.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Vyšlo to!

9. prosince 2011 v 20:00 | Sheppard |  Samostatné příběhy
Poznámka: Toto je pozměněná verze již dříve publikovaného článku, který si můžete přečíst zde
Vypravování do školy na téma "Vyšlo to".


Byl krásný jarní večer a já jsem se jen tak z nudy probíral různými internetovými stránkami a vtom jsem si všiml, že moje oblíbená kapela bude hrát v pro mě vhodném termínu v Praze, což je nejblíže, kde hrají. Rozhodl jsem se, že na koncert pojedu stůj co stůj. Opatrně jsem se optal rodičů.

Všichni to známe, ne? Začít se musí lichotkami, pochválit rodiče, jak vždy byli vstřícní a opatrně naznačit, o co se jedná. Poté musí dítě také vychválit sebe samotné, jak moc si to zaslouží. Poté se musí požadavek upřesnit. Nakonec ještě mnohonásobné ujištění, že se ratolesti nic nestane a případné zádrhely rozumně vyřeší. A nyní od obecného zpět k mému vyprávění.

Takže, rodiče se samozřejmě nejprve zdráhali - to je ovšem u nich automatický postup. Máma se bála, aby mě někdo nepřepadl, táta mě varoval, abych nepožíval alkoholické nápoje. U rodičů mám ovšem dobrou reputaci, a tak jsem je obměkčil a slíbil, že dodržím jejich pokyny. Napsal jsem staršímu bratrovi, který v Praze studuje, jestli by se mnou nešel jako doprovod (jedna z podmínek totiž byla, že nesmím jít sám). Souhlasil. Můj nejstarší bratranec šel nakonec také a zároveň nám tím zajistil odvoz autem. A tak se máma (a vlastně i já) nemusela bát, že nás někdo přepadne v noční MHD. Pak už stačilo jen koupit si lístky a čekat, než nadejde onen den.

Onen den konečně nadešel. Už od rána jsem byl nervózní a velice jsem se těšil. Co když bude mít autobus zpoždění? Co když bude na dálnici kolona? Co když bude koncert odvolán? přemítal jsem. Hlavou mi běhaly ty nejbizarnější obavy. Bohudík, nenastaly žádné komplikace.

Na místo jsem dorazil mezi prvními v 19.30. Koncert měl začít ve 20.00. Všichni jsme si mysleli, že první bude hrát předkapela. Zřejmě problémy s ozvučením však zapříčinily, že první hráli mí favorité. Nejprve zahráli několik písniček na rozjezd. Poté přehráli všechny písničky z nového alba, které záhy pokřtili členové kapely spolu s režisérem videoklipů.

Na pódiu se vystřídalo také mnoho hostů, kteří hráli na různé nástroje, jež se objevují
na některých písničkách alba, ale na běžných koncertech neúčinkují. Vůbec poprvé v životě jsem naživo slyšel a viděl nástroj jménem teremin.

Muzikanti hráli zhruba od 20.20 do 22.20. Tím ale koncert nekončil. Zatímco měli jedni pauzu, druzí nastoupili na pódium. Předkapela si tedy mohla alespoň zahrát o přestávce. Já jsem si zaběhl koupit nové album a hned jsem běžel za prvním z mých oblíbenců, kterého jsem zahlédl. Ochotně se mi na obal CD podepsal. Pak jsem ještě stihl zaběhnout za frontmanem kapely, který byl rovněž velice ochotný a milý. Dokonce jsem se s ním vyfotil a krátce pohovořil.

Po asi třičtvrtěhodinovém účinkování mezikapely nastoupili opět oni - pro někoho obyčejní muzikanti, pro mě hvězdy. Hráli asi od 23.20 do půlnoci. Celkem tedy hráli
přes 2 a půl hodiny. V druhé části zahráli největší pecky. Na jednu písničku usedl za bicí další
z hostů. Bubeník tedy seskočil k nám do hlediště, přesněji - stál vedle mě. Kytarista také vyslal výstražnou zprávu "Nekuřte!" poté, co zakašlal při jedné z písniček.

Po rozloučení kapely s publikem jsem si běžel pro zbylé podpisy. Bubeník se mi
na album také ochotně podepsal, přičemž mě stihl vyzpovídat, jak se mi koncert líbil, a poslal mě do zákulisí k trumpetistce. Mezitím jsem si, jen tak mimochodem, potřásl rukou i s panem režisérem, který prokoukl, že jsem skalní fanoušek a ocenil můj zájem o podpisy. Poslední podpis jsem získal stejně snadno jako předchozí.

No a pak už nebylo nic… Ale mně a ostatním fanouškům zůstal krásný zážitek. Celý koncert byl úžasný. Skupina si hraní užívala stejně jako my poslouchání.

Ještě musím jednu věc dodat: Před koncertem jsem se domluvil s několika lidmi, že si s sebou vezmeme svítící tyčinky a budeme s nimi mávat. Celý koncert jsme stáli přímo
u pódia, takže si nás muzikanti brzy všimli.

Vyšlo to! Všechno, co jsem si přál, se mi splnilo.
 


Komentáře

1 Vochomurka Vochomurka | 10. prosince 2011 v 9:44 | Reagovat

Wow, nikdy jsem neviděla delší článek! :-D

2 Vochomurka Vochomurka | 10. prosince 2011 v 9:49 | Reagovat

Jsem ráda že se ti přání splnilo. Můj starší brácha byl taky na koncertě od reimsteinů, a přání se mu taky splnilo...

3 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 10:29 | Reagovat

:-) Tady najdeš ještě i delší články. Hlavně ty díly Závodu o dobytí Marsu, které teď budou zveřejněny, jsou ještě delší. A myslíš Rammstein, ne? :-D Já je taky poslouchám.

4 Lilly Lilly | Web | 10. prosince 2011 v 17:21 | Reagovat

Hmm..:D pobavilo mě to popisování jak obměkčit rodiče..
Hmm... Umě by nepomohlo ani změkčovadlo na vodní kámen :D

5 Helium Helium | Web | 24. ledna 2012 v 21:00 | Reagovat

Já mám s rodiči trochu problém. Vzhledem k tomu, že jsem z mých sester, bratranců a sestřenic nejstarší, tak se mnou nejezdí nikdo z rodiny. Navíc můj hudební vkus se dost liší od okolí, takže i mezi přáteli je to bída a navíc rodiče si o mě myslí, že jsem třináctiletá holčička, co nezvládne dojet ani autobusem do vedlejší vesnice. :-?

6 Scana Scana | Web | 7. února 2012 v 23:08 | Reagovat

Hezká povídka :D  hádám, že někdo má víc štěstí, když tu naposledy byla moje oblíbená kapela, máma jela místo mě čímž si mě nadobro znepřátelila :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama