.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

9. kapitola – Nepříjemnosti

15. prosince 2012 v 18:00 | Sheppard |  Legální drancování
"Žádnej parazit nezničí svýho hostitele, voni jo. Rozkradli všechno… VŠECHNO!" (František Ringo Čech)




Eva seděla v kavárně Euterpé u stolu pro dva. Pomalu míchala svůj ovocný čaj a sugerovala pohledem dveře. Ty se v ten okamžik otevřely a do lokálu vstoupil Michal. Sklapl svůj deštník a položil ho do stojanu vedle několika dalších. Rozhlédl se, a když zahlédl safírové oči, usmál se a vydal se k onomu stolu.

"Ahoj."

"Čau," přisunul si židli ke stolu, "venku je hroznej slejvák. Prej, že bude sněžit." Tohle ji nezajímá, napomenul se v duchu, "jak ses dneska měla?"

Ponořila lžičku do čaje a vylovila sáček, který uklidila na podšálek. "Ále, dneska jsem to brala už fakt jenom automaticky. Nedokážeš si představit, jak rozjívený jsou osmáci poslední páteční hodinu," postěžovala si, jedním dechem však dodala, "ale stejně to dělám ráda. A celý den jsem se těšila, že tě uvidím."

"Já taky," když uviděl přicházet servírku, rychle nahlédl do nápojového lístku, "dobrý den. Jeden mátový čaj." Když si objednal, obrátil se opět na Evu. "Vyjde to tak akorát. Chvíli posedíme a pojedem. Předkapela začíná v osm," podíval se na hodinky.

Za dvacet minut se vydali do kulturního domu.

* * *

Pražák otevřel oči. Křivky na monitoru vedle nemocničního lůžka změnily tvar, inspektor nabyl vědomí. Během okamžiku se ve dveřích objevila zdravotní sestra a přistoupila k němu. Krátce pohlédla na obrazovku znázorňující jeho životní funkce.

"Pane Pražáku, jak se cítíte?" zeptala se vlídně.

"Je mi blbě," odpověděl chatrným hlasem.

"Nevolnost je po narkóze běžná. Jste na JIPu Městské všeobecné nemocnice. Vzpomenete si, kde bydlíte?"

"U Přírub 820. Vůbec si ale nevzpomínám, co se mi stalo."

Sestra mu zkontrolovala kanylu, zavedenou do žíly na spodní straně zápěstí, a pověděla mu: "To je také normální. Měl jste autonehodu, prý nebylo snadné vás z auta vyprostit. Teď už je to ale v pořádku, odpočívejte."

Bolela ho hlava a cítil se, jako by ho přejel parní válec. Inspektor zavřel oči a usnul.

Když se za několik hodin probudil, spatřil svou ženu a syna. Byl rád, že tu jsou.

"Ahoj, zlato," políbila ho manželka na čelo.

"Ahoj," bylo jediné slovo, na které se mladík zmohl. I když to nevyřkl nahlas, svým pohledem sděloval otci: Měl jsem o tebe starost!

"Ahoj," řekl Pražák.

Bolelo ho celé tělo, ale byl za to částečně rád, protože to znamenalo, že žije.

* * *

Inspektor se během tří týdnů zotavil natolik, že byl propuštěn do domácího léčení. Při návratu domů ho čekalo nemilé překvapení - soudní obsílka. Byl obviněn z ublížení na zdraví v důsledku nedbalosti.

Hned vyhledal telefonní číslo druhého účastníka nehody. Byl to nějaký údržbář, také se vracel z práce domů. Zavolal mu.
Po čtyřech zazvoněních se ozvalo: "Metlík, mluvte."

"Dobrý den, pane. Jmenuji se Filip Pražák. Nic si nepamatuju, ale prý jsem zavinil bouračku, prý jsem projel na červenou a naboural do vás. Chci se omluvit, ani nevíte, jak mě to mrzí. Smím se zeptat, jak se cítíte?"

"Dobrý den," odpověděl muž stroze, "moc dobře se necítím."

"Pane Metlíku, mohli bychom se někdy sejít? Rád bych se s vámi dohodl na mimosoudním vyrovnání. Zaplatím samozřejmě všechny léčebné výlohy, škodu na autě a dám vám samozřejmě odškodné."

Nyní už mnohem příjemnějším hlasem Metlík řekl: "Dobrá, ještě se opravdu necítím dobře, i když jsem na tom údajně o něco lépe než vy. Soudní přelíčení má proběhnout za čtrnáct dní. Co takhle někdy příští týden?"

"Dobře, tak jo. Zranění se hojí, v tomhle ohledu je mi lépe. Je mi opravdu hrozně líto, že jsem vás do toho zatáhl," omluvil se ještě jednou inspektor, popřál brzké uzdravení a přerušil hovor.

Následující dny se mu dařilo čím dál tím lépe. Při kontrolách nebyly objeveny žádné komplikace. Dokonce vrátil berle a vrátily se mu i myšlenky na práci. Poslední, co si pamatoval, bylo, že jel z práce a pak se rozhodl vrátit se. Nevěděl přesně proč, ale byl si jistý, že usvědčující důkaz leží stále v jeho kanceláři.

Osobně se sešel s panem Metlíkem v kavárně. Muž nejednal příliš vlídně, Pražák ho ale chápal. Způsobil mu svou chybou zdravotní a psychickou újmu a milion starostí. Pojišťovna už případ řešila. Zaplatila Metlíkovi nové auto i všechny výlohy za léčbu. Inspektor ještě pár set tisíc přidal, skoro půlku všech našetřených peněz.

Za hloupost se musí platit, pomyslel si Pražák, když mu posílal peníze na účet. Bral to jako přiměřený trest pro sebe a ani mu nebylo peněz líto. Byl rád, že se oba účastníci nehody rychle zotavují.

"Je mi líto, že jsme se nemohli potkat za příjemnějších okolností," rozloučil se Pražák.

"Eh, ani jsem si neuvědomil, jak vstřícně se mnou celou dobu jednáte. Díky. U soudu podepíšu, že jsme vyrovnáni, a požádám, aby k tomu soud přihlédl." Podal mu ruku.

* * *

Soudní znalec pročetl nemocniční záznamy a hlášení pojišťovny. Jeho posudek byl jednoznačný - Pražák způsobil Metlíkovi středně těžká zranění bez trvalých následků, zapříčinil tak jeho pětitýdenní pracovní neschopnost a škoda na voze překročila jeho cenu, vyčíslenou pojišťovnou půl roku před nehodou. Soud nakonec přihlédl k mimosoudnímu vyrovnání, Pražákově omluvě a samozřejmě faktu, že jeho nepozornost byla způsobena únavou a ne alkoholem, a tak trest snížil. Šest měsíců odnětí svobody nepodmíněně s možností zažádat o podmínečné propuštění v polovině výkonu trestu.

Pražák se neodvolal a trest přijal. Jeho advokát a dobrý přítel mu poskytl své služby zdarma, takže soudní výlohy nepřekročily pár tisíc. Za pár dní nastoupil do výkonu trestu v místí věznici s minimální ostrahou.
 


Komentáře

1 Amy Amy | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 18:23 | Reagovat

Všechno v pohodě, takové věci se stávají :) Právě jsem dočetla minulou kapitolu a moc se těším na pokračování :)

2 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 18:36 | Reagovat

Tak je to tady. :-)

3 Darren Moore Darren Moore | Web | 15. prosince 2012 v 19:07 | Reagovat

A parta zkorumpovaných radních má přinejmenším na čtyři měsíce klid :-) Jsem zvědav, kolik toho za tu dobu stihnou.

4 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 19:25 | Reagovat

[3]: Jo, přesně tak. Myši mají pré! :-)

5 Amy Amy | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

[4]: Nevím jak jinam to říct :D

6 Amy Amy | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 21:55 | Reagovat

* jinak, promiň už jsem z těch všech Vánoc a dárků tak zblblá, že neumím psát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama