.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Červenec 2012

24. kapitola – Zátah

28. července 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého."(Stephen Hawking)

24. kapitola - Zátah


"Na druhé straně planety už budujeme města a přitom na nás tady čeká ještě spousta senzačních objevů," vyhrkl Kunalim, když vstoupil do kopule.

Samula zjevně překvapilo, že se vrátili tak brzy. Jeho kolega poznal, že je něco v nepořádku.

S tázavým výrazem ve tváři se zeptal: "Co se stalo?" Když se nedočkal odpovědi, zvýšil hlas. "Sumule, co jsi udělal?!"

"Musel jsem to nahlásit. Lid rozhodl - žádný pozemšťan nesmí zůstat."

Kunalim se na něj vyčítavě podíval.

"Vojenská jednotka tu bude každou chvíli," dodal jen tak mimochodem, bez náznaku emocí Drox, který udal Aidena.

Boocks byl rozhozen faktem, že co nevidět dostane jednosměrnou letenku na Zemi. Jeho droxsští spojenci však zaznamenali ještě jednu neslýchanou věc - vojenská jednotka. Nikdy a za žádných okolností přece není potřeba armáda. Jestli to nechají Droxové zajít tak daleko, ztratí vlastní identitu. Nejen, že Planakovi spojenci použili násilné řešení, ale umírněnější Droxové byli naprosto ignorováni.

Jujapak na nepatrný okamžik zaváhal, pak ale rozhodně zavelel: "Do lodi! Rychle!"

Aiden, Jujapak, Sulmuk, Kampel a Kunalim vyběhli ven z laboratoře a zamířili přímo k lodi třídy Gafaral, kterou přiletěli. Jujapak otevřel dálkovým ovládáním dveře, aby ušetřil čas. Když byli všichni uvnitř, zapnul motory na plný výkon. Riskoval, že je přehřeje, ale nic jiného mu nezbývalo. Senzory totiž zachytily blížící se loď a dvě stíhačky. Loď se s hukotem zvedla ze země, čímž rozvířila mračna prachu, a začala nabírat výšku.

Z vysílačky se ozvalo: "Okamžitě přistaňte! Nemůžete nám uniknout. Ten pozemšťan půjde, kam patří."

Jujapak vypnul přijímač a řekl všem na palubě: "Asi je načase, abych vytasil nějaké ty trumfy. Připoutejte se, vážení, bude to trochu házet. Inerciální tlumiče přetížení budou mít napilno."

Loď akcelerovala a stoupala takřka kolmo vzhůru. Po obou stranách se mihly nějaké šmouhy. To loď minuly v obrovské rychlosti stíhačky. Podle senzorů se zase hned otočily a pronásledovaly uprchlíky. Větší loď zůstala na oběžné dráze. Kolem Jujapakova plavidla zase něco prolétlo. Stíhači po nich začali střílet.

Pilot zahájil úhybné manévry a jen tak tak se vyhnul plasmovým kopím, vyslaným zničit loď. Několik nekonečných minut se vesmírný koráb proplétal mezi balistickými drahami střel, než dosáhl orbity. Nepřátelská loď využila moment překvapení a vystřelila elektromagnetický impuls. Utíkající loď byla zasažena. Vysadily jí všechny systémy, a než se je Droxům podařilo zprovoznit, armádní loď se přiblížila, aktivovala vlečné pole a uvěznila uprchlíky. Bezmocnou loď pak odtáhla k vesmírné stanici na oběžné dráze O-Droxu. Tam se formovaly letky stíhaček pro případ nouze.

"Otevřete dok pět. Toho pozemšťana nalodíme do malé osobní lodi a pak aktivujeme generátor pole," přikázal velitel vojenské lodi.

Kampel mezitím stihl zprovoznit vysílačku. Vlnu elektromagnetického pole přežila díky tomu, že ji Jujapak vypnul. Stačilo přemostit přívod energie. Navíc zvýšil dosah.

Jujapak zapnul komunikátor, zhluboka se nadechl a začal vysílat na všech frekvencích: "Droxský národe, hovoří Jujapak. Když jsem se poprvé, a jako první z nás, setkal s lidmi, bál jsem se. Ale zároveň jsem věděl, že je to příležitost. A myslím, že jsme ji promarnili. Pravda - někteří lidé nám nepřinesli nic dobrého. Ale mezi těmi zlými jsou i dobří lidé. Aiden Boocks mezi ně patří. To, že ho chtějí vyhostit, je výborná ukázka prohnilosti tohoto systému. Ještě bych to pochopil, kdybychom se jednohlasně shodli. Ale skoro polovina z nás chtěla zachovat soužití našich civilizací. A způsob, jakým Planak převzal moc, je nemyslitelný. Droxové, z našeho společenství se stává totalitní režim! Právě teď potřebujeme vaši pomoc."

Zprudka vydechl, a když vypnul vysílačku, řekl tiše posádce: "Snad jsem vyburcoval alespoň někoho."

Vlečná i vlečená loď už prováděly přibližovací manévr, když vtom z jedné formace vyletěla stíhačka. Začala pálit na vojenskou loď. Sprška střel pokropila pravobok, loď se roztočila, takže další ohnivé šípy vždy zasáhly ještě nepoškozenou část trupu. Když se loď otočila jednou kolem své osy, nebylo místo, které by střely ušetřily. Z plavidla unikl kyslík a nějaké kapaliny. Pak se loď rozpadla na tři velké kusy a několik menších úlomků. Vlečné pole zmizelo, posádka zapojila systémy, které během cesty ze Z-Droxu opravila, a loď třídy Gafaral se prudce otočila a zamířila k povrchu planety. Zrádce byl ostatními piloty potrestán. Chvíli se mu dařilo manévrovat, pak byl ale zničen. Dva další stíhače vzal s sebou.

Teď už nejen názorové rozbroje, ale i násilí! Co se stane dál, si nikdo z Droxů nedovedl představit.

První založeniny

26. července 2012 v 20:00 | Sheppard |  Oznámení
Už je tomu rok, co existuje tento blog, a to díky dvou věcem - mé trpělivosti a vaší přízni. Děkuji za každou návštěvu a komentář! Beru to jako podporu do dalších tvůrčích činností. Vám přeju pěkné počteníčko.

S díky, váš pisálek Sheppard

23. kapitola – Ruiny

21. července 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

23. kapitola - Ruiny


Jak se mohl dostat předchůdce člověka na planetu vzdálenou šedesát tisíc světelných let?

Kunalim podotkl: "Tohle ale není zdaleka jediný nález. Koneckonců, můžeme se jet k Magdarským vrchům podívat."

Zatímco si brali všichni výbavu, otevřely se dveře a do kopule vstoupil Samul. Trochu se zarazil, když spatřil pozemšťana. Jeho kolega Kunalim mu však všechno vysvětlil. Ujistil ho, že Aiden není zlý a jde mu jen o poznání pravdy. Jujapak, Sulmuk, Kampel, Kunalim a Boocks vyšli ven a nasedli do malého vznášedla. Za deset minut už vznášedlo zastavovalo poblíž obrovské jámy. Aiden vyskočil jako první a rychlým krokem došel k okraji. Po části obvodu tohoto uměle vyhloubeného kaňonu se táhlo lešení. Byl vskutku obrovský - minimálně dva kilometry na délku a půl na šířku. Hluboký byl asi třicet metrů. Uvnitř se nacházelo mnoho staveb. A desítky archeologů odhalovaly další.

Průzkumníci sjeli výtahem na dno. Aiden si připadal, že vchází do záhadného města ukrývajícího mnoho tajemství. Tedy až do nedávné doby. Teď nastal čas objevů.

Jujapak řekl Aidenovi: "Měl byste počkat raději tady. Ne všichni sdílí náš názor. Vaše přítomnost by jim mohla vadit. Mějte zapnutou vysílačku."

Boocks tedy zůstal u výtahu. Ostatní přistoupili k jednomu z archeologů.

"Tak co máte nového?" zeptal se Kunalim.

Drox, který právě klečel na zemi a odhrnoval prach z nějaké desky, jen pokynul směrem ke středu rokle. Šli tedy tím směrem, dokud neuviděli jednopatrovou budovu, kolem které postávalo asi dvacet Droxů. Zapisovali, natáčeli a přeměřovali. Příchozí dům obešli. Z druhé strany se nacházely dveře.

"Asi před pěti minutami se nám podařilo je otevřít," zavolal někdo.

Kunalim rozsvítil svou čelovku. Ostatní udělali totéž a pak vstoupili dovnitř. Uvnitř byla jediná, oválná místnost. Na stěnách i na čtyřech podpěrách byly stovky symbolů, vzdáleně připomínajících klínové písmo. Kampel vytáhl z kapsy malý tablet a změřil všemožné hodnoty. Odněkud zezdola vycházel slabý elektromagnetický signál.

Když se porozhlédli, šli zase ven. Experti potřebovali na průzkum klid. Jeden z Droxů, postávajících kolem, přišel blíž ke Kunalimovi. Pozdravil ho typickým droxským gestem.

Řekl: "U vás na stanici prý máte jednu z těch koster, co jsme našli támhle," ukázal někam za sebe, "pak byste měli vědět, že nepatří bývalým obyvatelům téhle planety. Od té doby jsme odhalili více koster. Stovku. Všechny vypadají stejně a nepodobají se tamté. Ta, co ji máte vy, musí patřit někomu jinému."

Kunalim jakoby mimochodem prohodil: "Takovou kostru měli předkové lidí." Pak se zamyslel. "Mám takovou teorii…" jeho hlas náhle přerušil výkřik.

"Máme to! Zprovoznili jsme ten komplex. Je to transportér," volal Drox, který právě vyběhnul z budovy.

Všichni se sběhli opět blíž. Uvnitř bylo místo pro asi čtyřicet osob. Jujapak a spol. se tam také vmáčkli. Někdo zařízení aktivoval. Dveře se zavřely, symboly na stěnách se zeleně rozzářily a ozvalo se krátké, hlasité zahučení. Přítomní se octli ve velkém sále. Několik výzkumníků tu již několik minut pobývalo, takže systémy už byly v provozu. Transportér právě přemístil Droxy do velkého sálu, jehož součástí byla i laboratoř.

Aiden se proplížil do jedné z budov na okraji rokle. Osahal si pár vykopávek a prohlédl si architekturu dávno zaniklé civilizace.

Z vysílačky se ozvalo: "Aidene, objevili jsme laboratoř a archiv se záznamy. Ta rasa, co tu kdysi žila, dělala pokusy s… evolucí. Na mnoha planetách vysadili život a pozorovali vývoj života v různých podmínkách. Země asi byla jedním z pokusných objektů."

Aidenovi se udělalo špatně, protože byl zdrcen pomyšlením na to, že všechen život na Zemi je pouhý experiment. Dál už nic neslyšel.

* * *

Samul, vědec, který zůstal na stanici, stiskl klávesu, a aktivoval tak komunikační kanál.

"Jeden z pozemšťanů je stále tady, na Z-Droxu. Tři Droxové ho přivedli do výzkumné stanice Caspos. Jeden z mých kolegů se k nim přidal."

22. kapitola – Výzkum na Z-Droxu

14. července 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

22. kapitola - Výzkum na Z-Droxu


Zámky dveří pozemské lodi zaklaply, loď líně vzlétla a mračna prachu se zvedla do všech stran.

Drox ve středisku mrknul směrem k čidlu, čímž spustil komunikační kanál, a řekl klidně, s kamennou tváří: "Vy jste poslední. Leťte na udané souřadnice."

Jakmile loď po chvíli letu dosáhla cílového bodu, obklopila ji fialová záře. Když se pavučina rozplynula, bylo v těch místech, kde stála loď, prázdno.

"Transport byl úspěšně dokončen, všichni lidé i všechny jejich lodě jsou nadobro pryč," ohlásil dispečer.

Tři roky žily droxská a lidská civilizace společně, nyní se během tří dnů jejich přátelství zhroutilo, jakoby nikdy nebylo. Setkání dvou odlišných kultur nedopadlo zrovna podle představ ani jedné z nich.

* * *

Obří sluneční kotouč se chýlil za obzor, nad písečnými dunami se tetelil horký vzduch a jediné, co narušovalo ticho, bylo hučení chladiče transportní lodi. Aiden se otočil, aby ještě jednou mohl alespoň pohledem poděkovat lodi třídy Gafaral, jejíž těžko vyslovitelné jméno si nezapamatoval. Hlavní bylo, že je dokázala přepravit do bezpečí… tedy spíše jeho. Jinak by ho deportovali spolu s ostatními zpět na Zemi.

Možná je to ze všech lodí, ve kterých jsem v životě seděl, ta úplně nejdůležitější, uvažoval Aiden.

Jujapak mávl rukou před čidlem, a otevřel tak dveře deset metrů vysoké a v průměru patnáct metrů široké kupole. Vstoupil dovnitř, po něm vešel Aiden následován Sulmukem a Kampelem. Pozemšťan, který se rozhodl žít na O-Droxu, Drox, který se jako první setkal s lidmi, Drox, který prozkoumal Aidenovu paměť a Drox, jenž nalezl způsob, jak využít záření k cestování napříč galaxií - trojice Droxů riskovala, aby ukryla člověka. Planeta Z-Drox byla ideální skrýš. A také tu byl učiněn znepokojivý objev. Možná, že za jiných okolností by Aidena Boockse vydali a dělali by dál svou práci. Tohle se však muselo prošetřit. A navíc mu věřili - všichni lidé nebyli špatní, Aidena shledali dobrosrdečným a zvídavým.

Octli se v multifunkční laboratoři. Aiden přejel vnitřek kopule pohledem tam a zpět. Po obvodu bylo ke stěně nalepeno několik menších boxů. V laboratoři se nacházely i obytné prvky, takže v ní výzkumníci zřejmě i bydleli. Aidenovi se zdálo, že všechny přístroje nejsou ještě vybalené. Dveře jednoho z boxů se se zasyčením rozevřely a vyšel z nich jeden Drox.

"Zdravím, přátelé. Buďte vítáni. Aidene, slyšel jsem o vás. Prý jste chtěl zůstat. No… myslím, že toho nebudete litovat. Mé jméno je Kunalim." Když uviděl tázavé pohledy Aidenových společníků, dodal: "Samul šel zkontrolovat sondy, vrátí se za půl hodiny."

Poté přešel k jednomu z pultů a pokynul ostatním, aby se šli podívat. Gestem zapnul tablet a pomocí rukavic s akcelerátory přesunul obraz na výkonnější projektor, který navíc, na rozdíl od tabletu, dokázal promítnout obraz v prostoru. Aiden zkřížil ruce na prsou a zvědavě očekával to, co jim výzkumník sdělí.

Nad pultem se objevila nějaká kostra a kolem naběhly různé údaje. Aiden nemusel nic číst ani slyšet, aby poznal, že to je lidská kostra… nebo něco hodně podobného.

"Tohle jsme našli před týdnem u Magdarských vrchů. Předpokládali jsme, že na Z-Droxu byl kdysi život, ale tohle… Podle kostry jsme mohli rekonstruovat podobu toho živočicha. Je neuvěřitelně podobný lidem ze Země. Vážení, to není náhoda. Ačkoliv jsou Droxové i lidé humanoidní, fyziologicky jsou dost odlišní. Je prakticky nemožné, aby se život na různých planetách vyvinul stejně. Tenhle…," hledal správné slovo, "tvor má s lidmi hodně společného. Ale není to úplně člověk." Pak přepnul na další snímek, na kterém byl ten člověk v celé své kráse. "Takhle nějak vypadali," uzavřel Kunalim.

Bylo to něco mezi lidoopem a člověkem.

"Počkat!" vykřikl Aiden, "tohle já znám. To je člověk vzpřímený, Homo erectus."

21. kapitola – Převrat

7. července 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

21. kapitola - Převrat


Kódy ke spuštění satelitů schopných generovat interdimenzionální tunel byly změněny, když Planak opouštěl kancelář. Za dveřmi na něj čekala ochranka a několik jeho kolegů. Ani se nebránil, když ho pacifikovali, a nechal se odvést do jiné kanceláře, kde ho měli vyslechnout. Nemusel klást odpor, protože ho jeho přátelé osvobodí… až dokončí svou část úkolu.

Mezitím začaly po celém O-Droxu vypadávat klíčové systémy, jak je přívrženci oddělení civilizací vypínali. Infrastruktura byla dočasně narušena, pořádkové jednotky měly plné ruce práce a většina obyvatel byla dezorientovaná.

V Centru leteckého a vesmírného provozu se spustil alarm, a zatímco všichni opouštěli budovu, Lavop, Drox, který zachytil signál z Wagonu 5, usedl za hlavní ovládací pult. Jeho tři přátelé zaujali místa u jiných panelů. Muselo jich být víc, protože k přenastavení některých systémů bylo potřeba víc jedinců.

Odeslal zprávu o krizové situaci v centru všem lodím a vypnul všechny přijímače. Poté zaměstnal AI, když dal příkaz, aby řídila bezpilotní vzlet všech lodí na povrchu. Byly jich tisíce. Lavop nerušeně aktivoval obranné satelity a nastavil je do módu nejvyšší ostražitosti, pak jejich ovládání předal kolegovi. Z primárních úkolů zbýval už jen poslední - poslat vzkaz lidem ze Země a vyzvednout odtamtud své druhy. Zapnul nahrávací zařízení.

"Dobrý den, hovoří Lavop jménem všech Droxů. Od teď s okamžitou platností rušíme všechny naše dohody a styky. Již nemáme zájem být s vámi v kontaktu. Nepokoušejte se vysílat k naší planetě lodě interdimenzionální tunelem! Všichni Droxové budou okamžitě vyzvednuti. Lidé z O-Droxu budou transportováni k Zemi."

Když domluvil, nahrál vzkaz do jedné z lodí na oběžné dráze, která byla v rukou Planakových stoupenců. Generátor pole se aktivoval a přenesl loď k Zemi. Jeho posádka hned vyslala signál, který díky posilovači zachytily všechny přijímače, droxské i lidské. Za pár minut už se kolem lodi shlukly desítky jiných lodí, všechny droxské. Lidé byli zmateni. Někdo se Droxy snažil přemluvit, ale ti to ignorovali.

Po patnácti minutách už na zemském povrchu nezbyl ani jeden Drox. Loď, která doručila vzkaz, vypustila směrem ke třem satelitům s generátory pole bomby. Flotila se přenesla zpět k O-Droxu. Tři družice několik vteřin nato zmizely v ohnivých koulích. S nimi byla zlikvidována i možnost cesty k droxské planetě.

Ulicemi všech měst na O-Droxu se zatím nesl hlas Foloka, dalšího z vysoce postavených Planakových přívrženců. I když v droxském světě neexistovaly formální hodnosti, fakticky to byl jeden z nejvyšších velitelů armády.

"Uctivě zdravím všechny Droxy! Vážení, poslouchejte mě, prosím, pozorně. Zachovejte klid, všechny systémy budou zanedlouho opět funkční. Nemusíte se bát o své zdraví, svobodu, majetek ani pohodlí. Všechno bude jako dřív. Víme, že většina z nás chce přerušit všechny styky s lidmi. Postup kompetentních orgánů se nám nezdál dost rychlý a razantní, a tak jsme vzali celou záležitost do svých rukou. Možná je náš postup nešetrný vůči vám, obyvatelům této planety, ale vězte, že se to vyplatí. Buďte trpěliví! V tuto chvíli už máme pod kontrolou všechny systémy a naši radikální odpůrci nás už nemůžou zastavit." Pak mu na displeji blikla nová zpráva. Podíval se na ni a s radostí dodal: "Právě mi oznámili, že naši druzi se už vrátili ze Země a lidé už nemohou vytvořit interdimenzionální tunel."

Droxská veřejnost toto oznámení přijala v klidu. Většina Droxů souhlasila a ti, co stále zastávali názor sdružení civilizací, se podvolili většině. Několik málo Droxů se vzbouřilo, Planakovi přívrženci je však brzy umlčeli - zavřeli je do vězení… které se na O-Droxu používalo naposled před stovkami let.

Lidé, žijící na planetě, byli shromažďováni v hlavním městě. Droxové je hodlali poslat tam, odkud přišli.