.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Únor 2012

2. kapitola – Vynoření do neznáma

25. února 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

2. kapitola - Vynoření do neznáma


V tmavém vesmíru se vytvořil fialový bod. Okamžitě se počal rozpínat jako pavučina. Rozvětvoval se a vlákna se směrem od středu začala rozšiřovat. Když tento úkaz dosáhl rozměru kilometr v průměru, rozpínání se zastavilo, ale zato se tento záhadný oblak více rozzářil. V mžiku se několik set metrů před ním objevila vesmírná loď. Pavučina se pak vcelku rychle vytratila. Loď měla tvar zploštělého válce, z kterého u zádi vystupovali v pravém úhlu směrem dolů tři menší válce. Z boku tedy loď vypadala zhruba jako písmeno L.

Asi sto metrů dlouhá, dvacet široká a patnáct vysoká loď převážela šest set tisíc tun vysoce radioaktivního prvku jménem Novusfonsium (v překladu Nový zdroj). Ten se používal v jaderných elektrárnách. Byl velice účinný, mnohem více než Uran. Těžil se na jednom velkém asteroidu, jehož dráha byla změněna tak, aby obíhal Slunce ve vzdálenosti o něco menší než Země. Těžební společnost, která tento krok provedla, nelitovala. Zřídila si monopol na těžbu a dovoz na Zemi, kde prvek draze prodávala.

Na palubě bylo pět mužů - kapitán, palubní inženýr, vědec a dva dělníci. Všichni se seběhli do pilotní kabiny na přídi a zmateně hleděli do prostoru před sebou velkým předním sklem. Všem se honilo hlavou to samé - jak se sem dostali. Nikdo však nepromluvil. Konečně se někdo z nich zmohl alespoň na něco. Palubní inženýr odklopil krytku a stiskl malé zelené tlačítko, které vzápětí třikrát bliklo. Z lodi, přesněji z vysílače, vyšel radiový signál a rychlostí světla se šířil do všech směrů. Byl to nouzový signál. Za několik dalších okamžiků bylo ticho prolomeno a členové posádky začali horlivě diskutovat o tom, co se stalo.

Vědec, který dohlížel na náklad a byl ze všech na palubě nejvzdělanější, si vzal slovo: "Pár vteřin před tím zábleskem jsem naměřil zvýšené hodnoty jistého záření. Exponenciálně rostlo a já se začínal bát, aby to nevyvolalo nějakou reakci Novusfonsia. Myslel jsem, že to vychází ze Slunce. Dřív, než jsem mohl cokoliv dělat, se objevil ten záblesk. Pak už to záření senzory nezaznamenaly."

"Ale jak vysvětlíš, že tady není Země? Vlastně zmizela celá sluneční soustava," začal panikařit jeden z dělníků, holohlavý drsňák s nejnižší inteligencí na palubě."

Kapitán mu položil ruku na rameno, aby ho zastavil, a sám pronesl: "Už chápu. Nezmizela Země, ale my. Ten záblesk nás přenesl někam pryč."

"Kam pryč? Jak daleko?" vyhrkl druhý dělník.

Nikdo mu neodpověděl. Palubní inženýr koukal na monitor a zkoumal doposud zmapovanou oblast. Zatím nic. Kolem lodi bylo prázdno. Kapitán si nasadil sluchátka s mikrofonem a namačkal na displeji příkaz.

"Nevysvětlitelný úkaz, zřejmě jakési záření, nás asi před pěti minutami přenesl během několika vteřin na neznámé souřadnice. Celá posádka je v pořádku. K dosažení oběžné dráhy Země nám zbývala asi hodina a tři čtvrtě. Do lodního deníku zaznamenal dvanáctého září 2092 kapitán Aiden Boocks."

Nezbylo jim nic jiného než čekat. Palubní inženýr se správcem nákladu stále analyzovali data ze všech senzorů a snažili se najít vysvětlení, či dokonce nějak dostat posádku i s lodí domů. Najednou se ozvalo pípnutí. Vědec se podíval na monitor.

"Senzor zachytil první nejbližší objekt. Pět světelných minut od nás je dost velké… vlastně obří těleso. Asi dvakrát větší než Země. Je to planeta," zkonstatoval.

Všichni věděli, že pět světelných minut by letěli na maximální rychlost asi pět týdnů. Zásoby všeho měli jen na několik dní. I kdyby, a že pravděpodobnost byla mizivá, byl na planetě kyslík, nestihli by se tam dopravit. Byli odsouzeni ke smrti ve vesmírné pustině bůhví jak daleko od domova.

Info o PŽ

24. února 2012 v 20:00 | Sheppard |  Politik žertovný

Politik žertovný

Představuji vám nový živočišný druh - politik žertovný.
Následující satirický seriál má za úkol úsměvnou formou přiblížit osudy několika fiktivních poslanců Parlamentu České republiky. Nebudu nikoho otevřeně kritizovat, mimochodem často platím právě já za obhájce politiků, jen se pokusím do jednoduchého děje zasadit pár (doufám, že ne trapných) vtípků a trošku přimíchat nějaké aktuální dění. Kapitoly budou velice krátké, zato však budou častější. V tomto projektu jde hlavně o to, abych si procvičil vyprávěcí postupy. Původní záměr byl vytvořit komiksové stripy (jenže moje kreslířské schopnosti jsou takřka nulové). Jako vhodné by mi teoreticky přišlo i zpracování těchto epizodek v podobě sitcomu (proto to celé berte jako jakýsi scénář k sitcomu).

Žánr: komedie
Kapitol: neurčitý počet; dokud budete číst, budou nové kapitolky
Začátek vysílání: začátek března
Vysílací čas: nepravidelně, snad 2x týdně



1. kapitola - Planeta O-Drox

18. února 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)

1. kapitola - Planeta O-Drox


Byla to velká, terestrická planeta, měla zhruba 25 000 kilometrů v průměru, tedy dvakrát větší než Země. Polovinu povrchu pokrývaly oceány, polovinu pevnina. Podnebí bylo přívětivé. Střídaly se zde dny a noci a také roční období. Planeta vykonávala složitý pohyb, podstatné však je, že její obyvatelé mohli na obloze zahlédnout až tři slunce. Také měla deset přirozených satelitů různých velikostí.

Planetu obývala kromě nespočtu druhů fauny a flóry také neuvěřitelně vyspělá rasa. Na celém O-Droxu žilo bezmála dvacet miliard Droxů. Toto číslo byla ustanovená hranice maximální populace. Ostatní žili na dvou obyvatelných měsících nebo na další planetě ve sluneční soustavě jménem Z-Drox. Kolonizace těchto těles začala poměrně nedávno, proto na nich nebyla ještě pořádně vybudovaná infrastruktura. Vesmírné cestování nebylo pro Droxy problém.

Na domovské planetě O-Drox fungoval bez větších problémů relativně bezchybný systém. Technická i duchovní vyspělost rasy byla obdivuhodná. Podle nejnovějších výzkumů se život na planetě začal vyvíjet před čtyřmi a půl miliardami lety. Dost času na vývoj civilizace. Za tu dobu si rasa prošla řadou těžkých zkoušek. Byly zde i války, nemoci a jiné neřesti. Postupem času se Droxové dostali na úroveň osvícení, jak někteří Droxsští filozofové označovali současný stupeň vývoje. Takřka dokonalý právní systém nebyl zapotřebí, protože tu neexistoval zločin. Za spor se zde dal označit snad jen rozdílný názor filozofů či politiků na danou problematiku. Jinak nic, co bychom mohli označit za neduh. Všichni mluvili stejnou řečí. Droxové k sobě byli laskaví, upřímní a srdeční. Chovali se spíše jako stroje než živočichové. Šli za společným cílem a za pomoci své inteligence a schopností ho co nejefektivněji, nejjednodušeji a nejrychleji dosáhli. Rozbor morálních hodnot, charakteru, filozofie, vědomostí, hospodářství a dalších podobných věcí by vydal na nespočet stránek.

Zkrátka Droxové byli společnost, z které by si mohli další civilizace, pokud by existovaly, brát příklad. Co se týče technické vyspělosti, dá se označit za extrémně pokročilou a pro případnou méně vyspělou rasu nestravitelnou a nepochopitelnou.

Průměrný Drox byl dva a půl metru vysoký, vážil sto třicet kilogramů, chodil vzpřímeně po dvou nohách (s možností rychlejšího běhu po všech čtyřech končetinách), měl dvě ruce, dvě velké oči (tedy zrak vnímající 3D obraz), dlouhé špičaté uši, světle žlutou kůži bez ochlupení, velkou hlavu a neuvěřitelně vyvinutým mozkem. Pokud mezi sebou nechtěli mluvit, mohli se dorozumět telepaticky. To však vyžadovalo mnohem větší fyzické i psychické úsilí, a tak si informace sdělovali většinou Droxsštinou.

Největším městem na O-Droxu byl Lopdap s víc jak čtyřmi sty milióny obyvateli. Bylo to hospodářské, kulturní a politické centrum. Sídlila zde Sborovna správců řídících národ. To byli vrchní představitelé Droxů, kteří řídili fungování a vývoj. Tato elita národa byla vybírána ve složitých volbách. Stejně jako ostatní Droxové, nikdy by tito vládci neudělali nic špatného, naopak činili to nejlepší pro blaho všech.

A takto žili Droxové šťastně a bez pochybností, že by se s jejich civilizací mohlo cokoliv stát. Věřili, že současný stupeň vývoje už je jen krůček od jakéhosi povznesení do jiné dimenze bytí. Mysleli, že tohle je jejich největší rozkvět a že stávající úroveň je absolutní špička evolučního vývoje inteligence, charakteru, těla i duše.

Prolog - zmizení

11. února 2012 v 18:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)


Dvanáctého září 2092
Sídlo televize Reporter, Evropská federální republika, planeta Země

Televizní hlasatelka Amanda Grüberová pracovala pro německou zpravodajskou televizi Reporter vysílající ve všech německy mluvících zemích. Právě seděla ve studiu, pročítajíc si na tabletu poslední události. Kameraman ukázal zdvižený palec na znamení, že se začne za pět vteřin vysílat. Amanda se narovnala a nasadila mírný úsměv. Na kamerách bliklo červené světélko.

"Dobrý den! Začínají zprávy v půl druhé. Evropský parlament dnes brzy ráno zasedl k projednání rozdělení financí. Finanční krize se bude ve Skandinávii podle předsedy finančního úřadu i nadále prohlubovat. Proti hospodářské recesi chce bojovat daňovými reformami."

Do vysílání naskočila reportáž. Amanda měla chvíli na vydechnutí. Najednou na displeji před ní vyskočilo okno s čerstvou novinkou. Amanda si zprávu rychle pročetla. Zpravodajská relace trvala přibližně čtvrt hodiny. Za tu dobu se objevilo několik aktualizací. Rozhodla se zařadit tuto zprávu na konec zpráv.

"A ještě jedna aktuální zpráva. Nákladní loď Wagon 5 těžební společnosti IMM se asi před dvaceti minutami ztratila ze senzorů všech pozorovacích družic. Její posádka se nehlásí. Zatím není jasné, jak ani za jakých okolností se tak stalo. Podrobněji vás budeme informovat v dalších zpravodajstvích. To je ode mě prozatím vše. Přeji vám hezké odpoledne!"

Kamery se vypnuly. Amanda se napila z lahve, kterou měla postavenou hned vedle židle.

S kameramanem i dalšími pracovníky se dobře znala, a tak nadhodila otázku: "Jak jako, že se ztratila? Co se tam mohlo stát?"

"To bude nejspíš nějaká chyba spojení nebo něco takového," mávl rukou muž obsluhující kamerové systémy, "přece se nemůže tak velká loď jen tak vypařit. I kdyby vybouchla, tak to senzory zaznamenají."

A v tom měl pravdu. Vesmírné lodě jen tak nemizí. I když…

* * *

Ve stejné chvíli seděl expert na vesmírný provoz a havárie, Nick Bell, zadumaný u svého pracovního stolu ve Středisku kontroly vesmírných letů v USA. Dostal na starost prošetřit záhadné zmizení lodi Wagon 5. Napadlo ho znovu si prohlédnout záznamy některých senzorů. Asi hodinu a půl si hrál s nastavením různých filtrů, až konečně natrefil na něco použitelného. Počítač po pár minutách vyhodnotil něco, s čím si Nick nevěděl rady.

Nějaký druh záření se u lodi vyskytl těsně před zmizením lodi. Loď samotná se vytratila za zlomek vteřiny. Hned na to zmizelo i neznámé záření.

Nick to celé přeposlal svému známému, astrofyzikovi, pracujícímu na univerzitě. Ten spolu se svým týmem provedl expertízu. Více jak týden se tím zábleskem zabýval a na nic, co by zmizení vysvětlilo nebo alespoň pomohlo objasnit příčiny, nepřišel.

* * *

Amanda Grüberová usedla do křesla a po chvíli spustila: "Vysvětlení objasňující příčiny zmizení nákladní lodi Vagon 5 se nenašlo. Loď se před dvanácti dny za záhadných okolností ztratila ze senzorů a od té doby se nehlásí. Oficiální zpráva uvádí, že výboj neznámého záření zřejmě nemá se zmizením nic společného. Pět mužů a vesmírná loď se tak nadále pohřešují."

ZoDM

10. února 2012 v 20:00 | Sheppard

> VŠECHNY KAPITOLY ZDE <

Žánr: sci-fi / drama
Kapitol: 22
Sepsáno: srpen - září 2011
Vydáváno: 3. září 2011 - 4. únor 2012 (každou sobotu)


Děj:
Sci-fi drama ZoDM pojednává o nové éře vesmírného závodu v blízké budoucnosti. Dějiny se opakují. Tentokrát jde však o souboj Číny a zbytku světa. Pomyslnou metou se stává Mars. Komunistický režim si pod pohružkou války na Zemi vynucuje absurdní dohodu - pokud Mars dobude první, chce si ho takřka celý zabrat pro sebe. John Summerfield má kosmonautiku v genech, již jeho děda a otec létali do vesmíru. Nyní jsou on sám a jeho posádka vysláni na cestu k Rudé planetě, kde je čekají mnohá úskalí a překvapení.


Motto:
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.

ZoDM - závěrem

4. února 2012 v 18:05 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Závod o dobytí Marsu jsem sepisoval, tuším, asi měsíc. Začal jsem o prázdninách v srpnu a dopsal jsem to někdy v polovině září. Kvůli cestování a radovánkám o prázdninách a nástupu na gymnázium v září byl můj postup značně zpomalen. Týden jsem na to ani nesáhl a pak jsem byl schopný napsat na jeden zátah dvě kapitoly. Hned od začátku se mi příběh pod rukama krásně vyvíjel, a proto nebylo potřeba větších změn. Drobné úpravy jsem prováděl až po dopsání. Když jsem opravil několik dějových nesrovnalostí a chyb, pustil jsem se do hledání obrázků. Ano, právě ty obrázky, které vám zpříjemňovaly každou kapitolu, mi daly také dost práce. Po dlouhém prohledávání internetu jsem konečně zkompletoval sadu obrázků hodících se tématicky alespoň vzdáleně daným kapitolám. Snažil jsem se ze všech sil vytvořit co nejreálnější (po stránce technické) sci-fi se záživným, ale nikoliv fantaskním, dějem. Doufám, že se má představa ''realistické sci-fi'' alespoň trochu splnila.

Všem věrným čtenářům děkuji za pozornost!


Do komentářů napište, jak se vám povídka líbila!

Kapitola XXII. – Důsledky

4. února 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XXII. - Důsledky


Tři týdny po návratu

John, Christopher, Tim, Sara, Nadar, Samuel, Kim, Dmitrij, Jaromír a George usedli na židle. Nacházeli se v konferenční místnosti v Londýně. Byla to součást jejich turné po celém světě. Tisková konference začala přesně v osm hodin večer. John rozdával úsměvy a spolu s ostatními odpovídal na otázky. Vtom se k němu prodral davem plukovník Tong následován ostatními čínskými kosmonauty. Fotografové je začali okamžitě fotit.

Udýchaný Tong řekl: "Jsme rádi, že jsme vás zastihli. My chceme jen poděkovat za to, že jste nám zachránili život. Nebýt vás, byli bychom teď mrtví. A neděkujeme jen my, ale i naše rodiny. Projevili jste dobrou vůli, a i když jste nemuseli riskovat, podali jste nám pomocnou ruku. Děkujeme."

Podal Johnovi ruku. John si s ním potřásl rukou a poté ho objal a poplácal po rameni.

"Jasně. My přece nejsme politici, jenom človíčci, co se chtěli dostat na Mars. A podařilo se nám to. Doufám, že se někdy svět sjednotí, aby lidstvo přežilo. Pokud se tu pozabíjíme, nemůžeme pomýšlet na dobývání vesmíru, myslím třeba i jiných galaxií."

Všichni si potřásli pravicemi. Číňané se pak odebrali pryč. John ještě podepsal několika nadšencům a dětem svou fotku a odešel.

Limuzína ho odvezla do hotelu. Vystoupil, prošel vstupní halou a přivolal si výtah. Vyjel do třináctého patra a odemkl pokoj číslo sto třicet pět. U stolu seděla Jenny a četla si. Přistoupil k ní a objal ji. Podívala se na něj.

"Vím, že už jsem ti to říkala stokrát, ale jsem ráda, že jsi zase tady. Byla to dlouhá doba," přiznala se.

"Na Marsu jsem cítil pocit naplnění a štěstí, ale tys mi chyběla.. Uvědomil jsem si, že jsem jenom zrnko písku ve vesmíru. Vlastně jen vědomí, že jsi tu na mě čekala, mě poháněla kupředu. Často jsem cítil, jako bys tam byla se mnou a sdílel bych s tebou všechny ty zážitky," vyznal John.

Vstala ze židle, políbila ho a sundala mu košili.

"Trpělivě jsem čekala. A dočkala jsem se," zašeptala a něžnými doteky dokazovala svá slova.

* * *


Před čínskou ambasádou v USA probíhal protest. Lidé využili čínského debaklu v závodu o dobytí Marsu. Takřka každý měl vlajku s nápisem SVOBODNÝ TIBET nebo LIDSKÁ PRÁVA PLATÍ PRO VŠECHNY. Stovky policistů a několik jízdních jednotek dohlíželo na desetitisícový dav rozvášněných lidí. Když se skupinka demonstrantů snažila dostat přes plot, strážníci zasáhli. Použili vodní dělo a dělbuchy na rozehnání výtržníků. Najednou vystoupil někdo na balkón. Všichni ztichli.

Muž si vzal od pomocníka mikrofon a začal mluvit: "Mám vám předat vzkaz našeho vůdce. Čínská lidová republika si chce nadále zachovat suverénnost a prosperitu. Nebudeme ustupovat žádným z požadavků OSN ani jiných skupin a organizací, alespoň ne úplně. Avšak chceme, aby se naše vztahy zlepšovali. Rozhodli jsme se s okamžitou platností spojit náš vesmírný výzkum s NASA a vůbec ve všech oblastech chceme více spolupracovat s ostatními zeměmi. Dnes byl podpořen vrchními státníky návrh na snížení počtu jaderného arsenálu. Chceme podpořit mezinárodní hnutí pro rozvoj ve všech oblastech a pomoci s humanitární pomocí v potřebných zemích. Jsme ochotni udělat kompromisy. Komunistická strana Číny si bude nadále držet moc."

Od té doby se začaly obnovovat vztahy Číny s ostatními státy. USA a další země si začali po dlouhých desetiletích ekonomicky polepšovat. To Čínu částečně podrylo a tamní již takhle nahnutý režim ztratil mnoho příznivců. O tři roky později se v nejlidnatější zemi světa konaly první demokratické volby.

* * *


John se s rodinou odstěhoval do klidného městečka, kde pracoval jako externí pracovník pro NASA. Napsal několik knih a byl dokonce přizván, aby dělal poradce při natáčení filmu o dobytí Marsu. Když měl chvilku volného času, tak jel na letiště, půjčil si malé letadlo a létal. Svoji lásku k létání v sobě nezapřel. Pravidelně každého čtvrt roku se scházel se svými přáteli, bývalými kolegy. Každý žil se svou rodinou a dělal, co chtěl. Všichni měli totiž doživotní penzi.

John se z těchto setkání vracel vždy veselý a dojatý zároveň. Své zážitky vyprávěl svým dětem a později i vnoučatům. Do vesmíru se už nikdy nepodíval.

"Vše, co jsem mohl poznat, jsem už viděl. Dosáhl jsem svého životního cíle. Naše dobrodružství mě naplnilo nespočetněkrát více, než jsem si mohl ve skrytu duše představit. Nevím, čím jsem si zasloužil tu čest," zhodnotil svůj život v jednom z rozhovorů, když už byl starší. "I kdybych mohl změnit jedinou věc ve svém životě, tak bych vše ponechal tak, jak to bylo," dodal rozhodně.

Jména všech deseti členů první posádky lodi Express se zapsala do historie. Na památku a počest velitele první mise na Mars bylo pojmenováno nově otevřené muzeum mimozemského života - Muzeum Johna Summerfielda.