.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

17. kapitola – Meziplanetární diplomacie

9. června 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

17. kapitola - Meziplanetární diplomacie


Aiden seděl v přeplněném autobuse a přemítal. Tohle přece není ten svět, ve kterém donedávna žil, ale… ano! Život na této planetě mu dříve připadal úplně normální. Vlastně, jak se dá definovat "normální"? Lidé ve všech dobách mohli na tu svou nadávat, jak je prohnilá a zkažená. Ale on má nyní, jako první člověk v historii, srovnání… může konfrontovat lidskou rasu s civilizací Droxů. A tento pomyslný souboj dopadl v očích Aidena Boockse jasně. Pozemšťané se nemohou Droxům v žádném ohledu rovnat, ať už se jedná o fyzickou, duševní, technickou nebo morální vyspělost. Je to jako srovnávat lidi a mravence.

Aiden vystoupil v New Yorku na hlavním nádraží, pak asi hodinu bloumal po nákupním centru a posléze se vydal do Střediska kontroly vesmírných letů. Na vrátnici ukázal svou propustku a vešel do budovy. Mnoha chodbami se dostal až ke dveřím provizorního operačního štábu. Mávl rukou před čidlem, z něhož vedl signál ke zvonku uvnitř místnosti.

"Vstupte," ozvalo se z reproduktoru vedle dveří.

Aiden vstoupil do velké místnosti. Bylo tu několik lidí plnících horlivě své úkoly. Boocks přistoupil ke stolu, za nímž seděl postarší muž, podle legitimace velvyslanec OSN.

"Posaďte se. Co byste rád, pane Boocksi?" otázal se přívětivým tónem.

Aiden si sedl a řekl suše: "Chtěl bych na O-Drox. Je mi jedno, jestli jako vyslanec nebo jako poskok. Prostě tam chci."

Muž v křesle se narovnal a zamračil se. Pak velice přátelsky pronesl: "Nebuď tak zbrklý, synu. Vždyť jste se sotva vrátili. Myslel jsem, že budete chtít strávit nějaký čas s rodinou. A navíc… my vás potřebujeme tady."

Boocks se dlouze zadíval do země, pak se zhluboka nadechl a podíval se velvyslancovi do očí. "Chci na O-Drox, prosím!"

Muž pokrčil rameny a řekl: "No tak tedy dobrá. Dejme tomu, že přehlédneme to, že nemáte žádné vzdělání v oboru. Z úcty k prvnímu muži, který spatřil Droxy, bude jistě většina hlasovat pro vaše dosazení na plánovanou ambasádu. Když to tak chcete…"

Aiden se postavil, poděkoval a odešel. Další dny trávil tím, že pozoroval dění v New Yorku a naslouchal rozhovorům pozemských vědců s jejich droxskými protějšky. Byl doslova fascinován jejich vyspělostí, uzavřel se do sebe, s nikým nemluvil, novinářům neposkytoval rozhovory.

Chtěl se na O-Drox vrátit, ne tam jet na návštěvu. Protože tam se cítil být doma, to Země mu připadala cizí.

* * *

Aiden seděl u stolu ve svém pokoji v hotelu a dopřával si pořádnou večeři, když mu zazvonil mobil.

"Boocks, prosím," pronesl.

Muž na druhé straně byl onen velvyslanec OSN, s kterým před několika dny mluvil.

Řekl: "Dobrý večer, pane Boocksi. Světová diplomatická rada právě jednala o vašem přiřazení k vyslaneckému týmu. Je mi líto, ale vaši žádost zamítli. Tedy alespoň prozatím. Určitě vás dají do některého z dalších turnusů."

Aiden poděkoval za vyřízení zprávy, přerušil hovor a vší silou mrštil mobilem do rohu místnosti. Zuřil, byl neskutečně naštvaný a nehodlal to takhle nechat. Už tu nemohl dále jen tak trčet. Když se trochu uklidnil, začal osnovat plán.

Když psal vzkaz svým kolegům, mumlal si obsah: … Je to riskantní, ale snad to vyjde. Až tohle budete číst, už tady nebudu. Nastavil automatické odeslání za dvacet čtyři hodin a vypnul počítač.

Přes noc se snažil spát, ale moc to nešlo. Ráno vyrazil do Střediska kontroly vesmírných letů. Díky své legitimaci prošel takřka bez povšimnutí. Veškeré dění pozorně sledoval, a tak věděl, že dnes, konkrétně za dvacet minut, odlétá jedna droxská loď zpět na O-Drox. Vplížit se do hangáru nebyl žádný problém - strážníci byli štěstím bez sebe, když se mohli s velkým kapitánem Boocksem vyfotit. Droxskou technologii dobře znal. Otevřel dveře, vstoupil na palubu lodi třídy Gafaral a ukryl se mezi bednami v nákladovém prostoru.

Zanedlouho přišli Droxové. Nastartovali motory, strop hangáru se rozevřel a loď plynule vyletěla z budovy. Aiden výborně využil své slávy, značného chaosu v celém New Yorku a ve Středisku a toho, že loď třídy Gafaral neměla palubní senzory známek života. O jeho zmizení se dozvědí jako první až jeho přátelé, ale to už dávno bude pryč. Odlétal, vracel se, zpět na O-Drox stejnou lodí, kterou přiletěl na Zemi, aby zjistil, že není jeho domovem.
 


Komentáře

1 La'Mar La'Mar | E-mail | 9. června 2012 v 18:28 | Reagovat

Jako vždy pěkná kapitola

2 Amy Amy | E-mail | Web | 9. června 2012 v 22:36 | Reagovat

Pěkně napsané,až se do toho člověk vžije...Taky bych občas nejradši utekla... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama