.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

16. kapitola – Domov, sladký domov

2. června 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

16. kapitola - Domov, sladký domov


"Tak jsme tady, kapitáne Boocksi," vzbudil Aidena řidičův hlas.

Protřel si oči a snažil se přijít na to, kde se nachází. Pak mu došlo, že jel domů. Poděkoval řidiči za odvoz a vystoupil z vozu, který se hned rozjel zpět do New Yorku. Pomalu kráčel po pěšině ke dveřím pěkného rodinného domku. Nic se nezměnilo, vše bylo na svém místě. Aiden se nemohl nabažit pohledu na poštovní schránku, pečlivě zastřižené keře, rohožku. Všechny tyto věci v něm vyvolaly příjemný pocit, pocit domova a bezpečí. Když došel ke dveřím, zastavil se a rozhodoval se, co udělat. Má zaťukat? Ví vůbec Doris, že se vrátil? Třeba to ještě neslyšela. Nakonec se rozhodl, že svou ženu překvapí. Otevřel tiše dveře a vstoupil dovnitř.

Opatrně našlapoval, aby se neprozradil, v předsíni se zastavil a zaposlouchal se. Z kuchyně se ozývalo klapání nože - Doris byla tam. Aiden zrychlil kroky a než vstoupil, málem se začal smát. Pak vklouzl do kuchyně, manželka si ho nevšimla, a tak přišel až k ní a zakryl jí oči. Chtěla se ohnat nožem, tento reflex však Aiden čekal a včas jí ruku zachytil.

Nahlas řekl: "Překvápko!"

Doris ho podle hlasu hned poznala. Otočila se, dlouze se na něj podívala a pak ho objala.

Vytryskly jí slzy z očí a zašeptala: "Mysleli jsme, že už se nevrátíš. Bylo to hrozné, hlavně zezačátku. Nikdo nevěděl, co se stalo."

Aiden přitiskl její hlavu na své rameno a ujistil ji: "Už je to dobré, jsem tu." Pak si ale povšiml, že Doris pláče stále víc a víc. To ho zneklidnilo. "Co se děje, zlato?" zeptal se.

Žena si sedla ke stolu, a tak si Aiden přisedl a pozorně poslouchal. Jeho manželka jen stěží pronášela mezi vzlyky slova, která se v rozrušení snažila volit co nejvhodněji. "Víš… opravdu jsme nevěděli ani… nevěděli jsme, jestli žiješ. Bylo to pro nás opravdu těžké. A… Aiden, náš syn, je ještě moc malý. Musela… jsem mu říct, že se jeho táta už možná nevrátí. Nevěděla jsem, co si mám počít. Úřady tě prohlásily za mrtvého… A…" Hlas se jí vytratil a nemohla dál pokračovat. Trochu se uklidnila a pokračovala: "Tom mi byl oporou, a tak jsem…"

Aidena polilo horko, byl značně rozčilený a hlavně nevěděl, co říct. Tom Rothman byl jeho známý, měl Boocksovi rád. Aidena by v životě ani nenapadlo, že by mohl něco mít s jeho ženou. Nemohl tomu uvěřit. Zmohl se jen na prosté: "Co?"

"Promiň, ale nevěděla jsem, co je s tebou. A on nám hodně pomohl… ale teď…" opět ztratila hlas a opět se rozbrečela.

Aiden se cítil hrozně. Sice měl částečně porozumění, ale ovládl ho vztek a zklamání. Vstal od stolu a chystal se odejít, když prosklenými dveřmi zahlédl svého dvouletého syna, jak spí ve svém pokoji. Zastavil se a dlouze se na něj podíval. Pak beze slova odešel z domu.

Doris zašeptala do prázdna: "Odpusť."

Aiden šel do místní hospody. Celou cestu se snažil přemýšlet, ale nešlo mu to.

Hned, jak vstoupil, se mu postavil do cesty jeden chlápek, jeho kamarád, a vyhrknul: "Aidene! Jsi to ty? Chlapi, podívejte, kdo přišel. Aidene, jsi teď celebrita. Co tě přivádí právě sem? Jsme rádi, že ses zastavil! A že jsi zvolil náš podnik jako jedno z prvních míst, to je od tebe pěkný. Posaď se."

Ostatní muži v hospodě obrátili svou pozornost na muže, který na Zem přivedl mimozemskou návštěvu. Aiden se posadil k barpultu a snažil se vypadat alespoň trochu vesele.

"Rozhodl jsem se zastavit se u starých známých," řekl Boocks.

Zatímco popíjel pivo, bavil se se svým přítelem. Pak ho ale přemohly emoce a už neměl sílu dále se přetvařovat. Pohroužil se do svých myšlenek, z kterých ho vytrhl až hlas kamaráda.

"Co se děje? Vypadáš strašně," zeptal se ho znepokojeným tónem.

Aiden se mu zahleděl do očí, pak odvrátil pohled kamsi pryč a řekl: "Doris… sakra, jak jen to říct… má žena má poměr s jedním naším známým. Už mě nemiluje… chápu, že si celý svět myslel, že jsme mrtví, ale já na ni myslel každý den."

"Aha, promiň, kámo, to jsem netušil. Ani nevíš, jak mě to mrzí," utěšoval ho přítel.

Vtom se v televizi objevily záběry střetu nějakých demonstrantů s policisty. Ti protestující byli odpůrci styku s Droxy. Byli přesvědčeni, že to nepřinese nic dobrého, a tak se rozhodli protestovat u Úřadu vlády. Demonstrace byla potlačena silou. A pak běžely další záběry - sebevražedný atentátník, zbrojení země, ve které je chudoba a další nepěkné události.

Aidenovo rozčílení nebylo způsobeno jen nevěrou jeho manželky, ale všemi ohavnostmi tohoto světa. Boocks nyní viděl obě civilizace v brutálním kontrastu. Na jedné straně bezchybná rasa, která je takřka u cíle svého vývoje a na straně druhé, v porovnání s tou první, neuvěřitelně nevyspělá rasa, ve své podstatě příšerně primitivní a barbarská.
 


Komentáře

1 La'Mar La'Mar | E-mail | Web | 2. června 2012 v 19:23 | Reagovat

Nemám slov, skláním před tebou.

2 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 2. června 2012 v 19:50 | Reagovat

Ale jdi ty. :-)

3 Amy Amy | E-mail | Web | 3. června 2012 v 9:22 | Reagovat

Chudák Aiden..Ale zase je to pěkná zápletka,vsadím se že Aiden bude chtít prchnout na O-Drox :-D

4 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 3. června 2012 v 12:59 | Reagovat

Náhodou jsi to uhodla. :-D

5 La'Mar La'Mar | E-mail | Web | 3. června 2012 v 14:19 | Reagovat

Náhodou bych taky prchnul na O-Drox.

6 Amy Amy | E-mail | Web | 4. června 2012 v 23:13 | Reagovat

Nápodobně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama