.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Listopad 2011

Kapitola XII. – Přistání

26. listopadu 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XII. - Přistání


Loď sestavená za pomoci mnoha národů dorazila k cíli. Express byl zachycen gravitačním polem Rudé planety a začal kroužit po oběžné dráze. John připojil svou vysílačku k intercomu.

"Chris a Nadar ke mně do pilotní kabiny."

Chris si sednul vedle Johna. Nadar se chytil za opěrátka jejich sedaček a visel ve vzduchu ve vzpřímené poleze mezi nimi a díval se přes jejich ramena na displej. Ostatní už by se do kabiny asi nenasoukali, proto zůstali v ostatních modulech. John však nastavil vysílačku tak, aby všichni slyšeli, o čem se v kabině mluví. John popisoval nahlas co dělá a zároveň to vysílal do střediska.

"Zahajuji spojení se základnou, spojení navázáno. Podle hlášení se všech pět modulů bez problému rozložilo a spojilo. Na základně jsou teď zásoby kyslíku, vody a potravin na dvacet dní. Není hlášena žádná porucha. Tlak a teplota jsou stabilní. Venkovní senzory fungují. Jinými slovy, můžeme dolů."

Nadar, prohlížeje si na tabletu informace o základně, jen potvrdil Johnova slova.

"Nastavuji autopilota na udržování stejné výšky na oběžné dráze, aby nám loď nespadla dolů nebo neuletěla pryč," řekl Chris.

John ještě chvíli něco vyťukával na displej, pak se odpoutal a vydal příkaz: "Všichni máme sraz u Jestřába za půl hodiny."

Za pětadvacet minut se všichni sešli u přistávacího modulu. Oblékli si skafandry, pro případ, že by se modul poškodil, nebo by nepřistáli na plánovaném místě, na přistávací rampě, ke které se měl ihned po přistání připojit průchodový tunel. Nemohli se dočkat. John otevřel poklop. Sedli si do sedaček a pevně se připoutali.

Teď dostal iniciativu Tim. Zmáčknul tlačítko a dveře se zavřeli. Jestřáb, nejmodernější typ přistávacího modulu, který lidstvo mělo, se aktivoval. Na ovládacím panelu se rozsvítily kontrolky. Všechny zeleně. Tim si vzal ovládací panel na klín a začal mačkat klávesy. Kovové tyče s měkkým potahem, které se doteď nalézaly nad sedadly, se překlopily dolů a zatlačily ramena posádky pevně do sedaček. Jestřáb se odpojil.

I když ve středisku dostávali zprávy až za čtyřicet minut, musel John hlásit, co právě dělají. Vše, co řekl, se automaticky přeposílalo přes komunikační družice na orbitě Marsu směrem k Zemi.

"Odpojujeme se od lodi. Sbohem, Expresse. Uvidíme se za dva měsíce. Udržujeme kurz dva tři nula. Klesáme podle plánu pod úhlem čtyřicet tři stupňů. Tlak v kabině v normálu."

Přistávací modul se přibližoval k povrchu. Občas se na zlomek vteřiny zapnuly vyrovnávací trysky.

Tim hlásil: "Čtyřicet kilometrů nad povrchem."

Jestřáb se mírně chvěl, když prolétal slabou atmosférou. V patnácti kilometrech stiskl Tim tlačítko na klávesnici a uchopil oběma rukama páku před sebou. Nyní řídil modul manuálně, aby mohl zahájit přistávací manévr. Bylo to složité a navíc při sebemenším zaváhání mohl ohrozit životy všech na palubě. Proto to na zemi ve výcvikovém středisku denně zkoušel. Ve čtyřech kilometrech už pracovaly brzdící trysky naplno.

"Kilometr."

Tim se zhluboka nadechl. Všem bušilo srdce.

"Padesát metrů. Musím přeletět pět metrů na severoseverovýchod."

Modul sebou škubl.

"Deset metrů…" protáhl poslední hlásku.

Trysky se těsně nad zemí postupně vypnuly a modul zlehka dosedl na betonovou dosedací plochu ve tvaru čtverce velkou zhruba čtyřikrát čtyři metry. Nastalo absolutní ticho.Chvíli na sebe zírali. Jakoby si dali nějaký telepatický signál, začali se spontánně radovat. Tleskali a plácali si.

Tim si nahlas oddechl a ohlásil: "Přistání úspěšné. Prozatím konec."

Ze základny se vysunulo robotické rameno, na které byl přidělaný tunel. Zasyčelo to, jak se Jestřáb a tunel propojily. John otevřel poklop. Jeden po druhém prolezli do stanice.

Kapitola XI. – Mars na dohled

19. listopadu 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola XI. - Mars na dohled


Cesta ubíhala čím dál rychleji. Posádka měla již zažitý denní režim. Žádné komplikace nenastaly. Na palubě panovala dobrá nálada. Sice ještě nebyli na Marsu, přesto však každý pracoval. Jaromír dělal v laboratoři pokusy, Sara měla také dost práce. Dny plynuly. Země byla daleko, Mars blízko.

John právě poslouchal klasiku od Chopina a pozoroval hvězdy v pozorovatelně, když hudbu přerušil Kimin hlas: "Johne, v kabině máš zašifrovaný vzkaz ze střediska. Přišel před minutou."

Sundal si sluchátka a zasunul kopuli. Vypnul dalekohled. Už se těšil na základnu na Marsu. Tam měla být lepší observatoř než zde na lodi. Proplul Expressem na příď. V pilotní kabině usedl do sedačky a připoutal se. Na druhém sedadle seděl Chris. Loď sice letěla automaticky, ale občas bylo nutné vše zkontrolovat.

John aktivoval obrazovku před sebou. Otevření zprávy vyžadovalo autorizaci. Namačkal na dotykový displej svůj osobní kód. Hlasová zpráva se otevřela. Na obrazovce se objevil major Simpson a kapitán Viskočevič ze střediska.

Američan nasadil vážný výraz a pronesl: "Zdravím, mám pro vás špatnou zprávu. Ihned po přistání musíte na tyto souřadnice."

Ve spodní části obrazovky se objevila čísla.

"Je tam starý ruský modul s jadernou hlavicí. Bojíme se, že ho Číňané budou chtít použít proti vám. Musíte to zneškodnit. Protože nemůžeme komunikovat v reálném čase, pošleme vám návod, jak bombu zneškodnit. George si s tím nějak poradí. Hodně štěstí!"

Johna polil studený pot. Chris tu zprávu také slyšel. Oba se na sebe mlčky podívali. John svolal okamžitě poradu. Na tabletu všem přehrál vzkaz.

George prohlásil s jistou dávkou ironie: "Jo, já si s tím poradím. Před lety jsme na akademii prošli pyrotechnickým kurzem."

Sam ho s úsměvem povzbudil: "No vidíš, dokážeš to."

George se zasmál a upřesnil svůj předchozí výrok: "Jenže to jsme zneškodňovali kýbl bublifuku připojený na hodinky. Tohle je posraná atomovka! Jestli se spletu, zhebneme tam."

Jarda se usmál a řekl: "Vždyť jenom přešmikneš červený drátek a bude to v cajku."

"No to doufejte," odpověděl George, odrazil se a letem plavmo opustil modul.

Za dva týdny budou u cíle cesty. Budou si moct na chvíli oddechnout. Pak je však čeká další práce. Všichni cítili napětí, očekávání, euforii, obavy. Nevýslovně se těšili. Za čtrnáct dní stanou jako první lidé ze Země na Marsu.

Kapitola X. – Projekt Pojistka

12. listopadu 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola X. - Projekt Pojistka


Ve Washingtonu se rozsvítily pouliční lampy, protože slunce už zapadlo. Černé opancéřované vládní auto s kouřovými skly najelo na obrubník. Vystoupila z něj pohledná, asi třicetiletá žena. Měla blond vlasy, na sobě sako a delší sukni.

Přikázala šoférovi: "Počkejte tady."

Vyběhla po schodech do státní budovy. Vstoupila do výtahu. Vystoupila v pátém patře. Zaklepala na hnědé dveře s nápisem GENERÁLNÍ NÁČELNÍK VÝZVĚDNÉ SLUŽBY.

"Vstupte," ozvalo se.

Otevřela a vešla do místnosti. Zavřela za sebou.

"Nikdo vás nesledoval?" dotázal se chraplavým hlasem asi padesátiletý muž sedící v křesle za pracovním stolem.

Žena zavrtěla hlavou.

Muž típnul cigaretu a vybídl ji: "Posaďte se."

Učinila tak.

Náčelník řekl: "Prý máte nové informace."

Žena začala vyprávět: "Na začátku osmdesátých let prozkoumávali Rusové Mars. Letěly tam dvě sondy. Vyrobeny však byly tři. Vzhledem k nastalé situaci, mě poslali do Ruska, abych něco zjistila o té třetí. Mnoho lidí teď bylo převeleno na špionáž čínského vesmírného programu. S tím souvisí samozřejmě i bývalý sovětský program, protože za studené války si tyto mocnosti vypomáhaly. Myslela jsem, že moje práce bude nudné vyšetřování nějaké odepsané rakety. Čím víc jsem se v tom šťourala, tím víc tam bylo otazníků. Pak mě kontaktoval muž jménem Vladimir Chrapčev. Tvrdil, že byl jako voják převelen do jedné z továren, kde se dřív montovaly rakety dohromady. Jednou, když byl na noční hlídce, přijely do haly tři obří transportéry s doprovodnými vozy."

Oddělila tuto pasáž krátkou pauzou, aby zdůraznila to, co následovalo.

"Raketu rozmontovali a odvezli do Číny neznámo kam. Vladimir mi dal kontakt na nějakého čínského emigranta, pana Mant-Leje, který je tady ve státech. Okamžitě jsem se vrátila a vyzpovídala ho. Byl ochoten všechno říct. Nemá komunisty rád. Nebudete mi věřit. Číňané na tu koupenou raketu, pojmenovanou Pojistka, připevnili modul a vyslali ji k Marsu. Ten modul přepravil na Mars atomovku. Podle všeho v pořádku přistál osmého dubna 1987 na povrchu. Ten Mant-Lej se prý pokusil tajně bombu zneškodnit v zájmu míru při zkoumání vesmíru, ale nepovedlo se mu to. Pak ten vědec emigroval."

Vydechla. Muž si zapálil další cigaretu a vstřebával informace.

"Hlásali jsme, že na Mars chceme do konce tisíciletí a duo Rusko-Čína nás chtěli trumfnout. Chtěli mít na Marsu pojistku. V případě potřeby nám mohli sabotovat naši základnu. Pak s pádem socialismu nadšení opadlo. My se spojili s Rusy a vlastně s celým světem. Dlouho jsme to odkládali. A teď, když začal nový závod si na tu bombu vzpomněli," dodala.

Muž se otázal: "Ale proč to nevypustil Sovětský svaz?"

Žena zaváhala, pokrčila rameny a váhavě odvětila: "Asi se báli, že by to mohlo při startu bouchnout, to se stávalo celkem často. Číňané jsou větší fanatici."

Náčelník vstal a potřásl si s ní rukou. Odešla. Okamžitě to zatelefonoval do střediska NASA. Kosmonauti tu bombu musí zneškodnit dříve, než přistane na Marsu i čínská výprava. Ne, že by Čínu podezřívali, že chce bombu použít, ale jistota je jistota.

Kapitola IX. – Oprava

5. listopadu 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola IX. - Oprava


Během minuty se všichni sešli ve společenské místnosti.

"Nadare, Same, Chrisi, máme práci. Vezměte nářadí ze servisního modulu a pak na mě počkejte u východu," přikázal John.

Vyrazili.

"Kim, okamžitě navaž spojení se střediskem. Potřebujeme asistenci konstruktérů a mechaniků."

Kývla a šla.

"Ostatní nám držte palce," dodal.

Vydal se také do servisního modulu. Ostatní už si oblékali skafandry. John se vsoukal do svého. Navzájem si nasadili a připevnili helmy a zapnuli jeden druhému přívod kyslíku. Velitel tázavě kývl hlavou a podíval se na ostatní. Kývli na znamení, že jsou připraveni. John otevřel poklop do přetlakové komory. Naštěstí se tam vsoukali všichni. Zavřel vnitřní dveře. Komora automaticky nastartovala proces. Všechen vzduch byl vysát zpět do lodi, až se v komoře vytvořilo vakuum. Všichni připnuli karabinu k trubce v komoře a druhý konec lana připevnili ke skafandru. Ještě zkontrolovali vysílačky a sluchátka. Chris otevřel vnější poklop.

Vystoupili do kosmického prostoru.

"Kim, přepoj nám do vysílaček středisko," požádal John.

Za pár vteřin uslyšeli všichni ve sluchátkách známý hlas.

Major Simpson jen řekl: "Předávám vám odborníka."

Bylo slyšet klapání a pak hlas technika.

"Přemístěte se na levobok třetího modulu," řekl australským přízvukem.

John uchopil oběma rukama ovládání trysek podobných jet packu. Zažehnul je. Ostatní ho napodobili.

"Jsme na místě," ohlásil Christopher.

Nadar a Samuel odebrali kryt a pustili se do opravy. Krok po kroku podle techniků ve středisku. John a Chris jim podávali nástroje a svítili jim do místa, kde zrovna pracovali. Museli otevřít nouzový špunt na hlavní chladící trubce. Podtlak vystříkl kapalinu do vesmíru. Pak trubku zase hermeticky uzavřeli. Oprava nešla udělat zevnitř lodě, protože chladící systém byl ve vnějším plášti, takže bylo jednoduší dostat se k němu zvenčí. Vzhledem k lodi se vznášeli na místě. Ve skutečnosti však letěli prostorem rychlostí 25 km/s.

Neuvěřitelné, pomyslel si John.

Oprava trvala dvě a půl hodiny. Když byli definitivně hotoví, vrátili se do přetlakové komory. Při příchodu z otevřeného vesmírného prostoru si museli také důkladně vydezinfikovat skafandry. Až pak mohl Sam vítězoslavně otevřít vnitřní dveře. Svlékli si skafandry. John poděkoval technikům ve středisku.

Hlavní technik odpověděl: "Ještě že jste na to přišli takhle brzy. Mohlo vám to rozežrat loď."

Pak se spojení ukončilo. Nadar šel ještě vpustit novou chladící kapalinu do trubek. Všiml si, že předchozí směs nebyla správně uchovávána, a proto se do ní dostal kyslík, který způsobil korozi. Podle měřičů už byla další dávka kapaliny v pořádku.

John šel do pilotní kabiny. V hlavě si pořád dokola opakoval to, co mu řekl technik.

Ještě že jste na to přišli takhle brzy. Mohlo vám to rozežrat loď.

Jenže on tu závadu neobjevil. Přehlédl ji. Mohlo to mít katastrofální následky. Vstoupil do kabiny. Pohled mu okamžitě padl na čelní sklo. Bylo čisté. Mohl to být přelud. John byl však přesvědčen, že je tu stále někdo nebo něco, kdo na něj a jeho kamarády dohlíží.

"Díky…" zahleděl se do prázdna před sebou. Rozhodl se, že se tím nebude dále zabývat.