.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Říjen 2011

Kapitola VIII. – Nevysvětlitelný úkaz

29. října 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola VIII. - Nevysvětlitelný úkaz


Po dvou týdnech letu lodi Express odstartovala z oběžné dráhy Země konečně čínská loď Dobyvatel se šesti lidmi na palubě.

Do sluchátek se všem ozvalo: "Hodně štěstí, soudruzi!"

Číňané chtěli využít gravitačního praku Venuše. To by jim mohlo pomoci dohnat ztrátu.

Na spojenecké lodi panovala dobrá nálada. Vzdalovala se od Země a zároveň přibližovala ke kýženému cíli - Rudé planetě - konstantní rychlostí 25 km/s. Odezva radiového signálu se pomalu ale jistě prodlužovala. Z Marsu letí signál čtyřicet minut, takže na konci cesty budou muset na odpověď čekat hodinu a dvacet minut.

John proplul lodí do vědecké laboratoře. Na konci modulu byla oddělená komůrka. Otevřel dveře a vsoukal se dovnitř. Opřel si čelo tak, aby měl oči přímo před kukátkem. Aktivoval dalekohled. Krytky chránící kukátko se odsunuly a celá kapsle i s Johnem trochu vyjela. Mimo solárních panelů byla tato pozorovatelna jedinou výsuvnou a vůbec pohyblivou součástí lodi. John se zadíval do vzdálených souhvězdí.

Odsud z vesmíru jsou vidět hvězdy a mlhoviny tak jasně, když výhled neruší umělé světlo a částice prachu jako na zemi, pomyslel si John.

Chodil sem pravidelně relaxovat. Byl tak zabrán do pozorování, že přestal vnímat čas. Najednou si uvědomil, že je za pět minut porada ve společenském modulu. Proplul laboratoří přes bioponickou laboratoř, kde už rostly první steaky. Ano, na palubě Expressu byla využita tato ani ne tři roky stará technologie. Modifikovaná rostlina, která umí po dozrání přeměnit v plodech rostlinné buňky na živočišné. Vzhledem se vzdáleně podobá rajčatům. Jejími plody jsou však masové bobule To je to jediné, co o tom John věděl. Hlavní je, že posádka má na palubě obnovitelný zdroj bílkovin a proteinů.

Když dorazil velitel na poradu, už tam všichni byli.

"Hezký den, přeju," začal John.

Odrazil se od stěny, proletěl modulem až ke kolegům a zastavil se. Utvořili kruh.

"Všechno jde zatím podle plánu," pronesl velice povzbudivě a šťastně. "No a teď probereme plán na zítřek. Jarda bude dělat dva důležité pokusy v laborce, tak ho nerušte. Kim, ty překalibruješ vysílačku, nějak to naposled šumělo. Saro, zítra připravuješ jídlo ty. No a já mám na starosti úklid. Ostatní mají zítra volno."

Nadar utrousil poznámku: "Ty si, Johne, vždycky vezmeš na starost tu nejlepší práci."

Všichni se zasmáli.

"Rozchod!" pokýval na ostatní John.

Chytil se madla na pomyslném stropě a odrazil se. Chystal se do pilotní kabiny na přídi lodi. Poklop do příďového modulu byl však zavřený a nešel otevřít. John chvíli lomcoval dveřmi.

Pak to vzdal a řekl sám sobě nahlas: "Tohle nevyřeší síla, ale zdravý rozum."

Přesunul se k ovládání poklopu, umístěnému hned vedle na stěně. Podle přístroje byli dveře odemčené. Zkusil zmáčknout tlačítko NEPRODYŠNĚ UZAMKNOUT a poté ODEMKNOUT. Nic. Zarazil se nad touto záhadou. Vtom se ozvalo klapnutí, jako kdyby někdo zatáhnul za kliku a dveře se sami otevřely. John se leknul a ucukl hlavou dozadu. Ve stavu beztíže tento prudký pohyb způsobil okamžité roztočení celého jeho těla. Udělal kotrmelec a zachytil se nějaké trubky. Proplul do kabiny a zavřel za sebou poklop. Nikdo v ní nebyl. V druhém modulu, ze kterého právě přišel, také ne. Kdo ty dveře tedy otevřel?

Posadil se do sedačky a připoutal se, aby neulétl. Dotkl se monitoru před sebou. Obrazovka ožila a John si otevřel složku PRAVIDELNÁ HLÁŠENÍ O STAVU LODI. Hlavní počítač prováděl několikrát denně automaticky diagnózu celé lodě a všech systémů. Po pěti minutách složku zavřel v domnění, že je vše v pořádku. Chtěl se odpoutat, ale nešlo to. Tahal vši silou. Když už hněv přesáhl tolerovanou mez, vybuchl John vzteky. Začal nadávat a vrtět se v sedačce. Vtom něco zahlédl na čelním skle. Vrátil se na to místo pohledem. Nevěřil svým očím. Na zamlženém skle se rýsoval něčí obličej. Ačkoli nebyly v kabině žádné větráky, ovanul Johna svěží studený vzduch.

Najednou uslyšel pomalu pronesená slova: "Vše není tak, jak má být. Chladící systém. Zkontroluj to!"

John si pomyslel, že se asi pomátl. Polil ho studený pot. Nechybělo hodně, aby zpanikařil. Znovu se podíval na hlášení o stavu lodi. Teprve teď si všiml velkého množství některých látek, které by v chladícím systému neměly vůbec být. Zhrozil se. Hrozilo, že extrémně rychlá koroze, způsobená těmi látkami, proděraví loď. Musel okamžitě jednat. Pásy šly nyní odepnout bez problému.

Zapnul intercom a zahlásil: "Stav nouze! Všichni do společenské místnosti!"

Kapitola VII. – Ponorková nemoc

22. října 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola VII. - Ponorková nemoc


První týden šlo vše podle plánu. Devátý den letu se však událo něco, co velice ohrozilo hladký průběh mise. Posádka vstala, nasnídala se a jednotliví členové se usadili na svých stanovištích.

Dmitrij a Jaromír se vydali do posilovny. Každý člen posádky musel povinně hodinu denně cvičit. Posilovna pobrala maximálně dva lidi najednou. Jaromír uchopil do obou rukou silnou gumu a zapřel se nohama o stěnu. Ve stavu beztíže se nedá ani jinak posilovat, protože činky by ztratily svou hmotnost. Kdežto guma si zachovává vlastnosti všude. Po chvíli cvičení poprosil Dmitrij o pití. Zapomněl si svoje, a tak poprosil kolegu o jeho pití. Z této triviální prosby se v mžiku stalo jádro sporu. Jaromír odmítl, proto se začali hádat. John viděl na obrazovce v pilotní kabině obraz z kamery v posilovně. Viděl jak Rus hodil po Jaromírovi ručník a vyplul z místnosti. John si to zapamatoval, ale nijak to neřešil.

O hodinu později přišla Sara do bioponické laboratoře, kde Nadar kontroloval UV lampy.

Řekl: "Rostlinky nám pěkně rostou," a usmál se.

Sara úsměv opětovala, pak zvážněla a řekla: "Nadare, dostala jsem příkaz z velícího střediska, že mám nám všem změřit úroveň ozáření. Je to rutina, musíme to dělat každý týden."

Podala mu ampulku.

"Potřebuji vzorek moči."

Nadar se začal rozhodnutí bránit: "Panebože, vždyť je to zbytečný! Akorát nás všechny buzerují. Odmítám testy na vlastní riziko."

Prudce odhodil ampulku směrem k Saře a naštvaně opustil místnost.

Při společném obědě panovala značná nervozita. Atmosféra houstla. Dmitrij dělal každý zvuk naschvál co nejhlasitěji.

Nadar najednou vyštěkl: "Buď zticha, ty…!" na poslední chvíli se částečně ovládl a místo toho udeřil pěstí do stolu.

Rus se začal smát a jen málo chybělo k tomu, aby se do něj Nadar pustil.

Ind se odstrčil nohama od stolu a proplul na opačnou stranu místnosti se slovy: "Nebudu jíst s tim primitivem!"

Sara neudržela zlost na uzdě a vykřikla na Nadara: "Kdo je tu primitiv?!"

Vtom se do hádky vložili i Georgie a Tim. Každý si teď vybíjel své frustrace na ostatních.

John zařval: "A dost! To by stačilo. Letíme na Mars, máme spoustu důležitých úkolů a vy se hádáte o úplné kraviny. Všichni si teď najděte místo, kde vás ostatní nebudou rušit a odpočiňte si. Já zavolám do střediska a prokonzultuji to s psychologem."

Šel do kabiny a usedl na místo pilota. Spojil se se Zemí. Odborníci diagnostikovali u členů posádky ponorkovou nemoc.

Vrchní doktor sdělil Johnovi: "Nic to nebude. Nech je, ať se z toho vyspí. Teprve teď na vás dolehl ten tlak. Jste ve stresu. No a to nejhorší - jste zavření v malém prostoru čtyřiadvacet hodin denně." Zasmál se, aby rozhovor odlehčil a dodal: "Je to zcela běžné a většinou se pak zase upevní vztahy v kolektivu."

John pokýval hlavou, poděkoval a ukončil hovor. Ten den svolal všechny ještě před večeří do společenské místnosti. Když tam přišel, už tam seděla Kim, která hleděla s prázdným výrazem z okénka na Zemi. John zvážil, co říct.

Položil jí ruku na rameno a řekl: "Taky tam mám rodinu a přátele. Taky na ně myslím každou chvíli. Taky se mi stýská, ale vím, že na mě pořád myslí. A to mi dodává sílu."

Podívala se na něj a usmála se.

"Měl jsi jít dělat psychologa."

Když do místnosti dorazil poslední, John všem podal ruku a poblahopřál k dobře odváděné práci. Všichni utvořili kruh a začali si povídat. Nadar se omluvil a vzápětí se začali ostatní předhánět v omluvách a utěšování druhých, že oni za to nemůžou. Kim přede všemi pochválila Johna za skvělé schopnosti stmelování týmu. John se cítil šťastně. Roli velitele odváděl na jedničku s hvězdičkou.

Kapitola VI. – Na palubě lodi Express

15. října 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola VI. - Na palubě lodi Express


Všichni vyhlédli z okénka. Spatřili malou základnu a vedle ní loď Express. Na délku měla asi padesát metrů, na šířku deset a na výšku pět. Pod vhodným úhlem klesali až k základně. Jemně dosedli na povrch. Průchozí tunel se automaticky vysunul a připojil k lodi.

John, Christopher a Samuel šli rovnou do Expressu. Vypadala úplně stejně jako cvičná maketa. Pod speciálním sedmivrstvým pláštěm, chránícím před radiací, horkem a tlakem okolního vesmíru, se nalézala pilotní kabina, servisní místnost, hydroponická komora, ošetřovna, vědecká laboratoř, kuchyň s jídelnou, společenská místnost, posilovna, sklad a další, menší části. Probudili loď k životu. Operační systém, prakticky se to dalo již nazvat umělou inteligencí, spustil všechny monitorovací a komunikační systémy. Zapnul vytápění a klimatizaci.

Pak všichni kosmonauti ulehli a vyspali se. Když byli všichni odpočatí, najedli se a vstoupili na palubu Expressu. Poklop se neprodyšně uzavřel.

Loď zapnula motory a vznesla se na oběžnou dráhu Měsíce. John zapnul program první fáze letu. Express se vydal zpět k Zemi. John ještě všem rozdal kontrolní náramky. Měřily a odesílaly základní zdravotní funkce na Zemi a zároveň poskytovaly na malém displeji informace o stavu lodě a na Marsu měly sloužit i jako GPS. Kolem Marsu už totiž obíhaly několik let čtyři družice a další čtyři měly být během příštích několika dnů vypuštěny. Také měly být během letu vypuštěny postupně tři zásobovací moduly, které dovezou vodu a kyslík na Mars.

O dva dny později prosvištěl Express kolem Země. Zrychlil tak na 25 km/s. Nyní mířila loď do prázdnoty mezi Zemí a Marsem. Posádku čekala dlouhá cesta.

Kapitola V. – Start

8. října 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola V. - Start


Každý člen posádky prošel ještě lékařskou prohlídkou. John se šel rozloučit. Objal mámu, táta ho poplácal po kombinéze.

Synům řekl: "Buďte hodní. Přivezu vám šutr z Marsu."

Dal Jenny pusu. Ta se rozbrečela objala ho.

"Dávej na sebe pozor, zlato."

John přikývl a vydal se do hangáru.

"Tak posádko," zakřičel, "jdeme na to. Chce tu snad někdo zůstat?"

Odpovědí mu bylo sborové: "Ne!"

Oblékli si skafandry. Novou odlehčenou verzi. Nasedli do speciálního nezastřešeného vozu. Ten je odvezl až k lodi. Výtahem vyjeli ke kabině. Přešli po můstku. Usadili se do stísněného prostoru. Další tři hodiny probíhala předletová kontrola.

Pak konečně někdo z letové kontroly prohlásil: "Svítí mi tu samé zelené. Můžete vyletět z hnízda, lidi."

Pomocný personál vyšel ven z kabiny, někdo zavřel dveře a všichni sjeli dolů. Můstek se odpojil. Na tabuli svítilo 00:05:12. Startu přihlížely na mysu Canaveral tisíce lidí. Na místě bylo i nespočet televizních štábů.

Reportérka televize News 24 s nadšením ohlašovala: "Dnes začíná dlouhá pouť těmto deseti odvážným lidem. Bude to náročná cesta, ale my věříme, že to dokážou. Sledujte živě první let lidí na Mars."

V kabině panovala nervozita. John cítil za svou posádku zodpovědnost a chtěl jít příkladem. Potlačil nervozitu, zhluboka se nadechl a znovu zkontroloval základní systémy. Někteří se polohlasně modlili, jiní se vrtěli v sedadle ve snaze najít si nejvhodnější polohu. Motor začal hučet. Zdravotník ve středisku poukázal na to, že někteří členové posádky mají zvýšený tep. Motory byly zažehnuty.

Ve vysílačce zaznělo: "Pět, čtyři, tři, dva, jedna, start. Loď vzlétla!"

Motory zaburácely a loď Sagoth se vznesla. Všichni přítomní spontánně zatleskali. Za pár minut už byla loď z dohledu. Přídavné motory poháněné speciálním palivem vynesly kolos na oběžnou dráhu za deset minut. Po několika obletech Země zažehl John přídavné trysky, aby se loď vymanila ze zemské gravitace. Posádku čekala dvoudenní cesta k Měsíci.

Kapitola IV. – Poslední dny na zemi

1. října 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola IV. - Poslední dny na zemi


Čínský plán nabral téměř dvouměsíční zpoždění. Zato v NASA vše šlapalo jako hodinky. Posádka procházela vyčerpávajícím výcvikem. Za čtyři dny měla mise začít. Tým dostal na osmačtyřicet hodin volno a každý člen měl k dispozici soukromý tryskáč.

John se okamžitě vydal do New Yorku. Z letiště jel domů k rodině. Ano, John měl ženu jménem Jenny a dva syny. Osmiletého Jakea a Pětiletého Mikea. Vyprávěl o tom, jak se připravují na let.

"Některé přístroje byly navrženy přímo pro misi a nikdo kromě pár lidí je ještě neviděl. NASA zažilo zase pokrok, když dostalo peníze," podotkl.

John uvařil oběd. Strávili spolu celé odpoledne. K večeru John odešel do oblíbené hospůdky rozloučit se se svými přáteli, kteří se tam každé pondělí scházeli. Dal si pár piv a zahrál si s nimi kulečník. Když se vrátil domů, děti už spaly.

Šel s Jenny na zahradu. Lehli si na deku a pozorovali hvězdy. Mars byl sotva viditelný pouhým okem.

John najednou pronesl: "Budete mi chybět."

Jenny se místo odpovědi přitulila k němu a začala ho hladit. Pak ho políbila. Vstali a šli do ložnice.

Další den se byli všichni koupat. Večer byl jako přes kopírák.

Druhý den, hned po snídani, vyrazili na letiště. Za dvě hodiny již byli na Floridě v Kennedyho vesmírném centru. Na Johna tu čekalo překvapení. Byl tu jeho otec. Místní technici potřebovali jeho zkušenosti a tak ho zavolali už několik dní před startem. Mark si pozorně prohlédl nášivku na synově kombinéze.

"Můj syn poletí na Mars," usmál se. "Máma přiletí zítra," dodal.

Tu noc nemohl John usnout. Vždyť zítra startuje, podívá se poprvé do vesmíru a poletí na Mars. Vstal a šel do společenské místnosti. Tam seděli tři muži z jeho posádky a hráli karty.

"Taky nemůžeš usnout, kapitáne?" zeptal se jeden z nich.

Vzal si z lednice mléko a posadil se k nim. Postupně se připojili i ostatní.

Kim řekla: "Jsem tak nervózní, že bych se nejradši rozkrájela."

Několik lidí souhlasně pokývalo hlavou. Užívali si poslední hodiny na pevné zemi. Postupně všichni usnuli. Probudil je až major Simpson.

"Jak se vám spalo pohromadě v jedné místnosti?"

John si promnul oči a odvětil: "Myslím, že se nám bude pohromadě spát líp. Jsme pak klidnější. Když víme, že je blízko někdo, na koho je spoleh."

Simpson se zamračil.

"No… je dobře, že jste se už spřátelili. A teď honem na plac."

Loď Sagoth s přídavnými nádržemi již stála na místě. Vše mělo dnes odpoledne vyvrcholit.