.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Moje noční můra

16. prosince 2011 v 20:00 | Sheppard |  Samostatné příběhy
Poznámka: Vypravování do školy na téma ''Moje noční můra''.


Spal jsem klidným, nerušeným, pohodovým, blahodárným, hlubokým spánkem. I když člověk ve spánku nic nevnímá, dá se říct, že jsem si přímo vychutnával odpočinek ve vyhřáté posteli pod měkkou peřinou.

Když vtom začal zvonit budík na mobilu. Uplynulo několik vteřin, než jsem si vůbec uvědomil, kdo jsem, kde jsem a co se vlastně děje. Jedna část mého mozku říkala: Vstávat! Druhá ji okřikla: To si snad děláš srandu, ne? Ani na to nemysli! Chtěl jsem vstát, ovšem pokus se nezdařil. Svalstvo vypovědělo službu, nebo, lépe řečeno, ještě do služby ani nenastoupilo. Druhý pokus… a zase nic. Pohyb vstávání plynule přešel v převalení se na druhý bok. Budík konečně zmlknul. Já během vteřiny opět upadám do hlubokého spánku.

Ale co to? Ne! Zase ten budík. Po pěti minutách se opět aktivoval, když jsem ho předtím nevypnul. Napínám tedy všechny své síly a posazuji se na postel. Ani nehledám pantofle a rovnou překonávám těch pár metrů, které mě dělí od mobilu. Podařilo se! Konečně jsem se toho otravného tyrana zbavil. Oči mám sotva otevřené, ale vidím, že ještě není tolik hodin. Můžu si ještě na pět minut lehnout, bleskne mi hlavou. Navíc - venku je ještě úplná tma a tady v místnosti taková zima. Opravdu není jiné východisko, než se vrátit zpět do vyhřáté postele. Usínám snad ještě dříve, než si vůbec lehnu. Podaří se mi dnes vstát? To je nejisté.

Náhle mě probudil hlas: "Fando, vstávej!"

Ale ne! Máma stojí přísně ve dveřích a snaží se mě vzbudit. Budík neuspěl a ty také nemáš šanci, pomyslel jsem si. Jenže máma byla neodbytná a nedala se, na rozdíl od budíku, vypnout.

"Fando, přijdeš pozdě do školy!"

Světlo, které rozsvítila, mi začalo vypalovat oči zaživa. Zkusil jsem ještě rebelovat tím, že jsem se převalil opět na druhý bok. Po několikátém napomenutí už začala i v mozku převažovat ta část, která říká: Musíš vstávat! No jo, té se to řekne. Mysl by chtěla, ale tělo nějak nechce. Pojď, to dokážeš! Ještě kousek… Konečně se mi podařilo vstát. Připadal jsem si jako generál, který právě vyhrál klíčovou bitvu.

To, že jsem se postavil na nohy ovšem neznamenalo bdělost. Spíše to byl spánek ve stoje. Jako živá mrtvola jsem se ploužil bytem do koupelny. Až pořádná dávka vlažné vody v mém obličeji mi otevřela oči. Stále jsem však nebyl schopný ani mluvit. Nyní mi zase připadalo, že tělo funguje, ale mozek je jaksi mimo provoz. Jen s vypětím všech sil se mi podařilo obléknout se. Pak už jsem se začal konečně probouzet v pravém slova smyslu.

Pak jsem si o několik desítek minut později ve škole nadával, když jsem běžel na poslední chvíli z šatny se strachem, že přijdu pozdě do hodiny.

Tak tohle je moje noční, no… spíš bych řekl ranní můra. Jsem jako vesmírná raketa - při startu spotřebuji neúměrně větší část energie než pak po celý den. A co je na tom nejhorší? Že se mi to stává často, dost často.
 


Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 18. prosince 2011 v 17:29 | Reagovat

Myslím, že velmi dobře vystihuješ můj každodenní boj s postelí, která mě nechce pustit.
Argumenty typu:" To ona za to může" mi asi nepomůžou...
Nu.. musím počkat do jara, pak se aspon přinutím vstát, když venku bude teplo a světlo..:D
A i nadále smekám před tvým uměním dokonale popsat situaci

2 Herčajz Herčajz | Web | 5. ledna 2012 v 22:13 | Reagovat

Františku moc pěkné :D
Zábavné, výstažiné, tyto problémy má většina pubert'áků, ale ty jsi to dokázal hezky sepsat.
Z těch, co jsem mezi béčkem viděl, určitě nejpovedenější !povídka! :P

3 Scana Scana | Web | 7. února 2012 v 23:16 | Reagovat

hádám, že tohle dobře vystihuje problémy poloviny osazenstva lidstva :D

4 Telenta Telenta | Web | 24. června 2012 v 11:59 | Reagovat

Úplně se v tom vidím.
Problém "ještě pět minut" je patrně nejhorší, zejména proto, že to nikdy těch pět minut není a táta nebo máma mi pak s úsměvem přijdou vypálit oči :-D

5 Dan Dan | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 22:52 | Reagovat

Ahoj ;- Všimol som si tvoj blog na C.V.O.K.-inom, tak som sa sem mrkol ;- prečítal som si toto dielo a musím povedať, že sa ti naozaj vydarilo ;- Myslím, že u každého je to podobne...no u mňa je to tak, že cez týždeň, keď musím vstávať do školy ( mimochodom o 5:30 :-D ), tak vstanem rovno, pretože automaticky viem, že jednoducho dlhšie spať nemôžem :D niekedy sa mi dokonca stane to, že sa zobudím sám od seba, minútu skôr ako zazvoní budík :-D no cez víkendy je to inak ( áno aj vtedy si naťahujem budík, pretože by som spal večne :-D)...keďže mi netreba vstávať tak pretrpím hučiaci budík a zobudí ma mama alebo oco okolo jednej obeda :-D :-D no, rád si prečítam aj tvoju ďalšiu tvorbu, no musím si nájsť viac času, zajtra už začína príprava do školy (yeah)...a chcel by som sa spýtať, či by si neprišiel mrknuť na môj blog, ak máš čas ? :) mám tam už nejakú tú tvorbu, ktorá hádam stojí za to :D veľmi by ma potešil tvoj názor, ako skúsenejšieho spisovateľa :-D a som veľmi rád, že som konečne našiel chalana na blogu, ktorý píše :-) s pozdravom Dan

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama