.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

2. kapitola – Vynoření do neznáma

25. února 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

2. kapitola - Vynoření do neznáma


V tmavém vesmíru se vytvořil fialový bod. Okamžitě se počal rozpínat jako pavučina. Rozvětvoval se a vlákna se směrem od středu začala rozšiřovat. Když tento úkaz dosáhl rozměru kilometr v průměru, rozpínání se zastavilo, ale zato se tento záhadný oblak více rozzářil. V mžiku se několik set metrů před ním objevila vesmírná loď. Pavučina se pak vcelku rychle vytratila. Loď měla tvar zploštělého válce, z kterého u zádi vystupovali v pravém úhlu směrem dolů tři menší válce. Z boku tedy loď vypadala zhruba jako písmeno L.

Asi sto metrů dlouhá, dvacet široká a patnáct vysoká loď převážela šest set tisíc tun vysoce radioaktivního prvku jménem Novusfonsium (v překladu Nový zdroj). Ten se používal v jaderných elektrárnách. Byl velice účinný, mnohem více než Uran. Těžil se na jednom velkém asteroidu, jehož dráha byla změněna tak, aby obíhal Slunce ve vzdálenosti o něco menší než Země. Těžební společnost, která tento krok provedla, nelitovala. Zřídila si monopol na těžbu a dovoz na Zemi, kde prvek draze prodávala.

Na palubě bylo pět mužů - kapitán, palubní inženýr, vědec a dva dělníci. Všichni se seběhli do pilotní kabiny na přídi a zmateně hleděli do prostoru před sebou velkým předním sklem. Všem se honilo hlavou to samé - jak se sem dostali. Nikdo však nepromluvil. Konečně se někdo z nich zmohl alespoň na něco. Palubní inženýr odklopil krytku a stiskl malé zelené tlačítko, které vzápětí třikrát bliklo. Z lodi, přesněji z vysílače, vyšel radiový signál a rychlostí světla se šířil do všech směrů. Byl to nouzový signál. Za několik dalších okamžiků bylo ticho prolomeno a členové posádky začali horlivě diskutovat o tom, co se stalo.

Vědec, který dohlížel na náklad a byl ze všech na palubě nejvzdělanější, si vzal slovo: "Pár vteřin před tím zábleskem jsem naměřil zvýšené hodnoty jistého záření. Exponenciálně rostlo a já se začínal bát, aby to nevyvolalo nějakou reakci Novusfonsia. Myslel jsem, že to vychází ze Slunce. Dřív, než jsem mohl cokoliv dělat, se objevil ten záblesk. Pak už to záření senzory nezaznamenaly."

"Ale jak vysvětlíš, že tady není Země? Vlastně zmizela celá sluneční soustava," začal panikařit jeden z dělníků, holohlavý drsňák s nejnižší inteligencí na palubě."

Kapitán mu položil ruku na rameno, aby ho zastavil, a sám pronesl: "Už chápu. Nezmizela Země, ale my. Ten záblesk nás přenesl někam pryč."

"Kam pryč? Jak daleko?" vyhrkl druhý dělník.

Nikdo mu neodpověděl. Palubní inženýr koukal na monitor a zkoumal doposud zmapovanou oblast. Zatím nic. Kolem lodi bylo prázdno. Kapitán si nasadil sluchátka s mikrofonem a namačkal na displeji příkaz.

"Nevysvětlitelný úkaz, zřejmě jakési záření, nás asi před pěti minutami přenesl během několika vteřin na neznámé souřadnice. Celá posádka je v pořádku. K dosažení oběžné dráhy Země nám zbývala asi hodina a tři čtvrtě. Do lodního deníku zaznamenal dvanáctého září 2092 kapitán Aiden Boocks."

Nezbylo jim nic jiného než čekat. Palubní inženýr se správcem nákladu stále analyzovali data ze všech senzorů a snažili se najít vysvětlení, či dokonce nějak dostat posádku i s lodí domů. Najednou se ozvalo pípnutí. Vědec se podíval na monitor.

"Senzor zachytil první nejbližší objekt. Pět světelných minut od nás je dost velké… vlastně obří těleso. Asi dvakrát větší než Země. Je to planeta," zkonstatoval.

Všichni věděli, že pět světelných minut by letěli na maximální rychlost asi pět týdnů. Zásoby všeho měli jen na několik dní. I kdyby, a že pravděpodobnost byla mizivá, byl na planetě kyslík, nestihli by se tam dopravit. Byli odsouzeni ke smrti ve vesmírné pustině bůhví jak daleko od domova.
 


Komentáře

1 La'Mar La'Mar | E-mail | 25. února 2012 v 19:58 | Reagovat

Nemám slov a těším se na další díl. :)

2 Bastaldion Bastaldion | 25. února 2012 v 23:51 | Reagovat

Super,super a jeste jednou super.

3 Amy Amy | E-mail | Web | 26. února 2012 v 16:43 | Reagovat

Skvělé,už se nemůžu dočkat pokračování

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 26. února 2012 v 20:23 | Reagovat

súhlas. perfektné ;) už aby bola sobota...

5 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 26. února 2012 v 21:22 | Reagovat

Děkuji za ohlasy. :-)

6 Lilly Lilly | Web | 27. února 2012 v 20:00 | Reagovat

začínám do toho být zažraná.. Na to, že se k životu ve vesmíru stavím střízlivě, spíše nevěřím, než věřím.. nevím,ale určitě nevěřím v zelené marťany:)
mi to připadá velmi zajímavé a poučné..
Droxové se zdají být fajn.. Kdy bude pokračování?

7 Lilly Lilly | Web | 27. února 2012 v 20:00 | Reagovat

ahá:D v sobotu, no nic, tak si počkám:D

8 Martush Martush | Web | 1. března 2012 v 19:49 | Reagovat

skvělá povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama