.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

6. kapitola – Večeře

24. listopadu 2012 v 18:00 | Sheppard |  Legální drancování
"Žádnej parazit nezničí svýho hostitele, voni jo. Rozkradli všechno… VŠECHNO!" (František Ringo Čech)




Na stole stála krabice po okraj naplněná různými předměty. Starší muž vyšel ze dveří své kanceláře a vytáhl z krytu svou jmenovku JUDr. Zdeněk MÁLEK. Vzpomněl si, jak ji tam před patnácti lety dával. A neubránil se ani dalším vzpomínkám: jaká měl očekávání a že to nakonec bylo ještě horší, ale také kolik toho vykonal, jak spolu s některými dalšími nezkorumpovanými politiky zachránil městu stovky milionů a jak odhalil desítky nekalostí.

Uložil jmenovku do krabice. Pak vytáhl ze šuplíku poslední věc, co tam zbývala - luxusní pero. Sedl si a podepsal poslední dokument, smlouvu o ukončení pracovního poměru a odchodu do důchodu. Vložil pero do krabice. Zanesl listinu na sekretariát, vrátil se do kanceláře, uchopil krabici a vyšel ze dveří. Stál tam pan Souček.

"Ukažte, pomůžu vám s tím," nabídl se Michal.

Zdeněk kývl: "Díky."

Prošli chodbami magistrátu, pak po schodech do přízemí a velkými dveřmi před budovu.

"Auto mám támhle," mávl Málek ke starším, avšak udržovanému osobnímu automobilu.

Michal položil krabici do kufru. Jeho starší kolega ho poplácal po rameni, chtěl něco říct, ale nevěděl co. Nebyl si jistý Součkovými úmysly.

"Hodně štěstí, pane Součku," potřásl mu nakonec rukou.

Michal ji ochotně přijal. Počkal, dokud auto nezajelo za roh.

* * *

Hned, jak Michal přišel domů, poslal Evě SMS: "V pul seste te vyzvednu. Vem si nejake pekne saty." Nedočkavě si pohrával s mobilem, pak si uvědomil, že odpověď nemusí přijít hned, a že strašně potřebuje na záchod.

Když si myl ruce, uslyšel vyzvánění. Přiklusal k telefonu, zobrazil si nově příchozí zprávu: "OK, tesim se, ani nevis jak :-)" Součkovi poskočilo srdce radostí. Měl hodinu a půl, takže nespěchal. Osprchoval se, vyčistil si zuby, oholil se a oblékl si svůj oblek, který před chvíli svlékl. Připadal si, že jde zase do práce. Pak si uvědomil, že v téhle košili strávil celý den, a tak si vzal čistou. A vyměnil červenou pruhovanou kravatu za modrošedou pruhovanou. Zbývala mu půlhodina.

Zapnul počítač, otevřel prohlížeč a přečetl si zprávy. MĚSTSKÉHO REFERENDA SE ZÚČASTNILO MÁLO VOLIČŮ, NÁVRH PROJDE, hlásal titulek. Otráveně si povzdechl a raději přepnul na rubriku o kultuře. Přečetl si jednu recenzi, pak už se mu však zdálo, že je nejvyšší čas vyrazit.

Před Evin dům přijel o deset minut dřív, a tak ještě pět počkal, než vytočil její číslo.

"Jsem tady," řekl.

"Jo, už jdu," oznámila Eva.

Za deset minut vyšla ze dveří. Neskutečně jí to slušelo, měla fialové šaty, černé lodičky na vysokém podpatku, rozpuštěné plavé vlasy jen zářily. Co ale Michala nejvíce zaujalo, byly opět její modré oči.

"Páni, tobě to sluší…" přejel Evu pohledem Michal.

"Díky, ty taky nevypadáš nejhůř," usmála se šibalsky.

Otevřel dveře na místě spolujezdce a pomohl jí nastoupit. Pak usedl za volant a nastartoval. Pět set koní se probralo k životu a mohutný vůz se rozjel.

"Pěkný auto," konstatovala.

"Taky že jsem na něj tři roky šetřil, stálo mě pěkný prachy," podotkl Michal. Nechtěl ale, aby se diskuze stočila k jeho platu nebo zaměstnání, a tak raději nadhodil otázku: "A jak ses dneska vůbec měla? Říkala jsi něco o testu?"

"Jo, dneska jsem dala v devátý třídě test na první světovou. Opravila jsem půlku a…" hledala správná slova, Michal se na ni podíval a zasmál se, "jeden kluk si ještě neuvědomil, že už probíráme dvacátý století," dodala tragikomickým hlasem a zavrtěla nevěřícně hlavou.

Po deseti minutách dorazili k restauraci Plateau doré. Michal zaparkoval, vystoupil a otevřel Evě dveře, přibouchl, zamknul a nabídl jí rámě.

Hned, jak vstoupili do podniku, přišel číšník a optal se: "Dobrý večer, přejete si?"

"Máme tu rezervaci na jméno Souček," oznámil Michal.

Chlapík v bílém obleku kývl a dovedl dvojici ke stolu. Michal pomohl Evě z kabátu, svlékl svůj a pověsil je na věšák. Přisunul Evě židli a sám si pak sedl. Na stole už ležely dva jídelní lístky.

Látkové ubrousky, pohodlné židle, stříbrné příbory a celková výbava místnosti vypovídala o kvalitě restaurace.

* * *

Reiner se vítězoslavně usmál, přešel po zeleném koberci minigolfové dráhy, kterou měl spolu s dalšími osmi v suterénu své vily, a vytáhl míček z jamky, kam před malou chvílí vklouzl. Přešel k další dráze a položil míček na začátek. Když si připravoval nápřah, zazvonil mu v kapse mobil. Povzdechl si a vytáhl ho.

"Haló?" ohlásil se.

Muž na druhém konci řekl: "Musíme se sejít. Mám nějaké informace ohledně těch čmuchalů z protikorupčního."

"Cože? Je osm večer. Nešlo by to jindy?" bránil se Radim.

Hlas ve sluchátku zněl naléhavě: "Ne, fakt to spěchá."

"Dobře, dobře, tak já jedu, stejně nemám nic lepšího na práci," protočil Reiner golfovou hůl, "budu tam co vždycky. Za půl hodiny."

Vrátil mobil do kapsy, roznožil se a odpálil míček. Když viděl nevalný výsledek tohoto pokusu, opřel hůl o stěnu a vyšel do přízemí.

* * *

Černé SUV zastavilo u chodníku v nenápadné uličce, jejíž jediné osvětlení tvořily dvě lampy. Ale Michal to tady znal, už tudy potmě šel předchozí dva večery.

"Nechceš jít dál?" zeptala se Eva a položila svou ruku na Michalovu, která ještě svírala řadicí páku.

"Jasně," přejel jí po předloktí.

Šerem zazářily blinkry auta na znamení, že je zamčené, zachrastily klíče, zámek cvakl. Vyšli po schodech starého, zrekonstruovaného činžáku do druhého patra. Za dveřmi Evina bytu již čekal Brack, poznal i Michala a nechal se od obou pohladit. V jedné misce zbývalo pár granulí, druhá byla ještě zpola naplněná vodou.

"Můžu si odskočit?"

Eva jen ukázala na dveře.

Hned, jak Michal vyšel, vklouzla dovnitř ona se slovy: "Buď jako doma."

Souček vešel do obýváku, kde ho na první pohled zaujaly fotky vyskládané na skříňce. Divil se, kolik toho už stihla Eva procestovat. Tři fotky s mořem, tři z hor, Eva před Tower Bridgem, Eiffelovkou, dokonce před Kremlem a u… Velké čínské zdi pravděpodobně. Byl tak zaujatý, že si ani nevšiml její přítomnosti.

"S kamarádkama hodně cestujeme," ozvalo se za ním.

Rychle se otočil. "Jo, všimnul jsem si," prohodil Michal.

Opět nemohl spustit oči z těch safírově modrých klenotů. Dotkl se její líce a něžně ji políbil. Přitiskla se k Michalovi a opětovala jeho projev citů. Michal se přehoupl přes boční opěradlo pohovky a strhl Evu s sebou, vášnivý polibek pokračoval.

Takhle obratně a rychle si Michal košili ještě nikdy nesundal. Vlastně mu ji svlékla ona. Zbytek oděvu následoval rychle nato… a Evě byly pro jednou šaty také úplně ukradené. Po zbytek večera a noci nebyly potřeba.
 


Komentáře

1 Darren Moore Darren Moore | Web | 24. listopadu 2012 v 18:39 | Reagovat

Na to, kolik tam je textu, se mi zdá, že se tam toho stalo trochu moc (alespoň na můj vkus)
- toď vše k negativům (mezera za odstavci délku textu zas tak efektivně nezakrývá)
Jinak nic moc, co by se dalo vytknout, nenacházím.

2 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 19:19 | Reagovat

[1]: Mezery za odstavci dělám z důvodu, že odsazení na blogu nejde, a ty hvězdičkové mezery mají oddělit místo nebo čas. Jinak děkuju za názor, co se koncentrace děje týče. ;-)

3 Amy Amy | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 23:18 | Reagovat

Pěkné, myslím že jsme se dozvěděli spoustu informací, aniž bychom museli přečíst kvanta textu - mám ráda, když jde autor rovnou k věci :-)

4 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 23:46 | Reagovat

[3]: Taktéž děkuji za názor. Snažím se naslouchat všem, aby tak byla moje tvorba co nejzajímavější.

5 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 17:07 | Reagovat

Teda, musím poznamenať že prvé, čo mi okamžite udrelo do očí bola dĺžka: prekonal si sa! To je snáď to najdlhšie, čo som od teba čítala. Moje srdce nadšene plesá :) No zároveň ako spomínala Amy, je zaujímavé, ako dokážeš v tak málom, napísať tak veľa. A k tomu tak pekne, vecne, bez zbytočného obkecávania a... To sa mne nikdy nemôže stať. Máš pre to môj obdiv.
Ako "romatická duša" rovnako chválim záver - ani nemastné, ani neslané, také primerané. ;) Teším sa na ďalšiu kapitolu :)

6 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 19:14 | Reagovat

[5]: Moje srdce taky nadšeně plesá, když čtu tu chválu. :-) Jsem rád, že jsou čtenáři mých výtvorů spokojení. A taky děkuju za zhodnocení závěru, jsem rád, že se mi celkem povedlo, aby to bylo přiměřené.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama