.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Leden 2012

Kapitola XXI. – Návrat hrdinů

28. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XXI. - Návrat hrdinů


Sedm měsíců je dlouhá doba. Alespoň pokud je deset lidí zavřených v malé trubičce plující vesmírnou prázdnotou. Země se však každým okamžikem blížila. Express minul Měsíc. Celá posádka byla na pokraji zhroucení. Více jak rok byli odloučeni od rodin a přátel. Chyběl jim čerství vzduch, rostliny, zvířata, moře, prostě všechno. Christopher vyfotil z okénka přirozený satelit Země. Konečně si uvědomil, že za ani ne tři dny už bude doma. Jakoby z něj spadl těžký balvan. Pousmál se. Protáhnul se. Nudu zabíjela posádka vesmírné lodi různě. Pouštěli si hudbu, filmy, hráli hry, každý večer si uspořádali "posezení". I čištění zubů jim v průběhu cesty působilo odreagování, ba dokonce zábavu.

* * *


Express dorazil k Zemi a začal obíhat kolem této krásné planety. Během tří hodin stihla loď dvakrát oběhnout modrou planetu. Christopher spolu s Nadarem přečerpali palivo do Jestřába a vycpali dolní prostor obřím nafukovacím vakem, který se měl automaticky nafouknout po přistání. Všichni nastoupili do modulu a připoutali se. Express měl být ponechán na oběžné dráze a postupem času vylepšen, zmodernizován a obohacen o nové části. Za čtyři roky poletí opět na Mars.

Jestřáb se s mohutným škubnutím odtrhnul od lodi. Začal padat do atmosféry. Tim korigoval úhel klesání, aby modul neshořel, ale aby nebyl ani vystřelen zpět do kosmu bez možnosti návratu. Jestřáb odolával statečně horku vzniklému třením. Modul sebou přestal náhle házet. Vstoupil totiž do stratosféry. Nadále rychle klesal. Tim zapnul brzdící trysky. Hořely asi minutu. To stačilo na to, aby modul mnohonásobně zpomalil.

"Dvacet kilometrů," ohlásil Němec, "vystřeluji padák a nafukuji vzduchový polštář."

Jestřáb opět prudce zpomalil. Nyní se hladce a relativně pomalu snášel k hladině Atlantského oceánu.

Po několika dlouhých minutách dosedl modul na hladinu. John se podíval s očekáváním na Tima.

"Jsme v odhadovaném perimetru, pět kilometrů od středu vymezeného kruhu. Vysílám signál," oznámil Němec.

"Dobrá, a teď všichni ven!" zavelel John.

Otevřel bedýnku vedle svého sedadla a rozdal všem záchranné vesty. Sám si jednu nasadil. Sundal si helmu a rukavice a hodil je na podlahu modulu. Pak se chytil okrajů díry od poklopu a vyhoupl se nahoru. Vyšplhal na špičku modulu. Vypadalo to, jako ostrůvek uprostřed širého oceánu poskytující záchranu trosečníkům. Jestřáb se houpal ve vlnách, ale držel se stále na hladině. To znamenalo, že se nemuseli skočit do moře. Už asi po třech minutách se na obzoru objevil první objekt. Helikoptéra vodních záchranářů USA. A hned další dvě vojenské. Začali kroužit kolem kosmonautů. Zanedlouho připlul tucet lodí a člunů. Jeden nafukovací člun přijel až k modulu a přirazil k nafouknutému polštáři. Všech deset lidí přeskákalo. Bylo slunečno, na obloze nebyl jediný mráček. John si lehnul a opřel se o boční okraj člunu. Nechával se osvěžit mořskou vodou skrápějící jeho obličej. Z člunu se dostali na palubu jedné z lodí, kde hned nastoupili do helikoptéry.

* * *


Po další hodině letu dorazili konečně k pevnině, konkrétně na Floridu. Přistáli v Miami na Miami Beach, kde na ně čekaly zástupy televizních, novinových a jiných reportérů. Byl tam prezident USA, Ruska, Německa, Indie, České republiky, japonský císař a kanadský guvernér. Dále američtí generálové, politici, vědci a bývalí kosmonauti. Hned za zátarasy tleskaly desetitisíce civilistů. Všichni členové expedice měli obrovskou radost.

Nejistě vykročili z vrtulníku. Měli ochablé svaly. Překonali to však a šli oslavovat návrat. Najednou odněkud vyběhli jejich rodinní příslušníci. John se otočil. Natáhl ruce. Jeho žena Jenny ho objala. John ji zdvihl do vzduchu, pak jí postavil opět na nohy a políbil. Pak se podíval na své dva syny. Objal je. A posléze se nechal přivítat i svými rodiči. Vytáhl z kapsy kameny. Předal je nadšeným dětem.

Pak řekl: "Musím ještě splnit poslední úkol."

Běžel ke svým kolegům - přátelům - a svolal je. Když stáli jakž takž pohromadě objal je a strhnul je na zem. Společně se chvíli váleli v písku.

"Zvládli jsme to!" křičel jeden přes druhého.

Poté se se smíchem zvedli a šli s nejvýznamnějšími hosty na slavnostní oběd připravený nejlepšími šéfkuchaři v restauraci oceněné třemi Michelinskými hvězdami v jednom z nejluxusnějších hotelů na světě.

Kapitola XX. – Zpáteční cesta

21. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XX. - Zpáteční cesta


"Vy budete slavní, sakra! Uvědomujete si to! A že to byla vlastně úplná náhoda. No… možná za tím stojí něco víc než náhoda. A zrovna předposlední den vaší mise. Nicméně my se tu ožíráme těmi fotkami těch malých hajzlíků. Hehe. Vím, že už to zaznělo miliónkrát, ale je neuvěřitelný. Proboha, to je krása!" vyburcoval marsovský tým radostný řev majora Simpsonona.

John se probral a vstal. Ostatní udělali totéž. V klidu se nasnídali. Po jídle si velitel stoupl, poškrábal se vzadu na hlavě a zhluboka se nadechl.

"Dneska balíme kufry. Musíme zajistit základnu, aby vydržela další čtyři roky, než dorazí další mise. Pusťme se do toho."

Práce jim šla od ruky, a tak byli již ve čtyři hodiny odpoledne hotoví. Šli tedy ještě na poslední procházku po Rudé planetě. George navrhnul, aby si zasoutěžili v hodu kamenem. Všichni souhlasně kývli. Christopher po hodu udělal ještě kotoul, aby to vypadalo, že do toho dal všechnu sílu. Smáli se a dováděli. Užívali si poslední den na Marsu.

John se sehnul k zemi a sebral čtyři malé kameny.

Kim přiskákala k němu a zeptala se: "Proč sbíráš ty šutry? Vždyť už jich máme nejméně tunu."

Summerfield se narovnal a s úsměvem se otočil ke Kim: "To nejsou vzorky, to je pro mé děti, mou ženu a mé rodiče."

"Aha. To je hezký dárek," usmála se Japonka.

Vrátili se na základnu. V přetlakové komoře si začala Sara zpívat hit od skupiny Queen - We are the champions. Ostatní se zcela spontánně přidali.

Postupně přidávali na hlasitosti až nakonec vyřvali refrén. Večer se dívali dlouho z okna na marsovský západ Slunce a pak ulehli naposled do svých měkkých postelí.

* * *


Nadar ráno zapáleně vyprávěl, co se mu v noci zdálo. Když to dořekl, všichni se ještě chvíli smáli vtipnému obsahu Nadarova snu. Pak nastalo ticho. Ač to na sobě nedával nikdo znát, každý z týmu cítil smutek. Za několik okamžiků totiž odlétají. Nemohli tomu uvěřit. Ty dva měsíce utekly jak voda. John nechtěl říct to, co musel jednou říct.

Jeho hlas protnul ticho: "Za patnáct minut se sejdeme u tunelu. Odlétáme."

Někteří tam hned šli, jiní ještě chvíli mlčky stáli u okna a dívali se ven. Jednou ten okamžik však nastat musel. John otevřel poklop a pokynul Saře.

"Dámy první."

Když už všichni prolezli do modulu, ohlédl se velitel ještě jednou za sebe a pak sám nastoupil do Jestřába. Zavřel dvířka a posadil se. Přejel pohledem po ostatních. Nasadil si helmu a připoutal se. Nyní vše záviselo na Timovi a jeho schopnostech. John na něj kývl na znamení, že může modul odlepit od země.

Bylo cítit slabé škubnutí. Sara už neudržela emoce na uzdě a rozbrečela se. Kim jí chytla za ruku a také začala plakat. Všichni, kromě Tima, se chytili za ruce. John zavřel oči. Každý z nich tam dole nechali kousek sebe sama. Celý let proběhl tiše, důstojně. Jestřáb se připojil k lodi Express. John vylezl z modulu jako první a proplul celou lodí až do pilotní kabiny. Zažehl motory. Nyní je čekala půlroční cesta zpět domů.

ČT

20. ledna 2012 v 20:00 | Sheppard

VŠECHNY KAPITOLY ZDE


Žánr: akční / sci-fi / horor
Kapitol: 15
Sepsáno: jaro 2010
Vydáváno: 1. srpna - 2. září 2011 (každé pondělí, středu a pátek)


Děj:
Tato akční hororová sci-fi pojednává o rozpadu lidské civilizace zapříčiněným virovou pandemií. Nákazu přežila ve zdraví jen hrstka lidí. Nakažení se proměnili v krvelačné zrůdy. Luke Briley se dostává do ostrovní kolonie jménem Naděje - jednoho z posledních obydlených míst. Co nebo kdo za nákazou stojí? Jak se zachová lidstvo na pokraji vymření?

Úpravy v menu

20. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Oznámení
Dnes byla nasazena nová grafika menu. Odkazy do jednotlivých rubrik jsou ve formě bannerů vlevo v menu. U nekompletních povídek, samostatných příběhů a oznámení vás kliknutí zavede na výpis jednotlivých článků (kapitol). U povídek, které jsou již kompletní, vás kliknutí odkáže na přehled o povídce, kde bude samozřejmě odkaz na výpis jednotlivých článků (kapitol).

Kapitola XIX. – Neuvěřitelný objev

14. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XIX. - Neuvěřitelný objev


Sara nervózně přecházela po místnosti. Pak se přitočila k Jaromírovi a odstrčila ho od mikroskopu.

"Och, neuvěřitelné! To je… to je… nemám slov," soukala ze sebe.

Do laboratoře vtrhli i ostatní navzdory zákazu chodit do laboratoře bez ochranných pomůcek, který Sara vydala. Všichni se chtěli přesvědčit na vlastní oči. John přistoupil k mikroskopu a přiložil oko na okulár. Ten vzorek bahna byl nevyvratitelným důkazem o tom, že je na Marsu život. Nebyla to voda, ale kapalný dusík, co tvořil spolu s prachem oxidů železa a čediče skvělé prostředí pro tyto bakterie. Půl metru pod povrchem byly tyto organismy chráněny před kosmickým zářením a nízkým tlakem, zároveň zde byla teplota takřka celý rok nad nulou. Všech deset kosmonautů bylo jako u vytržení. Nemohli tomu stále uvěřit. Tento objev byl převratný. Stále se dívali do mikroskopu. John se rozhodl, že nyní je ta správná chvíle pro otevření lahve šampaňského, které s sebou měli. Nalil všem do kelímků. Přiťukl si s každým.

"Dobrá práce, Johne!" pochválil Summerfielda Jaromír.

"Vlastně to byla náhoda, spadnul jsem do té dutiny v zemi. Teď mě něco napadlo. Vozítka ATB skenují neustále povrch. Už museli zmapovat několik desítek kilometrů čtverečních."

Položil kelímek na stůl a sedl si k počítači. Zatímco vyťukával příkazy, vysvětloval svou domněnku.

"Když už víme, co hledat, možná se dozvíme, že jsme to už dávno našli, akorát jsme o tom nevěděli."

Vybral záznamy rentgenového skenování. Přefiltroval obraz do určitého spektra a vyretušoval přebytečná, matoucí data. Zvětšil obraz tak, aby se na monitoru zobrazila celá proskenovaná oblast. Nyní viděli několik bílých skvrn znázorňujících výskyt děr s kapalným dusíkem. V některých z nich mohl být skutečně život, stejně jako v tom, do kterého John spadl. A to rentgen vozítek měl dosah jen tři metry pod zem. A tento obraz byl pouze zlomek celého povrchu Marsu. Kolik takových tůněk může na Marsu být. Stovky, možná tisíce.

John se podíval na displej komunikačního počítače. Až za dvanáct hodin bude moci sdělit nejlepší, nejúžasnější a nejslavnější novinku v historii kosmonautiky. Zprávu, která zahýbe světem. Euforie byla tak silná, že neměl daleko k fyzickému i psychickému kolapsu. Třásl se, potil se, chtělo se mu brečet.

Potřeboval chvilku soukromí. Zamknul se v koupelně. Posadil se na podlahu a složil hlavu do dlaní. Vzpomínal na svého dědečka, který zemřel již před lety. John chtěl odmala následovat svého otce, který měl za vzor zase svého tátu. O tohle celou dobu šlo. Udělat objev takovéhoto rozměru. Vlastně tento objev učinil jménem všech kosmonautů a vlastně celého lidstva. Už to, že vnikl inteligentní život na Zemi je zázrak. A nyní byl John svědkem nalezení jiného života. Vzhledem k podmínkám byl zázrak, že tu vůbec nějaké bakterie byly. John to považoval za Boží dílo. Byl přesvědčen. A nejen on. Cesta na Mars změnila i ostatní. Už nikdy nebudou stejní jako dřív. Nalezení života je vedlo k zamyšlení. Život si dokáže najít cestičku. Je to něco unikátního. Jestli vzniknul život tady, musí tam někde mezi těmi miliardami galaxií existovat také. Hlavou se mu honily tisíce myšlenek, ale nemohl se pořádně soustředit.

Konec filozofování, ještě jsme neskončili, donutil se John vstát.

Nahrál vzkaz. Několikrát ho předělával, protože se mu nelíbil. Konečně ho uložil a nastavil automatické odeslání, až bude družice v dosahu, zatímco oni budou spát.

Jeho život se změnil, celého lidstvo se za několik hodin dozví to, co touží slyšet už odpradávna. Summerfieldovi bušilo srdce. Nakonec ho zmohla únava a on i ostatní usnuli.

Kapitola XVIII. – Jeden špatný krok

7. ledna 2012 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XVIII. - Jeden špatný krok


Týdny plynuly a pobyt výpravy se krátil. Byli vyčerpaní. Každý den pilně pracovali. Prozkoumávali Mars a objevovali mnoho různých poznatků. Vychutnávali si každý okamžik.

Jednoho dne chtěl John večer podat hlášení stejně jako předešlé dny. Když se snažil navázat spojení přes satelit, nemohl se s ním spojit. Přivolal Kim. Sedla si k ovládání a chvíli si hrála s nastavením. Provedla diagnostiku. Najednou se zamračila a kousla se do rtu. Otočila se čelem k Johnovi, aby mu sdělila špatnou zprávu.

"Družice se porouchala. Ztratili jsme s ní spojení a nemůžeme ji už více využívat. A ta druhá je momentálně mimo dosah. Teď obíhá těsně pod horizontem. A její oběžná dráha se blíží k nám. Po několika obězích bude v dosahu."

"A za jak dlouho to zhruba bude?" zajímal se John.

Kim se zamyslela a řekla: "Pozítří večer asi."

Nyní se zamyslel John a zeptal se: "A kdybych se nacházel na vyvýšeném bodě, tak bych mohl navázat spojení už zítra, ne?"

Přikývla a tázavě se na Johna podívala.

"Pojedu k nejbližší hoře. Je asi jen dvacet minut cesty daleko. Vysoká je…" ťukl na displej, posunul náhled mapy na horu a přečetl si údaje, "skoro čtyři sta metrů. Potřebujeme na zítřek instrukce z velícího střediska."

Druhý den ráno se připravil na cestu a spolu s Timem vyrazili na cestu. John si připojil ke sluchátkům od vysílačky svůj sto padesáti gigabytový hudební přehrávač. Cesta ubíhala rychle. Když dorazili k hoře, zařadil John jedničku. Marsbus stoupal vzhůru. Po několika minutách již byla cesta nesjízdná. John řekl Timovi, aby zůstal ve voze a pomáhal mu odsud.

Sám pak vystoupil, vzal přenosnou anténu a dál šel pěšky. Přelézal přes kameny a krátery. Kopec byl u vrcholku ještě strmější než na úpatí. Konečně stanul na nejvyšším bodě kopce. Rozevřel stojan a položil anténu na rovnou zem. Zmáčkl tlačítko a z válce se vysunula úzká tyč. Anténa se tak stala pětkrát delší. Rozepnul si zip u kapsy a vyndal konektor. Připojil ho k anténě.

Proč tu malou kravinu nezabudovali dovnitř, když je to stejně bezdrátové, podivil se John.

Indikátor kvality spojení blikl. Pak se část čáry zabarvila zeleně. PŘIPOJENO, rozsvítil se nápis na displeji. Kvalita spojení 30%.

John zapnul mikrofon a namluvil asi desetiminutový, předem připravený, vzkaz. Nyní chtěl počkat na odpověď. Šel několik metrů na jih, aby se mohl rozhlédnout po krajině. Byl tu úžasný výhled. Všude bylo pusto, přesto však měl výhled na toto panorama své kouzlo. Udělal krok dozadu a zároveň se chtěl otočit. Patou škobrtnul o nějaký výčnělek a upadl.

Rychle natáhl ruce, aby si chránil hledí u helmy. Když dopadl na dlaně, všiml si, že se pod jeho rukama začínají tvořit praskliny v půdě. Zvětšovaly se jako pavučina. Než se stačil zvednout, celé podloží pod ním prasklo a John se propadl do nějaké díry. Tentokrát dopadl na bok. Odhadl, že se nachází jen asi metr pod okolním terénem. Zbytky prachu mu padaly seshora z okrajů díry na hledí. Vstal. Otřel si sklo na helmě. Horní polovina těla čouhala z dutiny. Stačilo, aby vyskočil zpět. Podíval se pod nohy. Ztuhl údivem. Viděl totiž bahno. Červené bahno. To by ale znamenalo, že je na Marsu voda nebo nějaká jiná látka v kapalném skupenství. Z malé brašničky na noze, kterou nosili kosmonauti pořád u sebe vytáhl ampulku. Ponořil jeden její konec do bláta. Bylo dost řídké. Ampulka do sebe automaticky nasála vzorek. Třásly se mu ruce. Dal zkumavku zpět do vaku. Bahno tuhlo, jak se z něj voda vlivem nízkého tlaku začala okamžitě odpařovat.

Počkal na odpověď, složil vysílačku a vrátil se k vozítku.

"Objevil jsem něco unikátního, musíme to dát co nejdřív pod mikroskop!" vyhrknul John."

Setkání dvou civilizací

6. ledna 2012 v 20:00 | Sheppard |  Setkání dvou civilizací

> VŠECHNY KAPITOLY ZDE <

Žánr: sci-fi / dobrodružný / akční
Kapitol: 25
Vydáváno: 11. února 2012 - 4. srpen 2012 (každou sobotu)

Děj:
Rasa Droxů žije v takřka idylickém světě. Jejich technologická i mentální vyspělost je obrovská. Zdá se, že Droxové jsou na vrcholu vývoje a mají nakročeno k celkové duchovní obrodě. A pak se na scéně objevují pozemšťané. Aiden Boocks a jeho posádka se z neznámých příčin ocitají v neznámé části vesmíru a nacházejí u Droxů azyl. Co toto setkání dvou naprosto odlišných civilizací přinese?

Motto:
"Kdyby nás navštívili mimozemšťané, dopadlo by to podobně, jako když Kolumbus přistál v Americe, což také domorodým obyvatelům nepřineslo nic dobrého." (Stephen Hawking)