.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

20. kapitola – Konec iluzí

30. června 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

20. kapitola - Konec iluzí


Pátého září 2096 (3 roky společného soužití)
Lopdap, O-Drox
Drox jménem Planak seběhl schody a stanul na půlkruhovém vydlážděném náměstíčku. Před ním se nacházel vstup do stříbřitě lesklé budovy Sborovny správců řídících národ, šedesátipatrového komplexu o rozloze jednoho kilometru čtverečního.

Jakmile prošel honosným portálem, ovanul ho příjemně chladný závan vzduchu. Nenápadně vytáhl z kapsy malý oválný předmět a upustil ho na zem. Nad vstupními dveřmi se nalézalo několik senzorů. Když dopadl předmět na podlahu, hned několik baněk se natočilo tím směrem a vstupní halou se rozeznělo pronikavé skřípání - poplach!

Drox se rozeběhl a náhle se rozdvojil, jakoby se během vteřiny naklonoval. Oba jedinci se opět rozdvojili a kopie se dělily dál. Za minutu už byla ve vestibulu stovka stejných Droxů a všichni běželi k antigravitačnímu výtahu. Odněkud vyběhla pětice Droxů v černozelených uniformách. Okamžitě spustili palbu ze zbraní, které měli každý připevněné na obou předloktích. Malé červené kuličky, kapsle nabyté obrovským množstvím elektrické energie, zasypaly početnou skupinu vetřelců. I přes obrovskou palebnou sílu ochranky, vběhlo na prostornou plošinu dvacet nezvaných hostů, jeden zapnul antigravitační pole a vzápětí skupina stoupala rychle vzhůru.

Takovýto útok nikdo nečekal. Proč se také na O-Droxu bát nějakých výtržností, či dokonce napadení? Vlastně i pětičlenná stráž ve vstupní hale byla výjimkou. I přes nepotřebu obrany před narušiteli byla budova značně zabezpečená. Útočníci však měli celou akci naplánovanou a bezpečnostní systémy znali dokonale.

Malá skupinka se ve vstupní hale oddělila a dostala se do prostor, kde se nacházel centrální systém budovy. Jeden z Droxů zapnul nějaké zařízení, které zneškodnilo většinu senzorů. Druhý přiložil k elektronickému zámku dlaň, v níž držel malý předmět. Ten přístroj se napojil na rozhraní zámku a během několika vteřin zneškodnil ochranný software. Dveře se otevřely a oni vstoupili dovnitř. Jistě by se mohli pokusit zlomit obranný systém budovy pomocí ovládacích panelů. Mnohem jistější a rychlejší však byl jiný způsob. Přízemím Sborovny správců řídících národ otřásl výbuch. Místnost s obrannými systémy už neexistovala. Útočníci u sebe měli výbušniny a obětovali se pro hladký průběh mise.

Druhá skupina vetřelců vystoupila v posledním patře, proběhla chodbou, jak nejrychleji jen Droxové zvládli - rychlostí patnáct metrů za sekundu - a vstoupila do luxusní kanceláře s kruhovým půdorysem. V místnosti byl jediný Drox, který se je hned pokusil zneškodnit podobnou zbraní jako strážci dole ve vestibulu. Zastřelil šest útočníků, další se na něj však vrhli, vyrvali mu zbraň z ruky a znehybnili ho.

"Co tady děláte? Nebo spíš, co tady děláš Planaku ty a tvé kopie?" zeptal se v droxsštině napadený Drox. Odpovědí mu byl pohled plný hněvu, na Droxy dost nezvyklé. "Jak ses opovážil použít kvantový projektor?" Pak ho jedna z Planakových kopií omráčila výbojem z taseru.

Použití kvantového projektoru bylo nemyslitelné, trestné. Nikdo ho nikdy nepoužil bez dovolení lidu. Byl využit jen několikrát, vždy pouze kvůli bezpečí obyvatel nebo pro vědecké účely. Kvantový projektor dokázal vytvořit ze subatomárních částic přesný a hmotný obraz reálného, již existujícího objektu. Prakticky vytvořil kopii čehokoliv. Na přepravu Droxů ani materiálu však nemohl být využit. Kopie byla vždy nestabilní a moc dlouho nevydržela. Životnost závisela na složitosti a velikosti objektu, nic ale nevydrželo déle než několik minut.

Planak si toho byl vědom, a proto se pustil okamžitě do práce. Zasedl ke stolu, nasadil si rukavice s akcelerátory na konečkách prstů a vyvolal hologramovou obrazovku. Protože byl členem Správního sboru, měl přístup ke všem datům a mohl se v operačním systému pohybovat bez zábran. Vypnul bezpečnostní poplach a místo něj zapnul požární. Přístroje i AI budovy dostaly své úkoly, a tak jim nikdo nevymluvil, že poplach byl spuštěn záměrně a je falešný. Všichni museli z budovy ven… kromě Planaka samozřejmě. Uzamkl místnost, ve které se nacházel a začal rozesílat příkazy svým stoupencům do všech institucí.

Jeho kopie zatím vysílaly fiktivní autorizační kódy, vytáčely neexistující linky, vytvářely v globální síti obrazy neexistujících AI. Dělaly všemožné obstrukce, jen aby na chvíli zmátly droxský lid a přetížily síť.

Kopie se začaly pomalu hroutit a jedna za druhou odpadaly. Doslova se vypařily před očima. Svou práci však zvládli vykonat, a tak měl Planak volné ruce.

"Co to děláte?!" zařval z interkomu reprezentant Sborovny správců řídících národ, dnešní formální nejvyšší vůdce Droxů.

Planak nepřestával vyťukávat příkazy a přitom řekl: "Takhle to nejde dál. Už nemůžeme nadále tolerovat to, jak nás lidé pomalu zevnitř ničí. Mám na všech důležitých postech své přívržence. Máme za to, že postup Sborovny není dost rychlý a razantní. Nemůžeme čekat. Musím to udělat takhle, jinak to nejde. Omlouvám se."

Planakův kolega se vzpouzel: "Ale to je přece proti našim zvykům! Nemůžete…"

Planak ho odpojil a interkom vypnul. Svůj úkol už takřka splnil.
 


Komentáře

1 Amy Amy | E-mail | Web | 30. června 2012 v 18:53 | Reagovat

Jako vždy není co dodat, děkuji za přesunutí stránky. Už u čtení nepadám ze židle :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama