.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

4. kapitola – Teplárna

10. listopadu 2012 v 18:00 | Sheppard |  Legální drancování
"Žádnej parazit nezničí svýho hostitele, voni jo. Rozkradli všechno… VŠECHNO!" (František Ringo Čech)




Noci se prodlužovaly a severní vítr se ochlazoval. Lidé oblékali bundy a kabáty a v domácnostech se začalo topit.

Reiner vstoupil do zasedací místnosti a zpozoroval hlouček tří mužů a jedné ženy u okna. Byl mezi nimi i Souček.

"Zdravím," usmál se Radim.

Ostatní ho přivítali a pokračovali v debatě. Za pět minut začíná porada, při které se bude řešit dlouho připravovaná privatizace místní teplárny. Pokud vše půjde tak, jak má, budou mít někteří radní na svých tajných účtech ve Švýcarsku zase o pár milionů víc.

Michal to měl promyšlené do posledních detailů, stručně však zněl plán jednoduše: Město je nyní úplný vlastník teplárny, takže mu jdou všechny příjmy, jenže tyto příjmy jdou na účet města, ze kterého si jednotlivci nemůžou vybrat ani korunu. Jistý člověk by rád část akcií odkoupil za nemalou částku (jejíž část by šla na údržbu teplárny a rozvodů a část na účet města) s tím, že by se mu investice v budoucnu postupně vracela, jak by k němu proudila část příjmů. Současní členové představenstva by s tím za malý úplatek souhlasili. Ten jistý člověk by dal tedy některým radním pár desítek milionů. Město by si ponechalo majoritu (51% akcií), takže by stále mohlo ve firmě rozhodovat. Část akcií z té většiny by se ještě prodala občanům Města. Město samotné by tak mělo většinu jen s občany (30% + 21%), kteří by ale nedorazili na valnou hromadu, kde by tudíž měl rozhodovací většinu (která se počítá jen ze zúčastněných) ten jistý člověk (se svou firmou). Mohl by tak rozhodnout například o zdražení a o nevyplácení dividend menšinovým vlastníkům. Občané, až uvidí, že jim akcie nic nevynášejí, by chtěli vrácení alespoň části svého podílu, a tak by nechali firmu odkoupit jejich akcie zpět (koupili kupón za pět tisíc, prodají ho zpět za tři - alespoň něco). Firma by se tak přehoupla přes 50% a stala se tak většinovým akcionářem. Členové představenstva a dozorčí rady (radní a lidi z té firmy) by si odhlasovali astronomické odměny, které už by šli na účty jednotlivcům, nikoliv městu.

Jak prosté.

Muž v čele stolu si stoupl a ostatní ztichli. "Pan Souček předkládá radě magistrátu svůj návrh. Po čtení bude dle standardního protokolu diskuze a po přestávce hlasování." Kývnul na Michala, který přešel do čela, usadil se a začal číst, zatímco onen muž zaujal jeho místo po pravé straně stolu.

"Můj návrh, který jsem posledních pár měsíců rozpracovával, se týká teplárenského podniku Městská teplárna, a.s. Když město prodá minoritní část akcií, přibude do jeho pokladny nemalá částka a můžeme tak mít na poslední kvartál vyšší rozpočet… jedna základní škola by potřebovala nové vybavení do tříd a opravit tělocvičnu," podbarvil hlas dobráctvím, "město bude stále většinovým vlastníkem, spolu s občany, kteří s námi budou jistě zajedno. Nebudou přece hlasovat proti nám pro zdražení tepla, když už teď se musí topit."

Řečnil dlouho, nezapomněl několikrát zdůraznit, jak je celý projekt pro blaho občanů, kteří na tom vydělají stejně jako město, a jak je to výhodný obchod. Po nedlouhé debatě, kdy každý přispěl nějakým chytrým nápadem, následovala pauza.

V kantýně to vonělo čerstvým pečivem a sem tam byl cítit závan kávového arómatu. Touhle dobou tu ještě moc lidí nebylo, většina sem chodí mezi dvanáctou a jednou, kdy mají řadový zaměstnanci radnice polední pauzu.

Michal si nandal na talířek dva chlebíčky a tvarohový koláč. Na vedlejším pultíku si vzal láhev minerálky. Zrovna, když se poprvé zakousl, zpozoroval, jak se k jeho stolu přitočil pan Málek. Přisedl si a položil před sebe také talířek s občerstvením, odsunul ho však dále od kraje, aby si mohl položit ruce na desku stolu.

"Asi jste nepřišel na přátelskej pokec u chlebíčků?" zeptal se ironicky Souček s výmluvnou grimasou v obličeji. Ukousl další sousto.

Pan Málek zachoval neutrální výraz a vyjel na Michala tlumeným hlasem: "Vy… jste… se… zbláznil! Přeskočilo vám?! Víte, že balancujete na hraně zákona?"

Michal sklopil zrak a zahleděl se na svou svačinu. Váhal, což zarazilo i druhého muže, který čekal úsečné nebo ironické odpovědi. Po několika vteřinách Souček pomalu přejel pohledem směrem ke Zdeňkovi Málkovi, pak si to ale rozmyslel a sklouzl kamsi do země.

"Ta privatizace nebyl můj nápad. Jen jsem přišel na to, co měl Reiner za lubem. Tak jsem ho kontaktoval."

Málek zbystřil, rychle si to srovnal a odvětil: "Takže vydírání. A on vám na to přistoupil, jinak by šel sedět, co? Ale víte co? To vás neomlouvá!"

Souček řekl, tentokrát už se odvážil pohledět Zdeňkovi přímo do tváře: "Dal jsem si pozor, lepší než on. Vypadá to, že jsem na tom projektu prodeje akcií pracoval od doby, co tu jsem. Tušil jsem, že v jeho kanceláři může být odposlech." Tázavě a zároveň zvědavě se pousmál. "Vypadalo to, jako že mluvíme o úplně normálním projektu. A zbytek rozhovoru proběhl jinde."

"Jste chytrý, škoda, že svou inteligenci nevyužíváte jiným způsobem. Teď proti vám nic nemám, koneckonců vaše společná operace je zatím ještě legální, ale hranice je blízko. A ne, odposlech v jeho kanceláři není," kývl Málek k přicházejícímu Radimu Reinerovi.

Postavil se, Michal zaváhal, ale pak mu ještě důvěrným tónem řekl: "Pane Málku," oslovil ho, aby zvýšil důraz na svá slova, "nedělám to kvůli vlastnímu obohacení!" takřka neznatelně zavrtěl hlavou.

"Tak jděte od toho! Držte se od něj co nejdál!" řekl tlumeně, avšak důrazně Málek a odešel k jinému stolu.

Po přestávce se všichni opět sešli v zasedací místnosti. Předseda shrnul závěry předešlé diskuze a vyzval k hlasování.

"Kdo je pro návrh?" zeptal se.

"Čtrnáct," řekla notářka, druhá souhlasně kývla. Zapsali údaje do zápisu ze schůze.

"Kdo je proti návrhu?" dotázal se formálně předseda, ačkoliv už bylo rozhodnuto.

Ruku zvedli na protest všichni opoziční politici. Prohra je viditelně zasáhla.

"Devět." Členky kontrolního orgánu zaznamenaly číslo.

"Dva zastupitelé se zdrželi hlasování," dodala druhá notářka.

Návrh byl schválen.
 


Komentáře

1 Amy Amy | E-mail | Web | 10. listopadu 2012 v 18:23 | Reagovat

No páni, jsem zvědavá jak tohle všechno dopadne :)

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 11. listopadu 2012 v 21:24 | Reagovat

že majorita 51 percent, no tak to je fakt skvelé :D inak si to veľmi pekne rozpísal, úplne ako nejaký profík z tej branže. a len tak, medi rečou... čo ťa priviedl k tomu napísať poviedku z prostredia zkorumpovaných orgánov? nie vážne by ma to zaujímalo pretože to je také netypické... veľmi.
ako inak opäť veľmi zaujímavá časť, tie machynácie máš skvelo premyslené.
dávam plus za úvodný opis ;) možno mi tam len zarezonovalo to A v každej jednej vete... lenže ja som divná takže ak si to nik okrem mňa nevšimne, neber to vážne.
päť hviezdičiek ;)

3 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 21:54 | Reagovat

Děkuji za pochvaly. :-) Ano, uznávám, že ta první věta působí divně s těma "A". :-D Jak jsem se k tomu dostal? O tom hodlám psát v doslovu, nechci teď spoilerovat. Jednou větou: Chtěl jsem si oddychnout od sci-fi, tak jsem se rozhodl pro thriller na aktuální téma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama