.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Květen 2012

15. kapitola – Po příletu

26. května 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

15. kapitola - Po příletu


Během několika příštích dnů se vedli zdlouhavé rozhovory. Diplomaté obou světů se navzájem ujišťovali o míru, spojenectví a přátelských vztazích, poté se přesunuli ke konkrétnějším záležitostem. Droxové již takřka neměli zákony, a tak sjednotit zákoníky byla složitá věc. Ale naštěstí prakticky nevznikly žádné rozkoly, protože Droxové byli velice tolerantní a lidé se mohli spolehnout, že by na povrchu Země neporušovali tito žlutí mimozemšťané lidské zákony. Dialogy vedli také vědci ze všech oborů. Droxové překonali obavy z uměle urychleného vývoje a poskytli lidem veškeré své znalosti až na technologie zbraní - věřili totiž, že takové znalosti by byly zneužity a způsobily by více škod než užitku. Byli trochu zklamaní, že se na Zemi vedou stále války a svět ovládají moci chtiví ekonomové, politici a armádní vůdci.

Malý problém nastal, když se některé státy a skupiny pokusily vnutit Droxům své zákony nebo je nějak ovlivnit. Diktátor jedné země si dokonce chtěl Droxy přivlastnit, když jim nabídl, aby přeletěli do jeho země a učili jen tamní obyvatele. Také mnoho příslušníků různých etnik a náboženství chtělo Droxy vyhnat a předesílali, že mimozemšťané přivodí zkázu světa. Většina států se však domluvila, že Droxové budou nadále pobývat na území USA a všechno jejich vědění bude přístupné všem.

Droxové posílali každý den interdimenzionálním tunelem hlášení ostatním krajanům na O-Drox a konzultovali všechny své kroky. Občas některá z lodí odletěla zpět a přiletěla jiná, takto se droxsští návštěvníci pravidelně střídali, až nakonec vznikla pravidelná linka Země - O-Drox.

* * *

Aiden Boocks se hned po příletu rozhodl vrátit se domů. Když vystoupil z lodi třídy Gafaral, ve které absolvoval spolu s ostatními muži skok napříč galaxií, symbolicky se zhluboka nadechl. Teprve když vkročil na pevnou zem, naplnil ho pocit štěstí - byl nevýslovně rád, že se vrátil. Při pobytu na O-Droxu začínal postupem času rezignovat a příliš nedoufal v návrat. Ale naději měl stále… a trpělivé čekání se mu vyplatilo… je doma. Vláda USA Aidenovi i jeho mužům samozřejmě zajistila dopravu.

Po lékařské prohlídce podalo všech pět mužů stručné hlášení a museli slíbit, že sepíšou obsáhlé, podrobné hlášení a odešlou ho kompetentním osobám. Dále dostali ujištění, že je čeká doživotní renta, sláva a budoucí spoluúčast na vysoké úrovni. Vyšli z kanceláře do prázdného vestibulu. Boocks ostatním pokynul, aby šli k němu. Sehnul se k bedýnce s nápoji a vytáhl si jednu lahev, jejíž obsah hned vypil. Ovanul ho chladný závan způsobený větrákem na stropě, což ho upozornilo, že jeho přátelé stále čekají na to, co jim chtěl sdělit.

Zahodil prázdnou lahev a řekl: "Tak jo, chlapi, jsme zpátky. Dokázali jsme to!" Pak se navzájem objali a poplácali po ramenou. "Za týden se tu zase sejdeme a prodiskutujeme, co podnikneme dál," dodal Aiden, otočil se a odešel.

Z kosmodromu zamířil rovnou na parkoviště, kde na něj čekalo celkem drahé auto s řidičem. U plotu, ohraničujícímu pozemek Střediska kontroly vesmírných letů, se tlačily desítky, ne-li stovky reportérů a kameramanů snažící se natočit rozhovor s někým z personálu. Aby novináře uspokojil, vyslal generál k plotu dva Droxy a operátora Chucka.

Aiden si nasedl do vozu a prohodil: "Koukám, že vládní auta nejsou žádný šunky."

Když viděl, že řidič jeho vtípek ignoruje, řekl: "Do Orangeville, prosím. Vemte to po I-80, to je nejrychlejší."

Tichá jízda elektromobilu nijak nebránila tomu, aby Aidena zdolala únava a on po chvíli usnul.

Slyším hudbu

25. května 2012 v 20:00 | Sheppard |  Samostatné příběhy
Poznámka: Líčení do školy na téma ''Slyším hudbu''.


Právě jsem zaslechl nějaký tón. A hned po něm další. Následuje řada akordů… okouzlující souznění několika jednotlivých tónů. Samy o sobě by ty tóny neznamenaly nic významného, ale při jejich spojení vzniká něco čarokrásného. Když se více zaposlouchám, neslyším už jen neurčité tóny, ale komplexní skladbu, umělecké dílo. Po pár okamžicích mě hudba úplně uchvacuje a vtahuje do víru akustických vln. Proudem muziky se nechávám unášet až do úplné extáze.

Klasika. Skladatel této písně klade tóny tak geniálně, že stačí, když zavřu oči a nechám se unášet melodií. Je to povznášející pocit. Úplně cítím, jak mě hudba naplňuje energií. Při některých pasážích mi nezbývá nic jiného, než s neskonalou úctou obdivovat skladatele a to, jak dokáže perfektně klást jednotlivé tóny k sobě tak, že vzniká něco, co lidé rádi poslouchají již stovky let. Vynikající souhra mnoha různorodých nástrojů přináší vlnu pohody a dobré nálady, která mě během chvíle prostupuje a neopouští mě ještě dlouho po tom, co hudba přestane hrát.

Rock. Tato písnička mě nenechává dlouho chladným - musím si začít pobrukovat a zjišťuji, že už notnou chvíli kývu hlavou. Díky basům a rytmickým úderům bicích je hudba hrubší. Ale vytvářejí paradoxně ladnou hudbu a posunují ji do úplně jiné dimenze. Strhující kytarové riffy přináší do nudného odpoledne tolik potřebné odreagování. Někdo to nemá rád, ale já si umím vychutnat tuto tvrdší, ale i tak nádhernou a osvěžující, odrůdu muziky.

Pop. Interpret začíná zpívat… a to mě docela odzbrojuje. Slova mě hned nutí k zamyšlení a okamžitě si musím začít zpívat. Melodie mě bere s sebou na pouť do říše líbezných tónů, které si jen tak plynou a čekají na to, až je někdo zachytí. Zpěvák nebo zpěvačka dokážou svou myšlenku přiblížit nám ostatním skrze obyčejnou písničku… a v tom právě spočívá to kouzlo. Písničku si pustím stejně tak rád poprvé jako po sté. Opravdu dobrou píseň, která svou originalitou a neotřelostí předčí ostatní, poznám tak, že mi její melodie uvízne v hlavě a nemůžu ji z ní dalších několik hodin dostat.

Znění hudby se sice se žánrem mění a kompozice a provedení písničky je jiná, vždy mě však skladba ohromí svou formou. Každé hudební dílo má specifickou melodii, rytmus, harmonii… a to dělá z každé skladby nezaměnitelný, neopakovatelný originál.

Je dobře, že každý máme více či méně jiný vkus, protože jinak by nemohlo vzniknout tolik žánrů a různorodých písniček. Člověk tak může stále objevovat a poznávat nové skladby a zaposlouchat se do krás tohoto uměleckého odvětví. Zatímco pro někoho je kombinace jistých tónů rámusem, pro jiného to může znamenat pěknou hudbu.

14. kapitola – Setkání dvou civilizací

19. května 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

14. kapitola - Setkání dvou civilizací


"Hovoří Tanapak, velitel vlajkové lodi Zaplataplava a mluvčí droxské kontaktní flotily. Přicházíme v míru a chceme se s rasou lidí spřátelit. Žádáme instrukce pro přistání," pronesl ledově klidným hlasem pomalu a zřetelně velitel Tanapak.

Všichni v řídícím středisku ztuhli a jen nevěřícně zírali na mimozemskou flotilu. V generálovi se probrali vojenské návyky a armádní rozhodnost, proto se vzpamatoval jako první, urovnal si myšlenky a potlačil strach a rozrušení. "Ehm… droxská flotila má povolení přistát na povrchu planety. Vůbec nejlepší by bylo, kdybyste přistáli v kosmodromu u Střediska kontroly vesmírných letů. Máme tady největší přistávací plochy. Pošlu vám souřadnice," řekl.

"To nemusíte, já je navedu," ozval se hlas Aidena Boockse.

Generál se zarazil a překvapeně odpověděl: "To… to jste vy? Kapitán Aiden Boocks? Tak vy žijete! Mysleli jsme, že se už nevrátíte."

"Jak vidíte, jsem tu spolu s celou svou posádkou a přivádíme hosty," řekl Aiden.

Generál se obrátil k nějakému chlapíkovi se slovy: "Spojte mě s prezidentem Spojených států amerických a s generálním tajemníkem OSN. A," dodal nakonec, "podejte zprávu médiím. Stejně by se to dověděli. Hlavně jim řekněte, že přišli v míru, ať nevypukne panika." Pak se sám sobě v duchu zasmál: Pche, stejně bude v ulicích bordel!

Lodě vstoupily do atmosféry. Před žárem je chránila silová pole, která byla na každé lodi. Osazenstvo střediska vyšlo z budovy a vzhlédlo k obloze, kde se zanedlouho objevily malé tečky, které se s klesající výškou zvětšovaly. Impozantní vlajková loď se přehnala nad hlavami přihlížejících. Tento kolos poháněný nejvýkonnějšími droxskými motory rozvířil při přistání neuvěřitelné množství prachu. Pokud měl někdo v té chvíli na hlavě čepici, musel ji pak hledat o kilometr dále. Z lodi se těsně před dosednutím vysunulo osm masivních ramen ve dvou rámech, která se zaduněním dosedla na beton. Ostatní lodě přistály kolem největší obdobným způsobem.

Spodek největší z lodí se nacházel i po přistání více jak patnáct metrů nad zemí, proto byl v lodi zabudován výtah. Dveře o rozměrech asi osm krát osm metrů se otevřely a ze spodku lodi vyjela plošina, která sjela až k zemi. Hned, jak Droxové opustily plochu plošiny, zase vyjela nahoru pro další členy posádky. Generál jim šel naproti. Drox usoudil, že bude lepší pozdravit se v lidském stylu, a tak nabídl generálovi ruku, ten ji přijal a zatřásl s ní.

Tanapak podal generálovi tlumočnické zařízení, ten si nasadil sluchátka a upravil mikrofon. Hned pochopil, o co se jedná.

"Vítám vás na Zemi. Jsem generál Laysen, bohužel však nemohu mluvit za všechny obyvatele naší planety. I přes snahu sjednocovat se, máme zde stále mnoho různých národů. Vy jste přistály ve Spojených státech amerických. Asi za hodinu dorazí prezident, vrchní představitel této země. A brzy by sem měli přiletět i jiní prezidenti a předsedové různých mezinárodních organizací. Budete našimi hosty a můžete si dělat, co chcete, zároveň však musíme nejprve jednat o důležitých věcech. Například se musíme navzájem informovat o našich právních a vojenských systémech, dále by se měli vidět naši vědci - fyzikové, matematici, lingvisté, historikové, filozofové a biologové. Nejprve se musíme ujistit, zda nepřenášíte choroby, které by nás mohli ohrozit a naopak. Pojďte, prosím, za mnou," řekl generál.

Tanapak pokýval souhlasně hlavou a řekl: "Ano, souhlasíme s vaším postupem. Myslím, že vaše běžné nemoci nám nebudou vadit, jsme velice odolní. Máme relativně podobnou fyziologii jako vy, takže pijeme vodu, jíme jídlo, potřebujeme spánek. Problém asi bude s terminologií. Podle toho, co nám říkal kapitán Boocks, máte hodně odlišný systém politiky, ekonomiky a jiných sektorů. Omluvte, prosím, Droxy, kteří někdy utrousí poznámku ohledně vaší vyspělosti. Chceme, abyste věděli, že si velice vážíme vaší rasy takové, jaká je a budeme s vámi jednat za každých okolností. I my jsme kdysi byli tam, kde jste vy. Vývoj každé civilizace je pomalá a náročná záležitost."

Zatímco se přesouvali do konferenční místnosti, vyptával se zvědavý generál: "Já sice fyzice moc nerozumím, ale naše senzory prý zachytily stejné záření, které přeneslo Wagon 5 k vaší planetě. Využili jste toho k cestě k Zemi?"

"Ano, jak jen to zjednodušit… funguje to na principu interdimenzionálního tunelu," vysvětlil Tanapak.

Generál se snažil blýsknout se, ale to se mu moc nepovedlo. "Takže něco jako červí díra?"

"Ne… tedy zhruba ano podle vašeho chápání. Ale vy máte ještě příliš omezené poznání. Vaši matematici budou velice překvapení, až jim sdělíme, že… to máte celé tak nějak naruby," uvedl na pravou míru Drox a usmál se.

Během několika hodin se do New Yorku sjela řada významných osobností - politiků, vědců, armádních hodnostářů, reportérů a hlavně desetitisíce nadšenců. Na některých místech vypukly nepokoje, ale celkově tuto převratnou událost přijalo lidstvo s klidem a optimismem.

Bezkonkurenční nabídka

18. května 2012 v 20:00 | Sheppard |  Samostatné příběhy
Poznámka: Úsměvné, smutné - vyberte si.


"Bezkonkurenční nabídka! Extrémně nízké ceny, široký sortiment, vše v neomezeném množství skladem! Přijďte do nového nákupního multiplexu Superterrestrial Paradise. Slavnostní otevření proběhne v sobotu šestého šestý," říkal překotně muž na obrazovce.

"Překvapivě v šest hodin. Ahoj, Horste!" skočil mu do toho druhý muž.

"Ahoj, Ralfe! Jak se dneska máš?" usmál se první.

"Ale jde to, nemůžu si ztěžovat. I když… vlastně je tu jedna věc, která mě trápí," postěžoval si Ralf.

"Povídej," vybídl ho Horst.

"Co když se trochu opozdím, dejme tomu o hodinu, a moje oblíbená značka bot už v regálech nebude?" zeptal se a snažil se, aby to pro diváky vypadalo, že je zoufalý.

"Přesně tu samou otázku jsem si pokládal i já. Kdyby některé zboží v otevírací den náhodou, ale že by to musela být velká náhoda, došlo, můžeš si ho objednat a sleva bude stále trvat, i když si ho vyzvedneš až další den," uklidnil Ralfa Horst.

"Vážení a milí diváci," obrátil se ke kamerám jeden z mužů, "pokud jste zapnuli televizi teprve teď, tak vězte, že se již tuto sobotu otevírá nové nákupní a zábavní centrum Superterrestrial Paradise přímo v centru našeho města. Je to ta desetipodlažní budova, je nepřehlédnutelná."

"Dříve tam stávalo muzeum," doplnil a upřesnil druhý z mužů.

Horst ukázal prstem přímo do objektivu kamer, což se každému divákovi jevilo tak, že ukazuje právě na něj.

Důrazně pronesl: "Ani vy tam nesmíte chybět! Můžete totiž vyhrát poukaz až na stoprocentní slevu při dalším nákupu. Stačí, když si koupíte zboží nad sto eur, což bude, při takovém obřím výběru, více než snadné. A pokud v Superterrestrial Paradise vydržíte déle jak pět hodin, máte parkování zcela zdarma! Ano, slyšeli jste správně, vážení, zdarma."

"To je úžasné," vyhrkl ohromeně druhý chlapík, "mimochodem… také jsem zaslechl, že tam bude světelná show. To bude jistě nějaká fáma, že?" nadhodil rádoby spontánní otázku Ralf.

Horst rázně odvětil: "A představ si, že bude. A ne jen tak ledajaká. Bude to nejskvostnější a nejočekávanější podívaná tohoto roku!"

"No," obrátil se na diváky Ralf, "jak jste slyšeli, rozhodně stojí za to přijít a přesvědčit se na vlastní oči."

V sobotu se před nákupním centrem shromáždilo několik tisíc lidí. Někteří nedočkavci se už snažili proklouznout dovnitř. S úderem šesté hodiny se obrovské dveře rozevřely a davy začaly proudit do útrob multiplexu, div že někoho neušlapaly. Zákazníci byli nadšení, obchodníci si mnuli ruce.

Lidé v duchu nadávali, že nemají peníze, přesto však všichni nakupovali jako o život, hromadili zboží ve svých nákupních koších a neváhali platit nemalé obnosy za všechny ty důležité a potřebné věci, u kterých se člověk diví, jak bez nich mohl předtím vůbec žít. Když určitý produkt začal být nedostatkový, lidé se neostýchali divoce se hádat a klidně i s použitím agrese dostat zrovna ono zboží právě do svého koše.

Všechny koše přetékaly věcmi v krásných obalech s nálepkou zaručující americkou kvalitu vyrobenou v Číně.

A hele! Ta rodinka na obalu vypadá spokojeně. A je to v akci! Šup s tím do košíku, honilo se všem hlavou.

Jenže v akci bylo takřka všechno. Obchodníci uměli zboží prodat, najímali profesionální designéry, návrháře sloganů a prodejní manažery. Hráli se zákazníky hru a ti jim na ni přistoupili. V duchu tradičního pravidla: čím víc nakoupíš, tím větší sleva.

Podle statistik měly všechny potraviny, pití a hygienické potřeby podíl třiceti procent z veškerého prodaného zboží. To je jedna třetina! Zbytek tvořily více potřebné věci. Nejvíce peněz obchod inkasoval z prodeje těch dražších produktů jako například oblečení, hraček, kosmetiky, ale i alkoholu a tabákových výrobků.

I přesto, že vše bylo první den ve slevě, kupovali lidé to nejdražší zboží, jednoduše protože je pro mnohé jiné nedostupné, a tak se od těch ostatních mohli odlišit.

A takto to chodilo v Superterrestrial Paradise čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, prostě pořád dokola, znovu a znovu.

Tou dobou, o pár tisíc kilometrů dále, v zemi, kde už dva měsíce nepršelo, právě nabíral asi osmiletý hoch kalnou vodu do kbelíku. S vypětím všech sil se vyškrábal ze studny uprostřed kamenné pustiny. Ani ne za dvě hodiny se slunce přehoupne za obzor a vyprahlou zem zakryje tma. Dnes toho má tento chlapec ještě dost na práci. Měl by si pospíšit, chce-li, aby jeho mladší sourozenci dnes večeřeli. Musí se s vodou vrátit do vesnice a pak jít do jiné, asi čtyři kilometry vzdálené, vesnice, kde se pokusí koupit za svou dnešní výplatu chleba. Jestli to ovšem bude stačit...

A zítra zase a pak znovu a znovu. Každý den bude muset čelit chudobě, stejně jako miliony dalších.

5. díl - Velkorysý dar aneb jak to bylo s tou krabicí

17. května 2012 v 15:00 | Sheppard |  Politik žertovný
Lojza přišel do práce dřív než obvykle. Konala se totiž stranická porada. Jeden člen opozice byl nedávno obviněn z předání úplatku a pro stranu XxX bylo svatou povinností pořádně ho ošpinit a hodit na něj nejnechutnější svinstva.

O den dříve:
K luxusní vile kdesi v bachoru Krizové unie přijela černá limuzína. Z ní vystoupil chlápek v obleku, z kufru vytáhl obyčejnou neoznačenou krabici a vzápětí už si to štrádoval po chodníčku ke vchodovým dveřím. Obezřetně se rozhlédl, a když se přesvědčil, že je tu sám, zaťukal.

"Herdek filek, to už je tady ten instalatér?!" ozval se zevnitř rozmrzelý hlas.

Poslanec otevřel dveře a uzřel svého kamaráda z golfového kroužku.

Ten mu podal onu krabici a tajnůstkářky tlumeným hlasem řekl: "Tady sem ti přivez pálenku vod svýho strejdy. Ale bacha ať na to nepřídou opoziční kolegové - mohli by ti to závidět."

Poslanec poděkoval, rozloučil se, zavřel dveře a šel ty vzácné láhve uložit do spíže. Krabice se mu zdála nějaká těžká, proto raději zkontroloval její obsah. Než ji však stihl otevřít, rozbilo se sklo a oknem dovnitř prolétla dýmovnice. Nato se rozletěly dveře a v nich tucet těžkooděnců. Nad vilou proletěl efektně vrtulník a z něj se na zahradu spustilo ještě pro jistotu komando mariňáků. Než se nadal, byl politik v poutech a během dalších pár vteřin už ležel před svým domem obličejem v bahně.

Než ho policisté stihli odvést do antonu, přiřítili se zuřiví reportéři z magazínu Blitka a začali vyzvídat: "Takže v té krabici byla slivovice?"

Poslanec vytřeštil oči a řekl dokonale ironicky: "Né asi… sedum miliónů tam bylo!"



Info o blogu

13. května 2012 v 15:00 | Sheppard
Ahoj, vítej na mém blogu!
Jmenuji se Franta (na internetu publikuji pod přezdívkou Sheppard). Je mi 17 let a momentálně navštěvuji gymnázium a stále ještě nevím, co chci studovat dál. Baví mě (a zvládám) skoro všechno (ani ne tak ten školní dril jako spíš znalosti a věda), v ničem ale nijak extra nevynikám. Jsem nenapravitelný optimista a idealista a chci, aby to, co dělám, mělo smysl a bylo užitečné. Nejlépe si odpočinu při sledování filmů, četbě knížek, poslechu hudby, či běžné konverzaci s přáteli, v létě dost cestuju a rekreačně sportuju.
Mým největším aktivním (pokud to tak lze nazvat) koníčkem je psaní. Koneckonců, proto také tento blog vznikl. Mimo to také pravidelně přispívám do školního časopisu (glosy, reportáže z akcí) a občas se zúčastním nějaké té literární soutěže.

Trocha historie aneb o sobě ve třetí osobě:
V předblogové éře se autor věnoval téměř 2 roky psaní příběhů (fanfiction) do textové hry na motivy seriálu Stargate Atlantis, kterou založil a vedl. Také spravoval několik tématicky různých amatérských webů a blogů. Tento blog byl založen 26. července 2011. Rychle sem byla naházena první povídka Čas temnoty, sepsaná již v dřívějších dobách. Autor začal také téměř ihned pracovat na dalším příběhu nesoucím název Závod o dobytí Marsu.
Několik stálých čtenářů a pár věrných komentátorů povzbudilo autora k sepsání povídky Setkání dvou civilizací. Během sepisování tohoto sci-fi rozjel autor bokovku jménem Politik žertovný, což jsou krátké epizodky parodující současné politické dění. Po dokončení třetí sci-fi povídky se autor rozhodl zkusit si jiný žánr, a tak se pustil do povídky Legální drancování, která pojednává o zkorumpovaných politicích v jednom městě.
Po tomto krimi thrilleru se autor rozhodl vrátit se opět ke sci-fi. V květnu 2013 vznikla dobrodružná sci-fi povídka Trosečníci. Byla zaslána do jedné z nejprestižnějších sci-fi & fantasy soutěží v ČR, Daidalos 2013, pořádané časopisem XB-1. Povídka, zachycující nepovedenou misi, se však neprobojovala do užšího výběru (finále) a skončila tak někde mezi 30. a 300. místem.

Soutěže:
V březnu 2013 jsem zaznamenal první velký úspěch, když jsem se umístil na třetím místě v soutěži SCI-FI 2012 s povídkou Dvě slova. V dubnu se pak moje povídka Vyhlídková jízda umístila v první desítce soutěže Rytiny a byla otištěna ve sborníku. V červnu byla otištěna ukázka z povídky Dvě slova ve školním sborníku. Povídka Trosečníci neuspěla (nedostala se do finálového výběru) v soutěži Daidalos 2013 časopisu XB-1.

13. kapitola – Skok napříč galaxií

12. května 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

13. kapitola - Skok napříč galaxií


Dvacátého března 2093
Kontaktní flotila Droxů, orbit O-Droxu
Kapitán Boocks hleděl skrz silové pole, dělící můstek a vesmírné vakuum, na planetu O-Drox se smíšenými pocity. Na jednu stranu měl radost, že se vrátí domů k rodině, na svou rodnou planetu. Jenže nad druhou stranu… O-Drox mu byl také domovem po dobu půl roku. S místními domorodci se spřátelil natolik, že mu přirostli k srdci, jak se říká. Jestli bude chtít lidstvo s Droxy udržovat styky, zažádá si Aiden o post diplomata - ne proto, že by na to měl aprobaci, ale prostě z citových důvodů.

Kapitánův tok myšlenek byl přerušen hlášením lodní umělé inteligence. "Všechny senzory hlásí "vše v pořádku". Generátor pole také funguje tak, jak má. Jujapaku, jste si jistý, že se hmota na druhé straně v pořádku reintegruje?" podotkla své obavy AI.

Jujapak se zapřel o opěradlo křesla pilota, zahleděl se do prázdna před sebe, protože AI v té chvíli nebyla znázorněna projekcí, a s ledovým klidem řekl: "Testovali jsme to snad tisíckrát, opravdu nám nic nehrozí. A kdyby se něco pokazilo, my už to nezjistíme," zavtipkoval Drox. A pak v duchu dodal: Ať při nás stojí všichni povznesení.

Muži z Wagonu 5 spolu s Jujapakem a Sulmukem byli na palubě středně velké přepravní lodi třídy Munie. V kontaktní flotile bylo dalších patnáct lodí - menších, ale i daleko větších. Vlajková loď měla tvar prohnuté kapky a na délku měřila bezmála tři kilometry. Na její palubě se nalézal i generátor pole.

V komunikátoru se ozval hlas velitele flotily. "Jsou všechny lodě připraveny?" Všechny lodě potvrdily a zapnuly manévrovací motory. Shlukly se co nejtěsněji k největší lodi. "Dobrá, začněme," řekl velitel a komunikátor se vypnul.

Trvalo asi minutu, než se generátor nabyl, a když už nabytý byl, umělé inteligence všech lodí ještě jednou překontrolovaly údaje. Drox dal povel a generátor začal produkovat energii. Lodě obstoupilo neviditelné záření, které v poslední fázi změnilo spektrum, a tak mohli všichni pozorovat fialový záblesk. Veškerá hmota uvnitř pole se rozložila na molekuly, které vstoupily do subprostoru a interdimenzionálním tunelem se přesunuly tak, že se po opětovném zhmotnění do trojrozměrného prostoru nacházela ve Sluneční soustavě někde poblíž Měsíce.

Aiden Boocks to později zapsal takto: Díval jsem se průzorem na O-Drox, po chvíli mě oslnil fialový záblesk, který však trval jen krátce a pak jsem viděl jen černo a hvězdy. Otočil jsem hlavu… a spatřil jsem Zemi. Páni, to byla jízda. Vlastně mě z toho ještě teď mrazí, když si pomyslím, že nás to během vteřiny rozložilo na molekuly a pak zase složilo.

Letový operátor Chuck Lawrence seděl ve chvíli, kdy se droxské lodě vynořily ze subprostoru, u kontrolního pultu ve Středisku kontroly vesmírných letů. Zvukový signál ho upozornil na nové objekty v blízkosti Země. Chuck se zadíval na monitor, vytřeštil oči a údivem mu vypadla tužka, kterou doposud svíral mezi zuby, z pusy. Na displeji svítilo šestnáct teček. Operátor si pomyslel, že to musí být chyba. Restartoval proto celý systém, jenže tečky nezmizely - ty objekty byly skutečné. Chuck zaklel a okamžitě zatelefonoval svému nadřízenému, který vyhlásil poplach a kontaktoval armádu.

Obranné satelity na oběžné dráze Země se probudily k životu a operátoři, kteří je ovládali, byli připraveni zahájit palbu. Všichni v řídícím středisku se domnívali, že se jedná o asteroidy. Chuck Lawrence však ty neznámé objekty sledoval delší dobu a snažil se objasnit jejich původ.

Najednou vzkřikl: "Nestřílet! Všech šestnáct těles vydává záření a vše nasvědčuje tomu, že to jsou vesmírná plavidla."

"Ale vždyť my v tom prostoru nic nemáme. Nemůže to být nikdo od nás!" řekl generál.

"Ne, nejsou to naše lodě. Ale to nevylučuje, že to lodě jsou," přesvědčoval všechny v sále Chuck. Zadal do počítače příkaz a pak natočil monitor ke generálovi se slovy: "Podívejte se."

Na obrazovce se objevila fotografie pořízená jednou družicí. Snadno se na ní dala rozeznat systematická formace, kterou by kameny jen tak nevytvořily. Operátor zazoomoval na největší loď… loď, která rozhodně nepocházela ze Země.

12. kapitola – Experiment

5. května 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

12. kapitola - Experiment


Pilot nabral nový kurz, přepravní plavidlo zatočilo o čtyřicet pět stupňů vpravo. Výzkumné centrum bylo jen o něco dále než stadion, a tak již za pět minut kroužil malý stoj nad střechou komplexu. Motory se okamžitě po dosednutí na přistávací rampu vypnuly a otevřely se dveře. Všichni z letounu vyskákali, přešli po rampě k výtahu a sjeli ze střechy do třetího patra. Prošli chodbou do vestibulu před laboratořemi, kde na ně čekal Jujapak.

"Za mnou," přikázal jim horlivě.

Vešli do jedněch z dveří a přešli na druhou stranu velké laboratoře, kde hlouček Droxů obestupoval holografickou projekci modelu vlnění pole. Jeden z vědců si odkašlal a vystoupil z kroužku, ostatní zůstali bez hnutí stát a dál ten obraz pozorovali.

"Kampele, tohle je Aiden Boocks a jeho přátelé," představil fyzikovi muže.

Ten udělal obvyklý droxský pozdrav - vytočil hlavu do strany, podíval se nahoru a dolů. Ukázal na projekci a začal vše vysvětlovat.

"Nevím, na jaké jste úrovni, proto se pokusím vysvětlit to co nejjednodušeji. Před několika dny se objevil výboj týž energie, která vás sem přenesla, v jiné sluneční soustavě, kterou nyní prozkoumáváme. Naše výzkumná loď je vybavená mnoha senzory, takže jsme ten záblesk mohli vyhodnotit lépe než z vašich přístrojů. Navíc se ten výboj objevil v mraku jistého plynu, díky čemuž jsme mohli pozorovat i druhotné projevy té energie, které bychom jinak třeba vůbec nepostřehli. No a teď už je nám vše jasné. Přišli jsme na princip a definovali jsme zákony. A co je na tom to nejúžasnější - my to pole můžeme uměle vygenerovat. Všechny modely naznačují, že se to musí podařit, teď to chceme otestovat v praxi. Za několik dnů budeme připraveni," sdělil mužům převratnou novinku.

"No teda… klobouk dolů - to se u nás říká, když chceme vyjádřit, že…" hledal kapitán správná slova.

Vědec z Wagonu 5 dokončil za něj: "Dobrá práce!" Pak se zahleděl na model vlnění a řekl: "Já jsem chemik a celkem astrofyzice rozumím. Možná byste mi to mohl vysvětlit trochu podrobněji."

Drox souhlasil a přijal ho do týmu, i když pochyboval o tom, že by mohl příslušník, i když inteligentní, tak nevyspělé rasy pochopit složité fyzikální procesy.

* * *

"Ne, já to prostě nepochopím," řekl rezignovaně vědec po třech dnech, během nichž se snažil pochopit zákonitosti té energie. "Nemůžu za tři dny dohnat tři tisíce let výzkumu," zkonstatoval vědecký náskok Droxů před lidstvem.

Kampel se k němu přitočil a přátelsky pronesl: "I tak vás obdivuji, jste velice zvídavá rasa a konkrétně vy jste dobrý výzkumník, ještě toho hodně dokážete." Pak na displeji, zabudovaném v desce stolu, naskočila zpráva. "Právě mi přišla zpráva, prý zprovoznili generátor. Můžeme provést experiment. Zavolejte své lidi, ať to vidí na vlastní oči."

Muž vyťukal vzkaz na svém tabletu a odeslal ho svým kolegům. Pak vyšli z laboratoře, došli k výtahu a sjeli do přízemí. Přešli přes veliké nádvoří do protilehlé budovy, kterou prošli až na další, tentokrát menší, dvůr. Uprostřed stála jakási anténa, kterou obsluhovali Droxové z malé budky.

Když vstoupili, vedoucí týmu, který generátor sestrojil, řekl: "Vítám vás. Testovací objekt bude na místě určení za deset minut."

Tou dobou už také dorazili Aidenovi přátelé. Anténa venku se naklopila, aby mohla přijímat signál z družice a na monitoru v budce se objevil červený bod, představující pokusný objekt, a modrý bod, což byla loď, která testovací těleso vynesla do vesmíru a která měla na palubě generátor.

"Zahajte experiment," přikázal jeden z Droxů.

Z lodi hlásili: "Nabíjíme generátor, indikátor hlásí nabito. Připravujeme indukční tělesa, zapínáme chlazení, vyrovnáváme tlak. Připraveno. Určujeme koordináty, sílu a rychlost pole. Vypouštíme impulz… teď."

Červený bod na obrazovce se přesunul na jiné místo.

Drox četl údaje a vesele říkal: "Objekt po zásahu energií na několik nanosekund zmizel a pak se nepoškozený objevil přesně v cílovém bodě. Zaznamenali jsme stoprocentní úspěšnost, my umíme ovládat tu energii - víc jsme si ani nemohli přát."