.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Březen 2012

7. kapitola – Aiden Boocks

31. března 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

7. kapitola - Aiden Boocks


Drox jménem Sulmuk usedl do velice masivního, pohodlného křesla. Na desce před ním byly přichyceny tři holografické projektory, které se ihned při dosednutí aktivovaly.

"Hezký den, Sulmuku. Přeješ si dnes musse nebo laviate?" oslovila ho umělá inteligence zabudovaná v počítači.

Sulmuk se zahleděl do tváře překrásné Droxky, tedy vizuální podoby umělé inteligence. Neměl živou družku, a protože trávil mnoho času svými výzkumy zalezlý v laboratoři, vytvořil si jakési citové pouto k neživé entitě.

Odpověděl: "Dnes bych prosil vychlazené laviate neboli mok povznesených."

Pak se pustil do práce. Nasadil si speciální rukavice s akcelerometry, zabudovanými u konečků prstů, pro snadnější ovládání interaktivního rozhraní. Začal přetahovat a otevírat jednotlivá okna různými pohyby rukou. Asi metr a půl vysoký robot na kolečkách mu právě přinesl jeho nápoj, když se před ním zobrazily data z pozemšťanovy hlavy ve formě droxských číslic a symbolů. Celá kapitánova paměť, všechny jeho myšlenky a pocity. Sulmuk začal informace horlivě studovat. Téměř okamžitě vyčlenil data z centra řeči a odeslal je na analýzu odbornému týmu. Lingvisté a jejich programy se dali do překládání. Během několika hodin byli schopni vytvořit kompletní slovník a fonetický převaděč.

Sulmuk pak nastavil filtr s kritériem, aby se přehrály jen ty vzpomínky, které se subjektu, tedy kapitánovi Boocksovi, vryly do paměti nejvíce. Drox se pohodlně opřel a ponořil se na okamžik do světa návštěvníků. Chtěl alespoň nakouknout do jejich životů. Vždyť jsou úplně jiní. Chtěl vidět ukázku jejich světa. Byl nadšený z každého fragmentu Aidenových vzpomínek. Video se načetlo a spustilo 3D projekci v pohledu z první osoby - Drox viděl jakoby očima samotného Boockse.

Viděl a slyšel tyto útržky:

Žena se sklání k Aidenovi: "Řekni: máma." - Muž tlačí Aidena, který sedí na kole: "Šlapej, no vidíš, jak ti to jde! Jeď!" - Aiden sedí mezi malými hochy a žena k nim promlouvá: "Uvidíte sami, bude se vám tu líbit. Škola vás připraví do života." - Aiden padá ze srázu a po dopadu brečí a křičí: "Asi jsem si zlomil nohu." - Muž v televizi pronáší vážným hlasem: "Vypukla válka. Úřady nabádají občany, aby zachovali klid." - Aiden sedí mezi ostatními lidmi, kouká na rakev, pláče a mumlá: "Tati…" - Aiden projíždí na kole cílovou páskou, sbíhají se k němu lidé a plácají ho po ramenou. - Aiden je v přítmí s dívkou a zažívá první milování. - Aiden objímá starší ženu a říká: "Mami, vzali mě do letecké školy. Bude ze mě pilot." - Aiden sedí v kokpitu, kolem blikají kontrolky a píská alarm. Aiden se katapultuje. - Aiden je opilý a rve se v hospodě s jiným mužem. - Aiden nervózně přešlapuje, ze dveří vychází muž a říká: "Nebyla to vaše chyba - stroj selhal." - Aiden nastupuje do letounu a říká kopilotovi: "Můj první let mimo atmosféru." - Aiden stojí s ženou v bílých šatech v síni plné lidí a říká: "Ano, beru." Poté ženě nasazuje prsten. - Aiden vchází do dveří svého domu, přiběhne ta samá žena a se slzami v očích radostně oznamuje: "Budeš táta. Čekám naše dítě!" - Aiden v oněmění civí na Droxa stojícího přímo před ním.

Poslední zážitek byl čerstvý a celkově jeden z nejsilnějších v kapitánově životě. Sulmuk byl u vytržení. Právě zažil neuvěřitelnou cestu, cestu do lidské mysli. Ve skutečnosti to trvalo jen několik málo vteřin, Droxovi to však připadalo, jako kdyby právě prožil Boocksův život. Sice toho moc nechápal a nemohl si z toho udělat o lidech objektivní obraz, ale stejně to považoval za něco výjimečného. Bylo to zkrátka neuvěřitelné. Sulmuk v hloubi duše věděl, že lidé nebudou nepřátelští. Rozhodl se cizince lépe poznat.

Ještě týž den pronesl v médiích tato slova: "Viděl jsem jen nepatrnou část života jen jednoho z nich. Ale jedno už vím jistě - když nás náhoda nebo prozřetelné řízení svedlo dohromady, je naší povinností seznámit se s nimi a vytvořit trvalé pouto našich civilizací."

6. kapitola – První den v novém světě

24. března 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

6. kapitola - První den v novém světě


Konvoj stanul před branami O-Droxu. Stíhačky se už odpojily a zaletěly do hangáru pro jednomístné stroje. Droxská loď spolu se svým nákladem vletěla do obrovského prostoru, jakési dutiny, v obří orbitální stanici. Bylo tam mnoho spojovacích průchodových tunelů a úchytů pro lodě a také mnoho zadokovaných větších či menších lodí. Většina jich byla ale větších než loď třídy Gafaral. Hangár se rozléhal kam až Boocksovo oko dohlédlo. A to byl jen zlomek. Vyděl zhruba jednu třetinu. Celý hangár měl desítky kilometrů krychlových. Wagon 5 byl stále spojen s drožkou lodí vlečen v silovém poli, což znesnadňovalo manévrování.

Za těch pár hodin, co zabrala cesta, se v doku shromáždil velký dav zvědavců. Organizační operátoři museli korigovat počet Droxů vpuštěný do chodeb, kudy měla delegace projít, zároveň však nesměli nijak narušit běžný provoz. Některé dveře musely být kvůli náporu vítajících občanů uzavřeny. Do odbavovací haly byli vpuštěni jen vybraní Droxové. Čelní představitelé různých institucí, reportéři a vojáci. Poslední jmenovaní měli ryze formální účel. Nikdy by nikoho nenapadlo, že by tuto nebo jakoukoliv jinou veřejnou událost mohl někdo sabotovat, či dokonce ohrozit její účastníky.

Ozvalo se mohutné zadunění, když se spojila loď s jedním z přechodových tunelů. Průchod se rozevřel a celá posádka zamířila k východu. Vystoupily dvě desítky Droxů. Nakonec Jujapak se šesti muži. V odbavovací hale zavládlo ticho, když spatřili cizince. Všichni Droxové byli stejně oblečení, žádné hodnosti neměli. Byli jen jacísi předsedové. Zástupce Sborovny vládců vystoupil z řady. Vytočil hlavu do strany, podíval se nahoru a dolů a pak se zahleděl na návštěvníky. Kapitán si mohl jen domýšlet, co to znamená. Myslel, že to je nějaký druh pozdravu. Uklonil se a nabídl mimozemšťanovi ruku. Ten se zarazil, ale pochopil správně, že se jedná o vyjádření přátelství. Natáhl ruku před sebe. Kapitán ji uchopil a potřásl s ní. Všichni Droxové v místnosti začali spontánně podivně cvrkat. Jazykem rychle třeli o zuby a to vydalo tento zvuk. Někteří dokonce zvedli ruce nad hlavu. Byl to vlastně potlesk. Stále však nemohli prohodit jediné slovo.

Nějaký Drox odvedl pozemšťany někam do útrob vesmírné stanice. Názorně jim vysvětlil, že se mají posadit. Jedno už Droxové pochopili, a to sice, že Boocks je zástupce návštěvníků. Zavedl ho do vedlejší místnosti. Uprostřed stál nějaký sloup, ke kterému se u stropu sbíhaly tyče vedoucí z velkých beden postavených u stěn. Drox něco vyťukával na trojrozměrných holografických obrazech visících ve vzduchu před ním. Sloup se skládal ze dvou částí podobně jako kupole hvězdárny. Jedna část se pootočila, a odhalila tak vnitřek. Bylo tam něco jako křeslo. Drox se podíval na Aidena, ten pochopil a vstoupil dovnitř. Usedl a opřel se. Zeshora mu na hlavu dosedlo něco jako klobouk. Pocítil chlad na spáncích, jak se přístroj propojil s jeho mozkem. Pak už se nic nedělo, alespoň Boocks nic nezaznamenal. Avšak za tu minutu, co kapitán v křesle seděl, se přenesla většina jeho vědomostí, vzpomínek a jiných informací uložených v mozku do počítače. On a jeho společníci byli pak zavedeni do jednoho pokoje. Byla tam mnoho různých věcí, jenže lidé nevěděli, k čemu slouží. Posádku Wagonu 5 zajímala jen pitná voda a zřejmě nějaké ovoce. A pohodlné sedačky. Aiden usedl do křesla s kelímkem vody a něčím vzdáleně podobným banánu. Křeslo v určitých místech příjemně vibrovalo, a tak ho po hodině vyčkávání přemohl spánek.

3. díl - Tiskovka

22. března 2012 v 15:00 | Sheppard |  Politik žertovný
Lídři strany vešli do místnosti plné redaktorů. Jejich obličeje se okamžitě staly terči záblesků z fotoaparátů. Seskupili se před obrovským panelem, který hyzdily desítky log strany XxX, jedno vedle druhého, až z toho šla hlava kolem. Jako první předstoupil předseda strany, zastávající zároveň funkci poslance, hejtmana, prvního náměstka nějakého ministra a předsedy Klubu přátel politiky.

"XxX se dnes v Poslanecké sněmovně zasadila o klíčový zákon, který pomůže každému občanovi této země…" A takto žvanil asi čtvrt hodiny, nezapomněl se nejmíň desetkrát pochválit, obvinit opozici ze zdržování jednání a tajně do svého proslovu vecpal i pár volebních sloganů. No tajně… to je relativní pojem, občas to totiž vypadalo dost okatě.

Jedna z méně povedených vět zněla: "A právě my se snažíme, a úspěšně," pak se přehraboval svými lejstry a nakonec objevil kampaňový leták, "boj s korupcí, méně poplatků, lepší zdravotnictví a spravedlivé přidělování sociálních dávek," zapomněl převést body z prospektu do souvislé věty.

Podobně se snažili řečnit i ostatní politici. Jednoho z nich dopálili otázky vtíravých reportérů, a tak se rozhodl pořádně jim to nandat. Vytáhl z kapsy fixu se slovy: "Matematika, to je moje disciplína!" a začal na velké tabuli provádět výpočty a kreslit ekonomický model. Skoro čtvrt hodiny něco vysvětloval, pak se do toho sám ale tak zamotal, že nakonec pohořel na trojčlence.

5. kapitola – Mezník v droxských dějinách

17. března 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

5. kapitola - Mezník v droxských dějinách


Jujapak, který už stál notnou chvíli u průchodu, překročil práh. Celá posádka Wagonu 5 běžela k průlezu připravena na nejhorší. Jeden ze svalovců, spatřiv mimozemšťana, ztuhl a v panice zůstal strnule stát na místě. Ti, kteří ho následovali, do něj vrazili a všichni se svalili na zem. Jujapak na ně zíral s údivem, ale, i když netušil, co to znamená, neulekl se.

"Co to, do hajzlu, je?" vytřeštil oči muž, který mimozemšťana zahlédl první.

Všichni muži si Jujapaka s obdivem prohlíželi. Kupodivu se ani nebáli. Nač také? Kdyby to byli nepřátelé, už by je jistě usmrtili jedním z mnoha způsobů. A kdyby se s nimi vůbec nesetkali, zemřeli by hladem tisíce světelných let od domova. Stejně by neměli na výběr. A tenhle mimozemšťan se zdál být mírumilovný. Neměl u sebe žádný předmět připomínající zbraň.

Jujapak pokynul dvěma vojákům, aby zůstali na palubě droxské lodi. Doufal, že tím vzbudí důvěru. Sám se vydal k pozemšťanům. Kapitán Boocks věděl, že mimozemšťan neporozumí jeho řeči, přesto se pokusil komunikovat. Udělal pár kroků vpřed. Ukázal Jujapakovi dlaně na znamení, že nemá zbraň.

Pak ukázal na sebe a pronesl: "Aiden Boocks."

Pak ukázal na Jujapaka, který však slyšel jen podivnou změť hlásek. Pak ale pochopil, co říkal cizinec. Říkal své jméno a chtěl po něm to samé, takže Jujapak vyslovil své jméno. Pak pokynul kapitánovi, aby ho následoval. Boocks se nezdráhal a pozvání přijal. Ostatní muži odhodili své zbraně a následovali svého velitele. Loď třídy Gafaral byla takřka dvakrát menší než Wagon 5, takže za chvíli stanuli na ošetřovně. Všech pět mužů si postupně lehlo na nějaké lehátko. Nad celým tělem projel několikrát nějaký skener. Ten zjistil a vyhodnotil úplně všechno. Na co by lidé potřebovali desítky různých přístrojů, měřičů, doktorů a co by na Zemi zabralo hodiny, zde provedl tento unikátní stroj během pár vteřin.

Doktor sdělil Jujapakovi: "Pozoruhodné bytosti. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, jsou nám hodně podobní. Dýchají kyslík, v žilách jim koluje krev, podobná soustava orgánů. Hodně jste riskoval, když jste s nimi byl v kontaktu, mohli vás něčím nakazit. Nicméně jsou naprosto neškodní. Výsledky vyšetření pošlu odborníkům, to pro ně bude nejlepší zážitek v životě."

Velitel droxské lodi na zdravotníka souhlasně kývl. Co teď dělat? Jakýs takýs protokol existoval, ale… Tohle je setkání s jinou rasou. Jujapak tomu nemohl stále uvěřit. Lidé se to také stále snažili vstřebat. Zmizel jim domov a pak náhle potkali cizí civilizaci. Boocks nevěděl, zda má být smutný, nebo se radovat. Jujapak konečně přerušil trapnou chvíli ticha. Změřil si Aidena Boockse a jeho přátele pohledem a pak jim pokynul, aby šli s ním. Když dorazili na můstek, vyťukal Jujapak příkaz na klávesnici.

Rozkázal posádce: "Vezměte tu loď do vleku, vracíme se na O-Drox."

Droxové začali horlivě pracovat. To, co se chystali udělat, se dělalo výjimečně a navíc s mnohem mohutnějšími loděmi. Po několika minutách programování a dohadování s palubní umělou inteligencí, která prováděla většinu výpočtů, se daly věci konečně do pohybu, doslova. A těmi věcmi byly lodě. Stíhačky poodletěly dál. Z lodi třídy Gafaral vyšlehl proud energie. Okem neviditelný, ovšem podle přístrojů velice silný. Pole vytvořilo jakousi bublinu kolem Wagonu 5. Droxská loď zapnula motory na maximální výkon. Zprvu to šlo ztěžka, pak se ale rychlost ustálila a celá letka se vracela domů. Menší loď táhla větší za doprovodu stíhačů. Drox stiskl nějaké tlačítko.

"Hovoří Jujapak. Přichystejte doky, vracíme se s nákladem. Komunikační tým ať je na místě, až dorazíme. A ať je tam také zástupce vůdců ze Sborovny správců. A doporučuji vyhlásit mimořádnou přestávku ve všech institucích. Všichni Droxové by měli být dnes svědky této velké události!"

Nový grafický kabát #1

17. března 2012 v 18:00 | Sheppard |  Oznámení
Jistě jste si všimli nového vzhledu mého blogu. Rozhodl jsem se, že když má tolik stálých čtenářů, zasloužil by si hezčí grafiku. Jenže já to neumím a ani nemám výtvarné cítění, a tak jsem se rohodl svěřit svůj blog do péče skvělé grafičky jménem C.V.O.K. a nechal ji kouzlit. Tímto ti děkuji za skvěle odvedenou práci a za čas, který sis na mě a můj blog udělala! Kdybys potřebovala doporučení, milerád ti ho napíšu. :-)

Blog viditelně prokoukl, obsah i systém zůstává stejný. Také jsem změnil barvu písma (snad se vám bude příjemněji číst), a tak se může u starších článků vyskytnout rozdílná barva písma - bílá.

Pokud máte nějaké připomínky, napište do komentářů.

4. kapitola – První kontakt

10. března 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

4. kapitola - První kontakt


V prostoru se vznášelo pět vesmírných lodí. Čtyři tvořily jakýsi čtverec a jedna se nacházela ve středu. Vypadalo to, jako když smečka šelem obklíčí bezbrannou oběť. Posádce pozemské lodi se to tak také jevilo.

Kapitán ohlásil zděšeným tónem: "Jsou tu nějaké objekty… čtyři… ne, pět. A přibližují se k nám."

Palubní inženýr přešel přes kabinu a zahleděl se na displej se slovy: "To bude nějaká chyba. Zpomalují. To je přece nemožné."

Oba dva se bavili o asteroidech, nikdy by je ani nic jiného nenapadlo. Palubní inženýr restartoval senzory. Když se o deset vteřin později opět načetla data, uviděli oba muži opět tečky znázorňující přítomnost nějakých těles. Čtyři zaujaly pozici kolem lodi a páté se pomalu blížilo. Teď přiběhli na můstek i ostatní muži. Nemohli uvěřit svým očím. Hleděli na monitor s tupými výrazy. Kapitán vyhlédl z předního skla a zahlédl malou tečku, která se zvětšovala. Po několika dlouhých vteřinách si toho všimli i ostatní. Pořád se to blížilo. Už jasně rozeznali tvar. Aidenovi se začala valit krev do hlavy, až zčervenal. Svaly a žaludek se mu začaly stahovat úzkostí. Všichni nyní stáli bez hnutí jako opaření, ani nedýchali. Mimozemská loď zastavila asi třicet metrů od té pozemské. Dlouhé vteřiny se nic nedělo. Obě strany vyčkávaly, co udělají ti druzí. Čas se neskutečně vlekl. Droxové netušili, zda jsou ti druzí přátelští nebo nebezpeční. Pro lidi bylo toto setkání také premiérou, co se styků s mimozemšťany týče. A navíc - nalézali se v neznámém koutu vesmíru zřejmě bez šance návratu

Kapitán stiskl jedno z tlačítek před sebou. V reproduktorech zašumělo, jak se komunikační kanál aktivoval. Ještě pár vteřin váhal a pak konečně promluvil. Svá slova pronášel pomalu, klidným hlasem.

"Hovoří kapitán Aiden Boocks, velitel lodi Wagon 5. Jsme pod ochranou Mezinárodních úmluv o vesmírném programu. Neznámá lodi, identifikujte se," nakonec rychle dodal, "prosím!"

Droxské lodě vysílání zachytily, ale vůbec nerozuměli. Hlas kapitána je dokonce trochu vylekal. Nebylo by bývalo lepší, kdyby Boocks mlčel a místo toho vyčkával? Droxové byli zmatení a nevěděli, jak reagovat. Byla to deklarace války nebo nabídka míru nebo snad volání o pomoc?

Jujapak, velitel lodi třídy Gafaral, se zachvěl. Třikrát poklepal na desku před sebou, zřejmě klávesnici, a dal tak znamení doprovodným stíhačům, aby setrvali na svých pozicích a nestříleli bez povolení. Co má ale dělat? Napadlo ho, že bude moudré dát cizincům znamení, že jim nerozumí. Na zlomek vteřiny pozdvihl oči k nějakému čidlu. Tento krátký pohled spustil komunikační kanál. Snažil se mluvit pomalu a co nejzřetelněji vyslovovat, i když to šanci na porozumění nijak nezvyšovalo.

Řekl v droxsštině: "Nerozumíme vám. Budeme se snažit vytvořit překladač našich řečí, ale to potrvá dlouho."

Pět mužů na palubě Wagonu 5 slyšelo jen neurčité skřeky a škrundání. Všichni však byli přesvědčeni, že se jedná o nějaký typ přepadení a na druhé straně jsou nějací lidé. Rozhodně je zatím nenapadlo, že by se právě setkali s mimozemšťany. Báli se, protože převáželi velice cenný a nebezpečný náklad a neměli žádné zbraně. Do lodí se ani zbraně nezabudovávaly. Ačkoliv již byla vesmírná doprava rozšířená, stále to byla výsada vědců, poskytovatelů vesmírných zájezdů a dobrodruhů, nikoliv zlodějů nebo teroristů. A pak tu byla Mezinárodní úmluva o vesmírném programu. Tohle by vlastně byl úplně první případ přepadení mimo zemskou atmosféru. Hlavou se jim honilo ještě mnoho jiných myšlenek. Byli bezbranní, a tak mohli jen doufat. Kapitán zkusil ještě asi dvacetkrát navázat spojení, ale marně. Odpovědí mu vždy bylo jen nesrozumitelné žvatlání.

Největší z droxských lodí se dala do pohybu. Pomalu proplula prostorem, až se dostala pod pozemskou loď. Nakonec provedla přibližovací manévr. Obě lodě se nalepily na sebe. Jujapak zariskoval, rozhodl se provést první krok. Tvarovací hmota, něco jako pěna, u průchodu droxské lodi se přeměnila tak, aby se mohla vzduchotěsně spojit s neznámou lodí. Okraje průchodů obou lodí se přitiskly k sobě. Zasyčelo to, když se vyrovnával tlak. Uzávěr droxské lodi se kruhově rozevřel.

Teď byli na řadě pozemšťané. Boocks nevěděl, co má udělat. Zavřel oči, dodal si odvahy a otevřel poklop.

2. díl - Lojza kutilem

7. března 2012 v 15:00 | Sheppard |  Politik žertovný
Lojza právě seděl na záchodě, ano, na jednom z hajzlíků pro elitu státu, když dostal bezesporu geniální nápad. Počkat! Řekl jsem "bezesporu"? O tom by se dalo ještě polemizovat, ale co. Nechme to být.

Když takhle seru, nemám ani ponětí, co se tam právě děje, vedl vnitřní monolog, no… ne, že by se už hlasovalo, jedná se teprve týden, ale stejně bych rád věděl, co se tam děje.

A měl pravdu, poslanci vykonávající potřebu byli absolutně bez informací. Neměli ani ponětí, kdo o pár metrů vedle uráží a pošpiňuje jejich spolustraníky.

Příštích několik dní Lojza pořád něco kutil. Celé hodiny vytvářel na svém notebooku šikovný zlepšovák. Po třech dnech se na App Store objevila aplikace Politik online. Lojza byl na sebe patřičně hrdý. Bylo zaznamenáno 200 stažení. Všichni si nechali tuto služební nenahraditelnou pomůcku proplatit.

Nazítří, když byl náš milý poslanec na toaletě, vytáhl z kapsy svůj, pardon, služební, telefon a těšil se, jak bude s přehledem sledovat schůzi během své nepřítomnosti.

Ovšem, byl tu jeden háček - na záchodech nebylo připojení k wi-fi, takže zůstal dezinformován.

3. kapitola - Signál

3. března 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

3. kapitola - Signál



V rozlehlé vysoké prosklené budově s mnoha venkovními ochozy, na střeše s mnoha zaměřovacími přístroji a radary, se nacházelo Centrum leteckého a vesmírného provozu. V celém středisku obsluhovaly počítače asi čtyři stovky Droxů. V šestém patře seděl také Lavop, obyčejný Drox konající svou každodenní práci. Ten měl, stejně jako většina ostatních v šestém podlaží, za úkol sledovat vzdálenější, méně frekventovaný okruh. Jeho počítač nebyl propojen s přístroji na střeše budovy, nýbrž s družicemi na oběžné dráze nasměrovanými senzory směrem od planety.

Lavop se zadíval dlouze na data na monitoru, dá-li se tak říkat holografickému obrazu vznášejícímu se nad stolem. Viděl, že dvě družice nezávisle na sobě zachytily jakýsi radiový signál. Drox se na to zaměřil. Po chvíli usilovné práce lokalizoval vysílač signálu. Byl asi pět světelných minut, tedy zhruba sto miliónů kilometrů, daleko. Lavop zjišťoval, co by to mohlo být. Žádný objekt s plánovanou dráhou, tedy vše včetně vesmírného odpadu, se v tu chvíli neměl nalézat v místě, odkud byl signál vyslán. Navíc bylo nepravděpodobné, že by kus kamene vysílal signály. To znamenalo, že se tam to těleso náhle objevilo. Směrem od
O-Droxu ani Z-Droxu ani od měsíců nebo vesmírných stanic nemohlo přiletět, protože by si toho již dávno nějaké družice všimly.

Lavop byl celkem zmatený, ale zachoval se podle předpisů. Podal mimořádné hlášení a celý případ předal kompetentním kolegům. On sám měl za úkol sledovat polohu objektu. Ta se zatím neměnila, což bylo také zajímavé. Velitel mise, i když toto označení je do jisté míry zavádějící, protože Droxové měli dost jiný systém, okamžitě vyburcoval vědce i bezpečnostní složky. Nevědělo se, jestli to je jen nějaký asteroid nebo nepřátelský narušitel. Obranná loď obíhající na orbitě vyslala eskadru čtyř malých stíhaček a jednu multifunkční loď třídy Gafaral.

Droxské plazmové motory využívající k zisku energie proces anihilace dokázaly dosáhnout neuvěřitelné rychlosti. Inerciální tlumiče navíc dokázaly kompenzovat přetížení a nastolit v celé lodi umělou gravitaci. Brzdění pro tyto motory ve vakuu také nebyl problém.

Za několik hodin dorazila eskadra k neidentifikovatelnému objektu. Překvapivě se nalézal stále na stejném místě. Pohnul se jen v řádu stovek metrů. Stíhačky ho obklíčily a ze vzdálenosti pouhých několika set metrů ho začaly zkoumat.

Pilot mající na starosti hlášení řekl: "Objekt má nekonvexní tvar s největším rozměrem sto metrů, různorodé chemické složení, vyzařuje nějaký druh energie, nese známky pokročilejší mechaniky. Podle celkového konceptu se to dá považovat za těleso vytvořené inteligentní entitou určené k přepravě vesmírným prostorem. A pozor - podle skenu se uvnitř nalézá pět pokročilých živých organismů."

Tato věta přepsala droxské dějiny. To pro celou rasu znamenalo převrat. Do této chvíle se jen ti nejlepší kosmologové, biologové a filozofové zabývali otázkou, zda existuje i jiný typ života. Tato otázka se rázem zodpověděla sama. Teď mělo dojít k prvnímu kroku. Při prvním setkání by nemělo dojít k chybám. Jenže jak to provést? Na první setkání dvou navzájem mimozemských civilizací neexistuje rovnice, právě proto, že je to první setkání. Ačkoliv se snažili všichni aktéři setkání, jak ve vyslané eskadře, tak ve středisku, zachovat klid, vzrušení, radost a obavy se brzy projevily.

Velitel mise přivolal do střediska všechny, kteří by nějak mohli pomoci. Média ihned ohlásila tuto zprávu. Život na celé planetě a v koloniích se zastavil. Celá rasa s napětím a očekáváním přihlížela prvnímu setkání dvou civilizací.

1. díl - Pan politik

2. března 2012 v 15:00 | Sheppard |  Politik žertovný
Uhlazený pán v drahém obleku s kravatou vhodil minci do automatu, stiskl tlačítko vedle obrázku Coca Coly. Hučení nábojového automatu přeťalo hlasité žuchnutí, když láhev obsahující přeslazenou hnědou kapalinu spadla na dno výdejního otvoru. Pán ji vyndal, otevřel a celou vypil. Zvednout víko od popelnice na plasty se mu zdálo asi moc namáhavé, a proto skončila prázdná lahev v normálním odpadkovém koši. Prošel honosnou chodbou a vstoupil do velkého sálu zvaného Poslanecká sněmovna. Přestože byla přestávka a mnoho lidí tu nebylo, konala se momentálně u jednoho ze stolů stranická porada. Muž, Lojza jest jméno jeho, naklusal k hloučku obestupujícímu jednoho plešatého, obtloustlého chlápka.

"… je zapsanej Pepik Gajza a hned po něm bych šel zase já. Von si z nás prdel dlouho dělat nebude… si myslí, že u toho posranýho pultíku může kecat dvě hodiny!" vztekal se politik.

Hned, jak Lojza dorazil k hloučku, regulérně si krknul. Za to mohly ty bublinky. Ovšem jak mu nadskočil mozek, dostal velice zajímavý nápad. Stačí počkat do konce přestávky a přednést ho svým kolegům. S podobnými návrhy vždy souhlasila i opozice. Vydal se tedy k předsedkyni sněmovny nahlásit se. Když procházel mezi dvěma řadami, viděl prořídlou lavici koaličních spojenců. Sice není slušné dívat se někomu přes rameno, ale to, co viděl, nemohlo neupoutat jeho pozornost. Takřka všichni, co zůstali sedět na svých místech, měli otevřený Facebook. Jeden z poslanců však dělal něco netradičního. Před sebou měl několik okurek, pár rajčat a zakysanou smetanu. Všechno to nakrájel a nasypal do misky, slupky shrnul do své pracovní tašky, z kapsy vytáhl lžíci a pustil se do salátu.

Za deset minut už seděli všichni, kteří dnes přišli do práce, což byly asi tak dvě třetiny celkového osazenstva, politici na svých místech. Lojza předstoupil. Těsně před řečnickým pultíkem škobrtnul o stupínek a říznul sebou o zem.

Jak jeho hlava proletěla kolem mikrofonu, bylo slyšet jen: "…prdele!"

Ihned se však narovnal, upravil si sako a pronesl: "Vážení kolegové, navrhuji jednání přerušit a pokračovat až zítra. Prosím okamžité hlasování."

Výsledek byl jasný, všichni byli jednomyslně pro.