.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kapitola XVIII. – Jeden špatný krok

7. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XVIII. - Jeden špatný krok


Týdny plynuly a pobyt výpravy se krátil. Byli vyčerpaní. Každý den pilně pracovali. Prozkoumávali Mars a objevovali mnoho různých poznatků. Vychutnávali si každý okamžik.

Jednoho dne chtěl John večer podat hlášení stejně jako předešlé dny. Když se snažil navázat spojení přes satelit, nemohl se s ním spojit. Přivolal Kim. Sedla si k ovládání a chvíli si hrála s nastavením. Provedla diagnostiku. Najednou se zamračila a kousla se do rtu. Otočila se čelem k Johnovi, aby mu sdělila špatnou zprávu.

"Družice se porouchala. Ztratili jsme s ní spojení a nemůžeme ji už více využívat. A ta druhá je momentálně mimo dosah. Teď obíhá těsně pod horizontem. A její oběžná dráha se blíží k nám. Po několika obězích bude v dosahu."

"A za jak dlouho to zhruba bude?" zajímal se John.

Kim se zamyslela a řekla: "Pozítří večer asi."

Nyní se zamyslel John a zeptal se: "A kdybych se nacházel na vyvýšeném bodě, tak bych mohl navázat spojení už zítra, ne?"

Přikývla a tázavě se na Johna podívala.

"Pojedu k nejbližší hoře. Je asi jen dvacet minut cesty daleko. Vysoká je…" ťukl na displej, posunul náhled mapy na horu a přečetl si údaje, "skoro čtyři sta metrů. Potřebujeme na zítřek instrukce z velícího střediska."

Druhý den ráno se připravil na cestu a spolu s Timem vyrazili na cestu. John si připojil ke sluchátkům od vysílačky svůj sto padesáti gigabytový hudební přehrávač. Cesta ubíhala rychle. Když dorazili k hoře, zařadil John jedničku. Marsbus stoupal vzhůru. Po několika minutách již byla cesta nesjízdná. John řekl Timovi, aby zůstal ve voze a pomáhal mu odsud.

Sám pak vystoupil, vzal přenosnou anténu a dál šel pěšky. Přelézal přes kameny a krátery. Kopec byl u vrcholku ještě strmější než na úpatí. Konečně stanul na nejvyšším bodě kopce. Rozevřel stojan a položil anténu na rovnou zem. Zmáčkl tlačítko a z válce se vysunula úzká tyč. Anténa se tak stala pětkrát delší. Rozepnul si zip u kapsy a vyndal konektor. Připojil ho k anténě.

Proč tu malou kravinu nezabudovali dovnitř, když je to stejně bezdrátové, podivil se John.

Indikátor kvality spojení blikl. Pak se část čáry zabarvila zeleně. PŘIPOJENO, rozsvítil se nápis na displeji. Kvalita spojení 30%.

John zapnul mikrofon a namluvil asi desetiminutový, předem připravený, vzkaz. Nyní chtěl počkat na odpověď. Šel několik metrů na jih, aby se mohl rozhlédnout po krajině. Byl tu úžasný výhled. Všude bylo pusto, přesto však měl výhled na toto panorama své kouzlo. Udělal krok dozadu a zároveň se chtěl otočit. Patou škobrtnul o nějaký výčnělek a upadl.

Rychle natáhl ruce, aby si chránil hledí u helmy. Když dopadl na dlaně, všiml si, že se pod jeho rukama začínají tvořit praskliny v půdě. Zvětšovaly se jako pavučina. Než se stačil zvednout, celé podloží pod ním prasklo a John se propadl do nějaké díry. Tentokrát dopadl na bok. Odhadl, že se nachází jen asi metr pod okolním terénem. Zbytky prachu mu padaly seshora z okrajů díry na hledí. Vstal. Otřel si sklo na helmě. Horní polovina těla čouhala z dutiny. Stačilo, aby vyskočil zpět. Podíval se pod nohy. Ztuhl údivem. Viděl totiž bahno. Červené bahno. To by ale znamenalo, že je na Marsu voda nebo nějaká jiná látka v kapalném skupenství. Z malé brašničky na noze, kterou nosili kosmonauti pořád u sebe vytáhl ampulku. Ponořil jeden její konec do bláta. Bylo dost řídké. Ampulka do sebe automaticky nasála vzorek. Třásly se mu ruce. Dal zkumavku zpět do vaku. Bahno tuhlo, jak se z něj voda vlivem nízkého tlaku začala okamžitě odpařovat.

Počkal na odpověď, složil vysílačku a vrátil se k vozítku.

"Objevil jsem něco unikátního, musíme to dát co nejdřív pod mikroskop!" vyhrknul John."
 


Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 7. ledna 2012 v 18:12 | Reagovat

voda! to nik nečakal =D ááááá, cítim v kostiach že to čochvíľa vyvrcholí :D to mám vážne čakať až do budúcej soboty? si krutý...

2 Amy Amy | Web | 7. ledna 2012 v 20:48 | Reagovat

Stále mi nezbývá než obdivovat tvé pisálkovské schopnosti :-) Už se nemůžu dočkat příští soboty :-)

3 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 11:46 | Reagovat

Děkuji za pochvaly! Určitě přijďte zase v sobotu, příběh totiž vygraduje.

4 Orlin Orlin | Web | 8. ledna 2012 v 20:40 | Reagovat

Tato povídka i ostatní povídky na tomto blogu patří mezi moje oblíbené. :-)

5 Draude Draude | 8. ledna 2012 v 21:04 | Reagovat

Je to tu fajn a k tomu super. :-). Mile jsi mě překvapil kámo :-)

6 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 21:45 | Reagovat

Díky,hoši!

7 Ultramarinus Ultramarinus | 9. ledna 2012 v 23:21 | Reagovat

Není to vůbec špatné...

8 Anča Anča | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 20:25 | Reagovat

Chtěla jsem napsat až u 20. dílu, ale tohle je D.O.K.O.N.A.L.É!!! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama