.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Bezkonkurenční nabídka

18. května 2012 v 20:00 | Sheppard |  Samostatné příběhy
Poznámka: Úsměvné, smutné - vyberte si.


"Bezkonkurenční nabídka! Extrémně nízké ceny, široký sortiment, vše v neomezeném množství skladem! Přijďte do nového nákupního multiplexu Superterrestrial Paradise. Slavnostní otevření proběhne v sobotu šestého šestý," říkal překotně muž na obrazovce.

"Překvapivě v šest hodin. Ahoj, Horste!" skočil mu do toho druhý muž.

"Ahoj, Ralfe! Jak se dneska máš?" usmál se první.

"Ale jde to, nemůžu si ztěžovat. I když… vlastně je tu jedna věc, která mě trápí," postěžoval si Ralf.

"Povídej," vybídl ho Horst.

"Co když se trochu opozdím, dejme tomu o hodinu, a moje oblíbená značka bot už v regálech nebude?" zeptal se a snažil se, aby to pro diváky vypadalo, že je zoufalý.

"Přesně tu samou otázku jsem si pokládal i já. Kdyby některé zboží v otevírací den náhodou, ale že by to musela být velká náhoda, došlo, můžeš si ho objednat a sleva bude stále trvat, i když si ho vyzvedneš až další den," uklidnil Ralfa Horst.

"Vážení a milí diváci," obrátil se ke kamerám jeden z mužů, "pokud jste zapnuli televizi teprve teď, tak vězte, že se již tuto sobotu otevírá nové nákupní a zábavní centrum Superterrestrial Paradise přímo v centru našeho města. Je to ta desetipodlažní budova, je nepřehlédnutelná."

"Dříve tam stávalo muzeum," doplnil a upřesnil druhý z mužů.

Horst ukázal prstem přímo do objektivu kamer, což se každému divákovi jevilo tak, že ukazuje právě na něj.

Důrazně pronesl: "Ani vy tam nesmíte chybět! Můžete totiž vyhrát poukaz až na stoprocentní slevu při dalším nákupu. Stačí, když si koupíte zboží nad sto eur, což bude, při takovém obřím výběru, více než snadné. A pokud v Superterrestrial Paradise vydržíte déle jak pět hodin, máte parkování zcela zdarma! Ano, slyšeli jste správně, vážení, zdarma."

"To je úžasné," vyhrkl ohromeně druhý chlapík, "mimochodem… také jsem zaslechl, že tam bude světelná show. To bude jistě nějaká fáma, že?" nadhodil rádoby spontánní otázku Ralf.

Horst rázně odvětil: "A představ si, že bude. A ne jen tak ledajaká. Bude to nejskvostnější a nejočekávanější podívaná tohoto roku!"

"No," obrátil se na diváky Ralf, "jak jste slyšeli, rozhodně stojí za to přijít a přesvědčit se na vlastní oči."

V sobotu se před nákupním centrem shromáždilo několik tisíc lidí. Někteří nedočkavci se už snažili proklouznout dovnitř. S úderem šesté hodiny se obrovské dveře rozevřely a davy začaly proudit do útrob multiplexu, div že někoho neušlapaly. Zákazníci byli nadšení, obchodníci si mnuli ruce.

Lidé v duchu nadávali, že nemají peníze, přesto však všichni nakupovali jako o život, hromadili zboží ve svých nákupních koších a neváhali platit nemalé obnosy za všechny ty důležité a potřebné věci, u kterých se člověk diví, jak bez nich mohl předtím vůbec žít. Když určitý produkt začal být nedostatkový, lidé se neostýchali divoce se hádat a klidně i s použitím agrese dostat zrovna ono zboží právě do svého koše.

Všechny koše přetékaly věcmi v krásných obalech s nálepkou zaručující americkou kvalitu vyrobenou v Číně.

A hele! Ta rodinka na obalu vypadá spokojeně. A je to v akci! Šup s tím do košíku, honilo se všem hlavou.

Jenže v akci bylo takřka všechno. Obchodníci uměli zboží prodat, najímali profesionální designéry, návrháře sloganů a prodejní manažery. Hráli se zákazníky hru a ti jim na ni přistoupili. V duchu tradičního pravidla: čím víc nakoupíš, tím větší sleva.

Podle statistik měly všechny potraviny, pití a hygienické potřeby podíl třiceti procent z veškerého prodaného zboží. To je jedna třetina! Zbytek tvořily více potřebné věci. Nejvíce peněz obchod inkasoval z prodeje těch dražších produktů jako například oblečení, hraček, kosmetiky, ale i alkoholu a tabákových výrobků.

I přesto, že vše bylo první den ve slevě, kupovali lidé to nejdražší zboží, jednoduše protože je pro mnohé jiné nedostupné, a tak se od těch ostatních mohli odlišit.

A takto to chodilo v Superterrestrial Paradise čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, prostě pořád dokola, znovu a znovu.

Tou dobou, o pár tisíc kilometrů dále, v zemi, kde už dva měsíce nepršelo, právě nabíral asi osmiletý hoch kalnou vodu do kbelíku. S vypětím všech sil se vyškrábal ze studny uprostřed kamenné pustiny. Ani ne za dvě hodiny se slunce přehoupne za obzor a vyprahlou zem zakryje tma. Dnes toho má tento chlapec ještě dost na práci. Měl by si pospíšit, chce-li, aby jeho mladší sourozenci dnes večeřeli. Musí se s vodou vrátit do vesnice a pak jít do jiné, asi čtyři kilometry vzdálené, vesnice, kde se pokusí koupit za svou dnešní výplatu chleba. Jestli to ovšem bude stačit...

A zítra zase a pak znovu a znovu. Každý den bude muset čelit chudobě, stejně jako miliony dalších.
 


Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 18. května 2012 v 21:01 | Reagovat

krutá realita, řekla bych...

2 Thalia Thalia | Web | 23. května 2012 v 18:21 | Reagovat

Na to není co říct :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama