.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kapitola XII. – Přistání

26. listopadu 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XII. - Přistání


Loď sestavená za pomoci mnoha národů dorazila k cíli. Express byl zachycen gravitačním polem Rudé planety a začal kroužit po oběžné dráze. John připojil svou vysílačku k intercomu.

"Chris a Nadar ke mně do pilotní kabiny."

Chris si sednul vedle Johna. Nadar se chytil za opěrátka jejich sedaček a visel ve vzduchu ve vzpřímené poleze mezi nimi a díval se přes jejich ramena na displej. Ostatní už by se do kabiny asi nenasoukali, proto zůstali v ostatních modulech. John však nastavil vysílačku tak, aby všichni slyšeli, o čem se v kabině mluví. John popisoval nahlas co dělá a zároveň to vysílal do střediska.

"Zahajuji spojení se základnou, spojení navázáno. Podle hlášení se všech pět modulů bez problému rozložilo a spojilo. Na základně jsou teď zásoby kyslíku, vody a potravin na dvacet dní. Není hlášena žádná porucha. Tlak a teplota jsou stabilní. Venkovní senzory fungují. Jinými slovy, můžeme dolů."

Nadar, prohlížeje si na tabletu informace o základně, jen potvrdil Johnova slova.

"Nastavuji autopilota na udržování stejné výšky na oběžné dráze, aby nám loď nespadla dolů nebo neuletěla pryč," řekl Chris.

John ještě chvíli něco vyťukával na displej, pak se odpoutal a vydal příkaz: "Všichni máme sraz u Jestřába za půl hodiny."

Za pětadvacet minut se všichni sešli u přistávacího modulu. Oblékli si skafandry, pro případ, že by se modul poškodil, nebo by nepřistáli na plánovaném místě, na přistávací rampě, ke které se měl ihned po přistání připojit průchodový tunel. Nemohli se dočkat. John otevřel poklop. Sedli si do sedaček a pevně se připoutali.

Teď dostal iniciativu Tim. Zmáčknul tlačítko a dveře se zavřeli. Jestřáb, nejmodernější typ přistávacího modulu, který lidstvo mělo, se aktivoval. Na ovládacím panelu se rozsvítily kontrolky. Všechny zeleně. Tim si vzal ovládací panel na klín a začal mačkat klávesy. Kovové tyče s měkkým potahem, které se doteď nalézaly nad sedadly, se překlopily dolů a zatlačily ramena posádky pevně do sedaček. Jestřáb se odpojil.

I když ve středisku dostávali zprávy až za čtyřicet minut, musel John hlásit, co právě dělají. Vše, co řekl, se automaticky přeposílalo přes komunikační družice na orbitě Marsu směrem k Zemi.

"Odpojujeme se od lodi. Sbohem, Expresse. Uvidíme se za dva měsíce. Udržujeme kurz dva tři nula. Klesáme podle plánu pod úhlem čtyřicet tři stupňů. Tlak v kabině v normálu."

Přistávací modul se přibližoval k povrchu. Občas se na zlomek vteřiny zapnuly vyrovnávací trysky.

Tim hlásil: "Čtyřicet kilometrů nad povrchem."

Jestřáb se mírně chvěl, když prolétal slabou atmosférou. V patnácti kilometrech stiskl Tim tlačítko na klávesnici a uchopil oběma rukama páku před sebou. Nyní řídil modul manuálně, aby mohl zahájit přistávací manévr. Bylo to složité a navíc při sebemenším zaváhání mohl ohrozit životy všech na palubě. Proto to na zemi ve výcvikovém středisku denně zkoušel. Ve čtyřech kilometrech už pracovaly brzdící trysky naplno.

"Kilometr."

Tim se zhluboka nadechl. Všem bušilo srdce.

"Padesát metrů. Musím přeletět pět metrů na severoseverovýchod."

Modul sebou škubl.

"Deset metrů…" protáhl poslední hlásku.

Trysky se těsně nad zemí postupně vypnuly a modul zlehka dosedl na betonovou dosedací plochu ve tvaru čtverce velkou zhruba čtyřikrát čtyři metry. Nastalo absolutní ticho.Chvíli na sebe zírali. Jakoby si dali nějaký telepatický signál, začali se spontánně radovat. Tleskali a plácali si.

Tim si nahlas oddechl a ohlásil: "Přistání úspěšné. Prozatím konec."

Ze základny se vysunulo robotické rameno, na které byl přidělaný tunel. Zasyčelo to, jak se Jestřáb a tunel propojily. John otevřel poklop. Jeden po druhém prolezli do stanice.
 


Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 8. ledna 2012 v 15:08 | Reagovat

Ó, velký vládče vesmíru... promi%n, z toho učení už mi kvalitně hrabe :-D To je fuk, promiň, že jsme se tak 'trochu' opozdila se čtením povídky... Škola, judo, judo, škola, škola... určitě to znáš. Každopádně jsem zase tady, díky C.V.O.K., páč jsem nějak vytrousila tvojí adresu ze své sbírky... :-)
Kapitola je fajn, je dobré, že se všechno podařilo, ale něco mi říká, že se to bude přiostřovat.
P.S.: Přidám si tě do oblíbených stránek.
P.P.S.: Díky, že se pokoušíš číst mojí povídky, ale netuším, jestli tě to jako kluka zaujme. Každopádně, díky za snahu a zájem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama