.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kapitola XXII. – Důsledky

4. února 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XXII. - Důsledky


Tři týdny po návratu

John, Christopher, Tim, Sara, Nadar, Samuel, Kim, Dmitrij, Jaromír a George usedli na židle. Nacházeli se v konferenční místnosti v Londýně. Byla to součást jejich turné po celém světě. Tisková konference začala přesně v osm hodin večer. John rozdával úsměvy a spolu s ostatními odpovídal na otázky. Vtom se k němu prodral davem plukovník Tong následován ostatními čínskými kosmonauty. Fotografové je začali okamžitě fotit.

Udýchaný Tong řekl: "Jsme rádi, že jsme vás zastihli. My chceme jen poděkovat za to, že jste nám zachránili život. Nebýt vás, byli bychom teď mrtví. A neděkujeme jen my, ale i naše rodiny. Projevili jste dobrou vůli, a i když jste nemuseli riskovat, podali jste nám pomocnou ruku. Děkujeme."

Podal Johnovi ruku. John si s ním potřásl rukou a poté ho objal a poplácal po rameni.

"Jasně. My přece nejsme politici, jenom človíčci, co se chtěli dostat na Mars. A podařilo se nám to. Doufám, že se někdy svět sjednotí, aby lidstvo přežilo. Pokud se tu pozabíjíme, nemůžeme pomýšlet na dobývání vesmíru, myslím třeba i jiných galaxií."

Všichni si potřásli pravicemi. Číňané se pak odebrali pryč. John ještě podepsal několika nadšencům a dětem svou fotku a odešel.

Limuzína ho odvezla do hotelu. Vystoupil, prošel vstupní halou a přivolal si výtah. Vyjel do třináctého patra a odemkl pokoj číslo sto třicet pět. U stolu seděla Jenny a četla si. Přistoupil k ní a objal ji. Podívala se na něj.

"Vím, že už jsem ti to říkala stokrát, ale jsem ráda, že jsi zase tady. Byla to dlouhá doba," přiznala se.

"Na Marsu jsem cítil pocit naplnění a štěstí, ale tys mi chyběla.. Uvědomil jsem si, že jsem jenom zrnko písku ve vesmíru. Vlastně jen vědomí, že jsi tu na mě čekala, mě poháněla kupředu. Často jsem cítil, jako bys tam byla se mnou a sdílel bych s tebou všechny ty zážitky," vyznal John.

Vstala ze židle, políbila ho a sundala mu košili.

"Trpělivě jsem čekala. A dočkala jsem se," zašeptala a něžnými doteky dokazovala svá slova.

* * *


Před čínskou ambasádou v USA probíhal protest. Lidé využili čínského debaklu v závodu o dobytí Marsu. Takřka každý měl vlajku s nápisem SVOBODNÝ TIBET nebo LIDSKÁ PRÁVA PLATÍ PRO VŠECHNY. Stovky policistů a několik jízdních jednotek dohlíželo na desetitisícový dav rozvášněných lidí. Když se skupinka demonstrantů snažila dostat přes plot, strážníci zasáhli. Použili vodní dělo a dělbuchy na rozehnání výtržníků. Najednou vystoupil někdo na balkón. Všichni ztichli.

Muž si vzal od pomocníka mikrofon a začal mluvit: "Mám vám předat vzkaz našeho vůdce. Čínská lidová republika si chce nadále zachovat suverénnost a prosperitu. Nebudeme ustupovat žádným z požadavků OSN ani jiných skupin a organizací, alespoň ne úplně. Avšak chceme, aby se naše vztahy zlepšovali. Rozhodli jsme se s okamžitou platností spojit náš vesmírný výzkum s NASA a vůbec ve všech oblastech chceme více spolupracovat s ostatními zeměmi. Dnes byl podpořen vrchními státníky návrh na snížení počtu jaderného arsenálu. Chceme podpořit mezinárodní hnutí pro rozvoj ve všech oblastech a pomoci s humanitární pomocí v potřebných zemích. Jsme ochotni udělat kompromisy. Komunistická strana Číny si bude nadále držet moc."

Od té doby se začaly obnovovat vztahy Číny s ostatními státy. USA a další země si začali po dlouhých desetiletích ekonomicky polepšovat. To Čínu částečně podrylo a tamní již takhle nahnutý režim ztratil mnoho příznivců. O tři roky později se v nejlidnatější zemi světa konaly první demokratické volby.

* * *


John se s rodinou odstěhoval do klidného městečka, kde pracoval jako externí pracovník pro NASA. Napsal několik knih a byl dokonce přizván, aby dělal poradce při natáčení filmu o dobytí Marsu. Když měl chvilku volného času, tak jel na letiště, půjčil si malé letadlo a létal. Svoji lásku k létání v sobě nezapřel. Pravidelně každého čtvrt roku se scházel se svými přáteli, bývalými kolegy. Každý žil se svou rodinou a dělal, co chtěl. Všichni měli totiž doživotní penzi.

John se z těchto setkání vracel vždy veselý a dojatý zároveň. Své zážitky vyprávěl svým dětem a později i vnoučatům. Do vesmíru se už nikdy nepodíval.

"Vše, co jsem mohl poznat, jsem už viděl. Dosáhl jsem svého životního cíle. Naše dobrodružství mě naplnilo nespočetněkrát více, než jsem si mohl ve skrytu duše představit. Nevím, čím jsem si zasloužil tu čest," zhodnotil svůj život v jednom z rozhovorů, když už byl starší. "I kdybych mohl změnit jedinou věc ve svém životě, tak bych vše ponechal tak, jak to bylo," dodal rozhodně.

Jména všech deseti členů první posádky lodi Express se zapsala do historie. Na památku a počest velitele první mise na Mars bylo pojmenováno nově otevřené muzeum mimozemského života - Muzeum Johna Summerfielda.
 


Komentáře

1 Draude Draude | 4. února 2012 v 18:18 | Reagovat

Jako vždy. Kvalit ala Skrblík Frantík. Mega super :-)

2 Anča Anča | E-mail | Web | 4. února 2012 v 19:32 | Reagovat

Úžasný Fando!!! Krása všech krás - prostě nemám slov :-D Klidně se vsadím že jednou budeš spisovatel :D

3 Amy Amy | E-mail | Web | 5. února 2012 v 13:23 | Reagovat

Super! Skvělej konec boží povídky. Už se moc těším na další tvoje počiny :)

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 7. února 2012 v 16:08 | Reagovat

Tak hej no... Definitívny koniec. Fňuk. Vážne si ANI NEVIEŠ predstaviť ako veľmi mi to bude chýbať... Bol to vskutku fantastický príbeh s hlbokou pointou (za to ťa neskonale obdivujem pretože ja sa zmôžem iba na prázdne bláboly a TVOJA poviedka mala naozaj srdce...).
Jediná škoda že to pokračovanie álá o štyri roky v ktoré som dúfala sa nekonalo... Škoooodááá ... Ale je to krásny koniec. Presne dľa môjho gusta. Inu, len pekne krásne píš ďalej, z teba raz niečo určite bude ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama