.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kapitola XVI. – Pomoc

24. prosince 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.





Kapitola XVI. - Pomoc


John, George, Sam a Kim se vrátili na základnu. Byli unavení a naštvaní, že jeli takovou dálku zbytečně. Na druhou stranu byli zase rádi, že nemuseli zneškodňovat atomovou bombu. Zaparkovali vozítko, vystoupili a šli do přetlakové komory. Vydezinfikovali si skafandry a vstoupili do šatny. S úlevou ze sebe shodili tu tíhu. Postupně zamířili do koupelny. John se cítil jako kdyby ho někdo zmlátil. Usedl ztěžka na nafukovací gauč s hrnkem kávy v ruce. Byly to dlouhé dva dny. Zatímco jedna polovina týmu absolvovala vyčerpávající cestu a navíc zbytečně, druhá část se flákala na základně.

Po několika minutách rozjímání se konečně trochu zmátožil. Přejel pohledem po ovládacím panelu základny. Vše bylo v pořádku. Nastavil budík a šel do ložnice. Ostatní už leželi ve spacích pytlích. Zalehl. Takřka okamžitě usnul.

Zhruba za pět hodin se aktivoval intercom. Ozval se vystrašený hlas se zvláštním přízvukem.

"Tady čínská výprava. Stav nouze. Potřebujeme pomoc! Krizová situace. Naše základna je neobyvatelná. Zásoba kyslíku na sto padesát minut. Slyšíte?" opakoval lámanou angličtinou stále dokola.

John se posadil, rozepnul spacák a natáhl se pro sluchátko.

"Tady John Summerfield, velitel spojenecké mise. Vydržte, svolám poradu."

Někteří se již budili, ale několik lidí dál spalo. John rozsvítil světlo, aby se probudili. Oblékl se. Šel si opláchnout obličej studenou vodou, aby se probral. Všichni se sešli ve společenské místnosti. Sesedli se do kroužku jako vždy. Kim naladila kanál a posílila signál.

John aktivoval vysílačku a řekl: "Ehm… slyšíte mě?"

"Tady velitel čínské mise, plukovník Tong. Situace je vážná. Modul je neschopný letu, základna neobyvatelná a zásoba kyslíku se tenčí. Náhradní modul můžeme přivolat až při dalším obletu naší lodě, což je za tři a půl hodiny. Jenže kyslík máme jen na dvě a půl. To nás staví do těžké situace, se kterou si sami nevíme rady. Žádáme vás o pomoc. Sami to nedokážem. Náš plán je, že pojedeme vaším směrem ve vozítku. Vy byste nám jeli naproti se zásobou kyslíku. Tím se dráha zkrátí na polovinu. Podle výpočtů bychom se mohli setkat za dvě hodiny. Co vy na to?" ozval se jiný hlas než předtím plynule anglicky.

John vstřebával informace. Podíval se na ostatní. Z jejich pohledů tušil soucit, ale také obavy.

"Dobře, pomůžeme vám. Ale přivezeme vám zásobu kyslíku pouze na další tři hodiny. Dohlédneme na to, abyste si přivolali druhý modul hned, jak to bude možné."

Pro poslední větu se snažil nalézt správná slova. "Celou dobu s vámi bude zacházeno jako se zajatci!" zdůraznil nakonec svá slova a vypnul vysílačku.

Nyní viděl u ostatních tázaví výraz. Vysvětlil jim tedy svá poslední slova.

"Musel jsem jim dát najevo, že si na ně dáme pozor a nenecháme je potloukat se tu jen tak. Kdo ví, co měli za úkol. Mohli by nás ohrozit. Prostě jen chci, aby si moc nedovolovali. A teď můj plán. Pojedu já, Dmitrij a George. Vyrážíme za deset minut. Vy ostatní si můžete dělat, co chcete. Hlavně zůstaňte na příjmu. Já jdu napumpovat kyslík do bomby."

Rozešli se. John šel do servisního modulu a stiskl tlačítko na mechanické pumpě. Přečerpal část kyslíku z hlavní cisterny do malé kyslíkové lahve. Vytáhl ji ze stojanu a šel s ní do šatny. Oblékl si skafandr.

Prošli přetlakovou komorou a nasedli do Marsbusu. Rozjeli se. George odněkud ze své výstroje vytáhl pistoli. Dmitrij a John se na ní s údivem zahleděli.

George se usmál a řekl: "To mi dali pro případ, kdyby se hodila zbraň. Je to pistole využívající nízkého tlaku okolní atmosféry. Prakticky to vystřelí jako třeba vzduchovka a podtlak vhlavni kulku ještě urychlí."

John se také pousmál. On měl ve vozítku pro jistotu železnou tyč.

Po víc jak dvou hodinách spatřili u horizontu čínské vozítko. Když od sebe byla vozítka jen několik metrů, John zastavil. Jeden z Číňanů vystoupil. John, Dmitrij a George udělali totéž. John obezřetně přistoupil k druhému muži. Nabídl mu ruku.

"Já jsem Tong," potřásl Johnovi pravicí.

George držel zbraň tak, aby ji nikdo neviděl. Prst měl na spoušti. Tong se ohlédl na své krajany a pak se podíval zpět na Johna.

"Ujišťujeme vás, že se o nic nepokusíme. Nejsme vaši nepřátelé. My jsme jen banda kluků, kteří chtěli do kosmu. To čínská vláda nesnáší ostatní státy. Asi víte o té bombě, že? Dovolili nám ji použít v případě, že byste nás ohrožovali, ale já… my bychom to v životě neudělali. Tohle byl náš sen, podívat se na Mars. Netahejme sem politiku," pronesl s klidem Tong.

Na Johna to zapůsobilo, protože Tongova řeč zněla upřímně. Stále byl však obezřetný. Vytáhl z kufru Marsbusu plynovou láhev a společně s velitelem čínské mise ji upevnil do držáku v čínském vozidle. Všech šest Číňanů si postupně přečerpalo část kyslíku z lahve do svých lahví ve skafandrech.

Najednou si John všiml, že jeden z kosmonautů sedí podivně nakřivo a v obličeji má bolestivou grimasu.
 


Komentáře

1 Amy Amy | Web | 24. prosince 2011 v 18:21 | Reagovat

Páni,nemůžu se dočkat co bude dál.Mám hrozně ráda prostředí vesmíru a tahle povídka je nadupaná překvapeními :-D
Jen tak dál...

2 Erin Erin | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 16:05 | Reagovat

Hej, John je teda drsnej maník, to ti povím!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama