.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

13. kapitola – Skok napříč galaxií

12. května 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

13. kapitola - Skok napříč galaxií


Dvacátého března 2093
Kontaktní flotila Droxů, orbit O-Droxu
Kapitán Boocks hleděl skrz silové pole, dělící můstek a vesmírné vakuum, na planetu O-Drox se smíšenými pocity. Na jednu stranu měl radost, že se vrátí domů k rodině, na svou rodnou planetu. Jenže nad druhou stranu… O-Drox mu byl také domovem po dobu půl roku. S místními domorodci se spřátelil natolik, že mu přirostli k srdci, jak se říká. Jestli bude chtít lidstvo s Droxy udržovat styky, zažádá si Aiden o post diplomata - ne proto, že by na to měl aprobaci, ale prostě z citových důvodů.

Kapitánův tok myšlenek byl přerušen hlášením lodní umělé inteligence. "Všechny senzory hlásí "vše v pořádku". Generátor pole také funguje tak, jak má. Jujapaku, jste si jistý, že se hmota na druhé straně v pořádku reintegruje?" podotkla své obavy AI.

Jujapak se zapřel o opěradlo křesla pilota, zahleděl se do prázdna před sebe, protože AI v té chvíli nebyla znázorněna projekcí, a s ledovým klidem řekl: "Testovali jsme to snad tisíckrát, opravdu nám nic nehrozí. A kdyby se něco pokazilo, my už to nezjistíme," zavtipkoval Drox. A pak v duchu dodal: Ať při nás stojí všichni povznesení.

Muži z Wagonu 5 spolu s Jujapakem a Sulmukem byli na palubě středně velké přepravní lodi třídy Munie. V kontaktní flotile bylo dalších patnáct lodí - menších, ale i daleko větších. Vlajková loď měla tvar prohnuté kapky a na délku měřila bezmála tři kilometry. Na její palubě se nalézal i generátor pole.

V komunikátoru se ozval hlas velitele flotily. "Jsou všechny lodě připraveny?" Všechny lodě potvrdily a zapnuly manévrovací motory. Shlukly se co nejtěsněji k největší lodi. "Dobrá, začněme," řekl velitel a komunikátor se vypnul.

Trvalo asi minutu, než se generátor nabyl, a když už nabytý byl, umělé inteligence všech lodí ještě jednou překontrolovaly údaje. Drox dal povel a generátor začal produkovat energii. Lodě obstoupilo neviditelné záření, které v poslední fázi změnilo spektrum, a tak mohli všichni pozorovat fialový záblesk. Veškerá hmota uvnitř pole se rozložila na molekuly, které vstoupily do subprostoru a interdimenzionálním tunelem se přesunuly tak, že se po opětovném zhmotnění do trojrozměrného prostoru nacházela ve Sluneční soustavě někde poblíž Měsíce.

Aiden Boocks to později zapsal takto: Díval jsem se průzorem na O-Drox, po chvíli mě oslnil fialový záblesk, který však trval jen krátce a pak jsem viděl jen černo a hvězdy. Otočil jsem hlavu… a spatřil jsem Zemi. Páni, to byla jízda. Vlastně mě z toho ještě teď mrazí, když si pomyslím, že nás to během vteřiny rozložilo na molekuly a pak zase složilo.

Letový operátor Chuck Lawrence seděl ve chvíli, kdy se droxské lodě vynořily ze subprostoru, u kontrolního pultu ve Středisku kontroly vesmírných letů. Zvukový signál ho upozornil na nové objekty v blízkosti Země. Chuck se zadíval na monitor, vytřeštil oči a údivem mu vypadla tužka, kterou doposud svíral mezi zuby, z pusy. Na displeji svítilo šestnáct teček. Operátor si pomyslel, že to musí být chyba. Restartoval proto celý systém, jenže tečky nezmizely - ty objekty byly skutečné. Chuck zaklel a okamžitě zatelefonoval svému nadřízenému, který vyhlásil poplach a kontaktoval armádu.

Obranné satelity na oběžné dráze Země se probudily k životu a operátoři, kteří je ovládali, byli připraveni zahájit palbu. Všichni v řídícím středisku se domnívali, že se jedná o asteroidy. Chuck Lawrence však ty neznámé objekty sledoval delší dobu a snažil se objasnit jejich původ.

Najednou vzkřikl: "Nestřílet! Všech šestnáct těles vydává záření a vše nasvědčuje tomu, že to jsou vesmírná plavidla."

"Ale vždyť my v tom prostoru nic nemáme. Nemůže to být nikdo od nás!" řekl generál.

"Ne, nejsou to naše lodě. Ale to nevylučuje, že to lodě jsou," přesvědčoval všechny v sále Chuck. Zadal do počítače příkaz a pak natočil monitor ke generálovi se slovy: "Podívejte se."

Na obrazovce se objevila fotografie pořízená jednou družicí. Snadno se na ní dala rozeznat systematická formace, kterou by kameny jen tak nevytvořily. Operátor zazoomoval na největší loď… loď, která rozhodně nepocházela ze Země.
 


Komentáře

1 La'Mar La'Mar | E-mail | Web | 13. května 2012 v 10:23 | Reagovat

Máš to jako vždy. Pěkné. ;)

2 Amy Amy | E-mail | Web | 13. května 2012 v 11:09 | Reagovat

Přesně tak,moc pěkné...Hlavně aby je nesetřelili,to by byla dobrá smůla :)

3 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 13. května 2012 v 12:24 | Reagovat

Děkuji za pochvaly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama