.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kapitola XIX. – Neuvěřitelný objev

14. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XIX. - Neuvěřitelný objev


Sara nervózně přecházela po místnosti. Pak se přitočila k Jaromírovi a odstrčila ho od mikroskopu.

"Och, neuvěřitelné! To je… to je… nemám slov," soukala ze sebe.

Do laboratoře vtrhli i ostatní navzdory zákazu chodit do laboratoře bez ochranných pomůcek, který Sara vydala. Všichni se chtěli přesvědčit na vlastní oči. John přistoupil k mikroskopu a přiložil oko na okulár. Ten vzorek bahna byl nevyvratitelným důkazem o tom, že je na Marsu život. Nebyla to voda, ale kapalný dusík, co tvořil spolu s prachem oxidů železa a čediče skvělé prostředí pro tyto bakterie. Půl metru pod povrchem byly tyto organismy chráněny před kosmickým zářením a nízkým tlakem, zároveň zde byla teplota takřka celý rok nad nulou. Všech deset kosmonautů bylo jako u vytržení. Nemohli tomu stále uvěřit. Tento objev byl převratný. Stále se dívali do mikroskopu. John se rozhodl, že nyní je ta správná chvíle pro otevření lahve šampaňského, které s sebou měli. Nalil všem do kelímků. Přiťukl si s každým.

"Dobrá práce, Johne!" pochválil Summerfielda Jaromír.

"Vlastně to byla náhoda, spadnul jsem do té dutiny v zemi. Teď mě něco napadlo. Vozítka ATB skenují neustále povrch. Už museli zmapovat několik desítek kilometrů čtverečních."

Položil kelímek na stůl a sedl si k počítači. Zatímco vyťukával příkazy, vysvětloval svou domněnku.

"Když už víme, co hledat, možná se dozvíme, že jsme to už dávno našli, akorát jsme o tom nevěděli."

Vybral záznamy rentgenového skenování. Přefiltroval obraz do určitého spektra a vyretušoval přebytečná, matoucí data. Zvětšil obraz tak, aby se na monitoru zobrazila celá proskenovaná oblast. Nyní viděli několik bílých skvrn znázorňujících výskyt děr s kapalným dusíkem. V některých z nich mohl být skutečně život, stejně jako v tom, do kterého John spadl. A to rentgen vozítek měl dosah jen tři metry pod zem. A tento obraz byl pouze zlomek celého povrchu Marsu. Kolik takových tůněk může na Marsu být. Stovky, možná tisíce.

John se podíval na displej komunikačního počítače. Až za dvanáct hodin bude moci sdělit nejlepší, nejúžasnější a nejslavnější novinku v historii kosmonautiky. Zprávu, která zahýbe světem. Euforie byla tak silná, že neměl daleko k fyzickému i psychickému kolapsu. Třásl se, potil se, chtělo se mu brečet.

Potřeboval chvilku soukromí. Zamknul se v koupelně. Posadil se na podlahu a složil hlavu do dlaní. Vzpomínal na svého dědečka, který zemřel již před lety. John chtěl odmala následovat svého otce, který měl za vzor zase svého tátu. O tohle celou dobu šlo. Udělat objev takovéhoto rozměru. Vlastně tento objev učinil jménem všech kosmonautů a vlastně celého lidstva. Už to, že vnikl inteligentní život na Zemi je zázrak. A nyní byl John svědkem nalezení jiného života. Vzhledem k podmínkám byl zázrak, že tu vůbec nějaké bakterie byly. John to považoval za Boží dílo. Byl přesvědčen. A nejen on. Cesta na Mars změnila i ostatní. Už nikdy nebudou stejní jako dřív. Nalezení života je vedlo k zamyšlení. Život si dokáže najít cestičku. Je to něco unikátního. Jestli vzniknul život tady, musí tam někde mezi těmi miliardami galaxií existovat také. Hlavou se mu honily tisíce myšlenek, ale nemohl se pořádně soustředit.

Konec filozofování, ještě jsme neskončili, donutil se John vstát.

Nahrál vzkaz. Několikrát ho předělával, protože se mu nelíbil. Konečně ho uložil a nastavil automatické odeslání, až bude družice v dosahu, zatímco oni budou spát.

Jeho život se změnil, celého lidstvo se za několik hodin dozví to, co touží slyšet už odpradávna. Summerfieldovi bušilo srdce. Nakonec ho zmohla únava a on i ostatní usnuli.
 


Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 18:33 | Reagovat

sakra. máš to tak premyslené a prekombinované, že žasnem. Ja jednoducho žasnem... kde sa ja na teba hrabem? fak sa už teším na týždeň... bože to je ešte sedem dní... achjaj...
(ale aj tak, najlepšie veta:Třásl se, potil se, chtělo se mu brečet. xD)

2 Amy Amy | Web | 14. ledna 2012 v 20:09 | Reagovat

Úžasný,skvělá zápletka,výborně vybrané prostředí (miluju vesmírné téma) a prostě.....dechberoucí :-)

3 Doom_95 Doom_95 | 14. ledna 2012 v 21:30 | Reagovat

Opravdu povedený díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama