.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Deštivý den

1. června 2012 v 20:00 | Sheppard |  Samostatné příběhy
Poznámka: Líčení do školy na téma ''Deštivý den''.


Blížící se temná mračna vrhla na zem šál. Sluneční paprsky se marně snaží probít skrz ta hrozivě vypadající oblaka. Na stromech se nepohne ani lísteček… ticho před bouří nevěstí nic dobrého. Vzduch se pomalu sytí vodní párou, při nádechu ta vlhkost člověka přímo praští do nosu. Světla je čím dál méně, naopak přibývá šero a mraky se nemilosrdně blíží. Při pohledu na tu tmavomodrou bariéru není člověku zrovna dvakrát veselo, ba naopak, je to vskutku depresivní. Venku panuje nesnesitelné dusno, je tam jako v prádelně.

Najednou… prudký poryv větru, který sice ihned oslabuje, ale neochabne úplně. Vítr duje vytrvale dál. První kapka dopadá na zem. A další a další… je jich čím dál tím víc. Kapičky se tříští o vyprahlou půdu, čímž vzniká jakési poetické jemné pleskání, a vsakují se. V dálce se zablýsklo a po napjatém okamžiku je slyšet nepatrný hrom, který se ovšem hned vytratí z doslechu jako nějaký tajemný fantom.

Provazce vody bijí prudce do země, zatímco se meluzína hbitě proplétá zákoutími a vyluzuje ponuré tóny, až z toho naskakuje husí kůže. Přes kvanta vody není vidět ani na protější stranu ulice. Půda se už ani nesnaží příval vody vstřebat, jako by rezignovala a jen vyčkávala, co se stane dál. Na hladině kaluží vytváří kapičky hotové divadlo. Vypadá to, že kolečka na loužích tancují do rytmu blesků.

Další oslepující pruh se vyrýsuje na tmavé obloze, následován prudkým zahřměním způsobujícím řinčení oken, až se z toho člověku tají dech. Blesk za bleskem protíná vzduch a vichřice žene kapky bezohledně kupředu. Strach z blesků tkví v jejich nevypočítatelnosti… člověk nikdy neví, kam uhodí.

Tahle průtrž mračen však naštěstí netrvá dlouho. Bouře jako by ztrácela sílu - už nevysílá k zemi tolik dešťových kapek. Také blesků již není tolik a vichr pomalu, ale jistě polevuje. Když se člověk zaposlouchá… neuslyší nic. Kapky již nevyklepávají na parapet svou dešťovou píseň.

Jak rychle bouře přišla, tak rychle se ztratila. Zničehonic se mrak protrhává a vzápětí již proniká na zem onou skulinkou sluneční svit. Oblaka se tříští a vzdalují se. Vtom se kdesi na modrém kousku oblohy objevuje překrásná duha, která vyvolává pocit bezpečí a klidu. Kdo by byl řekl, že variace pár barev může vytvořit něco tak úžasného? Tento malebný přízrak poklidně se vznáše nad obzorem uzavírá pomyslný příběh o bouřce. Kolem se líně otírá už jen slabý vánek a sluníčko svítí zase jako předtím. Jen mokro na zemi je tichým svědkem nedávné bouře. Kdyby rostliny mohly mluvit, jistě by řekly, že to zas tak hrozné nebylo… vždyť déšť přináší vodu a tu my všichni přece nezbytně potřebujeme k životu.
 


Komentáře

1 romantica-dream romantica-dream | Web | 1. června 2012 v 21:12 | Reagovat

hezky psané..
Já jsem asi divná:D bouřky, pravda, té se bojím:D ale ráda koukám za deště ven, jak prší :)
to se mi líbí:D
ale hrozně se mi líbí tvůj smysl pro detail, jak to všechno dokážeš zachytit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama