zpětnou vazbu.

[2]: Zatím mlžím, ale brzy se to začne rozplétat, doufám, že to bude pro čtenáře srozumitelné. :-) Děkuju za pěkný komentář!

4 Amy Amy | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 16:18 | Reagovat

Tak jsem to dohnala :) Pololetí je náročné, ale už brzo tomu peklu písemek bude konec. Potom se všichni jenom podíváme na papír s výsledky a druhé pololetí zase všechno hezky nanovo... :)
Ale zpět k povídce - mě to taky nepřišlo nějaké "suché". Nemůže se prostě pořád něco dít, to je pochopitelné. A i tak, mám pocit, že za poslední dvě kapitoly se toho stalo dost. Nevím, podle mě se nemusí všude hned střílet a vyhrožovat aby to mělo "šťávu". Souhlasím s C.V.O.č.K.ou - píšeš dobře, píšeš svým stylem, piš tak dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama