.
|/|/|/|> 28. 5. 2015: Pamatujete ještě moji prvotinu? Ano, Závod o dobytí Marsu. Nedávno jsem dostal šílený nápad (a já mám rád šílenosti) - oprášit toto univerzum a napsat pokračování.
.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Září 2011

Kapitola III. – Počátek závodu

24. září 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola III. - Počátek závodu


Během tří dní se do NASA sjely dvě stovky vědců, pět set inženýrů, tři sta pilotů a víc jak tisícovka mechaniků. Během měsíce měla být vybrána desetičlenná posádka. O místo velitele se ucházel i John Summerfield. Zároveň se měla naplánovat výstavba vesmírné lodě, základny na Marsu, cesta tam i zpět a program pobytu na Rudé planetě. A okamžitě poté měla být zahájena výstavba lodě a příprava posádky. Po bouřlivých debatách byl odsouhlasen postup. Během pěti měsíců se měla na Měsíci sestavit loď z patnácti modulů. Všechny moduly měly být sestaveny v NASA a pak část převezena do Ruska a Evropy pro urychlení vypouštění. Devět jich měly vynést americké lodě Sagoth, čtyři vylepšené ruské sojuzy a dva evropskou soukromou agenturou, zabývající se krátkými lety do vesmíru pro turisty. Po sestavení bude na Měsíc dopravena posádka, která odstartuje. Využije se princip gravitačního praku. Loď pojmenovaná Express se má vrátit k Zemi a vystřelit se pomocí zemské gravitace směrem k Marsu. To urychlí cestu na pouhých sedm měsíců. Až tam Express bude, zůstane kroužit na oběžné dráze a odpojí se od něj menší modul s posádkou, která na planetě stráví dva měsíce v předem postavené základně. Tuto základnu tvořilo pět propojených kójí. Ty tam měli být dopraveny těsně před přistáním posádky. To znamená, že budou vypuštěny pouze čtrnáct dní před startem posádky a na Marsu přistanou právě dva týdny před přistáním týmu. Automaticky se pak rozloží a spojí.

Do projektu bylo napumpováno vládami všech zúčastněných států i soukromými sponzory sto osmdesát miliard dolarů. Všichni se pustili do práce. Nesmělo se chybovat. Nesmělo nastat zpoždění.

John i všichni ostatní kandidáti prošli těžkými testy. Teď měla být vybrána posádka, aby se mohla začít připravovat a cvičit na cestu. Všichni uchazeči byli svoláni do konferenční místnosti. K mikrofonu se postavili major Simpson a kapitán Viskočevič. Američan začal číst jména. Johnovo zaznělo jako první. V duchu zajásal. Bude velitelem prvního letu na Mars. Ti vybraní šťastlivci byli vyzváni, aby si stoupli. Ostatní jim zatleskali. Ještě byla vybrána záložní posádka a poradci pro let. Všichni začali postupně odcházet. Vybraný tým šel za Simpsonem a Viskočevičem do hangáru.

"Seznamte se," řekli zkušení muži takřka současně, "a vyzkoušejte si nové uniformy."

Poté odešli. John pozorně přehlédl očima své budoucí kolegy, se kterými stráví další rok a půl v malém uzavřeném prostoru.

Posádku tvořili: Američan John Summerfield - velitel, Američan Christopher Freeman - druhý pilot, Němec Tim Tiefenbacher - pilot modulu, Američanka Sara Byersová - lékařka, Ind Nadar Gohain - palubní inženýr, Kanaďan Samuel Lewis - elektronik, Japonka Kim Namaová - operátorka, Rus Dmitrij Čmichovskij - geolog, Čech Jaromír Třešňovský - fyzik a Američan George Allan - příslušník USAF.

John si oblékl kombinézu s nášivkou NASA a odešel na ubikaci.

Kapitola II. – Čínský vesmírný program

17. září 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola II. - Čínský vesmírný program


V roce 2003 se podařilo Číně dostat člověka do vesmíru. Stala se tak teprve třetí zemí (po USA a SSSR), která dokázala dostat svého člověka do vesmíru na své lodi bez pomoci jiných vesmírných agentur. Nyní, v roce 2029 po sáhodlouhých spekulacích vydala Čína prohlášení, které obletělo svět. Titulky internetových článků hlásaly: ČÍNA CHCE NA MARS VYSLAT LIDSKOU POSÁDKU.

V posledních letech tamní režim opět přitvrdil a vztahy s ostatními státy zchladly. Proto byli všichni znepokojeni, když se dozvěděli, že pokud Čína skutečně dobude Mars jako první, bude si nárokovat obrovská území. Vědci předesílali již dlouho, že lidstvo bude muset relativně brzy kolonizovat Mars. A teď si ho chtějí Číňané přivlastnit! Americký, ruský, italský, britský a japonský ministr zahraničí okamžitě zasedli k jednacímu stolu. Byli doslova vyhnáni z Číny. Pak zasáhla Rada bezpečnosti OSN. Také neuspěla. Čína lpěla na svém ultimátu pod pohrůžkou vyhlášení války zde na Zemi.

* * *

Americký prezident v oválné pracovně usedl do svého křesla. Někdo zaklepal na dveře.

"Vstupte," řekl prezident.

Do místnosti vešel náčelník generálního štábu, a nějací dva muži.

"To je major Michael Simpson z NASA a kapitán Alexej Viskočevič z Ruské vesmírné agentury," představil je.

Potřásli prezidentovi rukou a posadili se.

Náčelník spustil: "Pane, jistě jste četl zprávu z Číny. Nemá cenu na ně tlačit. Jinak bychom stáli na pokraji jaderné války. Musíme Mars dobýt první."

Nastala chvíle ticha.

Prezident řekl: "Je to jako nějaká šílená sázka. Dobrá. Za jak dlouho poletí oni a za jak dlouho jsme schopni letět my?"

Náčelník odpověděl: "Podle výzvědné služby chtějí za dva měsíce vypustit první modul. Na oběžné dráze Země sestaví loď skládající se ze sedmi modulů. Nejpozději za osm měsíců plánují start. A my… no… teď jsme vynaložili dost úsilí na nástupce raketoplánů - lodě Sagoth. Navíc máme plné ruce práce s ISS a jinými projekty. Mars jsme zatím odkládali."

Prezident si stoupl, zvedl ukazováček, aby zdůraznil svá slova, a zvýšil tón hlasu.

"Dám vám tolik peněz, kolik budete potřebovat. Zatelefonuji Japoncům, Kanaďanům a Evropské vesmírné agentuře. Očekávám vaši spolupráci a maximální nasazení," snažil se mluvit co nejklidněji.

Náčelník přikývl.

"Rozdám úkoly," řekl rozhodně.

Všichni tři vyšli z místnosti. Z Washingtonu letěli přímo do Houstonu. Náčelník okamžitě nařídil pozastavit všechny projekty. Vše se teď točilo kolem projektu dobytí Marsu.

Kapitola I. – Rodinná historie

10. září 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola I. - Rodinná historie


Rok 1999

Několik set nadšenců přihlíželo startu raketoplánu na misu Canaveral. Starší muž v obleku s kravatou, na hrudi s identifikační kartou NASA, David Summerfield si stoupl a opřel se rukama o zábradlí.

"Od té doby, co se rozpadl Sovětský svaz to už není ono," povzdechl si. "Když se závodilo o to, kdo bude první ve vesmíru a pak na Měsíci, pumpovali do NASA takové prachy, že jsme si mohli dovolit takřka cokoliv. Teď začínáme budovat ISS se zpožděním a ještě s krásnou vidinou toho, že to bude trvat ještě sto let a budou nám do toho ze shora ještě kecat."

Mladý muž stojící hned vedle, kterému byly právě předány tyto informace, přikývl a podíval se nedočkavě na hodinky.

Malý chlapec najednou přiběhl k Summerfieldovi a zatahal ho za rukáv.

"Dědo, koukej, už budou startovat!"

Na tabuli svítilo 00:01:33. Raketoplán byl připraven a vstoupil do závěrečné fáze startu. Summerfieldův syn, otec chlapce, Mark, seděl se svou posádkou uvnitř. Velitel letového střediska popřál posádce hodně štěstí. Pod tryskami se začalo jiskřit.

Někdo ze střediska odpočítával: "Pět, čtyři, tři, dva, jedna a raketoplán právě odstartoval!"

Raketoplán vzlétl, zanechávaje za sebou dlouhou kouřovou stopu. Za několik minut již nebyl ze země vidět.

Dovezl nový modul k právě vznikající Mezinárodní vesmírné stanici a po několika dnech se úspěšně vrátil.

Mark pak vyprávěl svému synovi, Johnovi, své zážitky. John se rozhodl stát se pilotem jako jeho otec a přál si jediné - podívat se také někdy do vesmíru.


Rok 2011

Mark Summerfield si přiťukl s ostatními a obrátil do sebe sklenku šampaňského. Měl smíšené pocity.

Právě se vrátil raketoplán Atlantis ze své poslední mise. Z úplně poslední mise všech raketoplánů.

Mark měl sám tu čest letět dvakrát do vesmíru. Nejprve se snažil ponechat si své pocity pro sebe. Když ale viděl ostatní ve středisku, uronil pár slz. Všichni si potřásali rukama.

ISS je dokončená. Už několik let je na oběžné dráze stálá posádka. Roky usilovné práce se vyplatily. Někdo si vzal slovo.

"Zprvu jsme vesmír dobývali rozděleně. Sověti vyslali prvního muže do vesmíru, my pak přistáli na Měsíci. ISS je ukázkou spolupráce všech národů. Sjednoťme se, abychom mohli otevřít bránu ke hvězdám."

Všichni začali tleskat.

* * *

O pár týdnů později podepsal americký prezident Barack Obama další škrty v rozpočtu, které se týkaly také NASA.

Rusové teď dávali všechny finance vyčleněné pro kosmonautiku do zásobování ISS. Stanice byla nyní, když Američané neměli žádné náhradníky za raketoplány, závislá na ruských raketách. Dobývání kosmu bylo bohužel na několik let pozastaveno.

Kapitola nultá - Předmluva

3. září 2011 v 18:00 | Sheppard |  Závod o dobytí Marsu
Lidstvo se toužilo dostat do vesmíru odnepaměti. Spatřit krásu světa pod sebou a prozkoumat to, co se nalézá za oblohou. Mnozí lidé by dali cokoli za to, aby mohli nakouknout do neznáma. 12. dubna 1961 spatřil první člověk Zemi z vesmíru. 20. července 1969 vstoupili lidé na Měsíc. Další metou ve zdolávání vesmíru je Mars.




Kapitola nultá - Předmluva


Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Nalézá se zde nejvyšší hora sluneční soustavy Olympus Mons. Má dva měsíce pojmenované Phobos a Deimos.

Mars má dnes velmi řídkou atmosféru, která není schopná zadržovat tepelnou výměnu mezi povrchem a okolním prostorem, což má za následek velké teplotní rozdíly během dne a noci.

Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 až 1000 Pa, což je přibližně 100 až 150krát méně než na povrchu Země.

Průměrná teplota u povrchu planety je okolo −56 °C. Na rovníku se teploty běžně pohybují od −90 do −10 °C, a nad nulu se dostanou jen výjimečně. Naproti tomu teplota povrchové vrstvy půdy může někdy dosáhnout až +30 °C. I přes tyto občasně příznivé teploty nemůže na povrchu existovat kapalná voda. Voda by se okamžitě začala vypařovat vlivem nízkého tlaku.

Na Marsu byla pozorována i oblačnost. Vedle počasí je atmosféra planety také dějištěm častých prachových bouří, které občas dosáhnou celoplanetárního charakteru nebo i malé vzdušné víry v podobě prašných vírů. Během bouří mohou větry na povrchu planety dosahovat až rychlostí okolo 200 km/h. Průměrné rychlosti větru jsou však 35 až 50 km/h. Díky řidší atmosféře ale nemá vítr takovou sílu jako obdobný vítr na Zemi.

Kolem své osy se Mars otočí za dobu, která je velmi podobná délce pozemského dne - 24 hodin, 39 minut (Země 23 hodin, 56 minut). Úhlový sklon planetární osy 25,19° je srovnatelný se sklonem 23,44°, který má Země. Díky tomuto sklonění jsou zde roční období, podobná těm na Zemi, ačkoli jsou téměř dvakrát tak dlouhá, neboť "marsovský rok" činí 687 pozemských dnů (1,88 roku pozemského).

Vzdálenost od Země se v průběhu oběžné doby mění v rozmezí mezi 55 milióny až 400 milióny kilometrů.

Voda na Marsu existuje buď ve formě ledu nebo jako vodní pára, která vzniká sublimací při zvýšení teploty. Dle pozorování se zdá téměř jisté, že se na povrchu planety tekoucí voda v minulosti vyskytovala. Díky novým snímkům byly na povrchu Marsu rozlišeny geomorfologické pozůstatky vodní činnosti v podobě říčních koryt a sedimentů.

Současné poznání historie Marsu nasvědčuje, že se po jeho vzniku na povrchu nacházela hustá atmosféra a kapalná voda. Dle současné teorie o vzniku života tím byla splněna základní podmínka, která mohla vytvořit obyvatelnou zónu na povrchu a umožnit tak vznik primitivního života. Na druhou stranu proti vzniku života hovoří fakt, že tyto příznivé podmínky trvaly pouze dočasně.

Slabá magnetosféra a extrémně tenká atmosféra, veliké výkyvy teplot, ukončení současné vulkanické činnosti a bombardování povrchu meteory nedávají v současnosti příliš mnoho nadějí, že by život (pokud se vyvinul) mohl přežít do dnešních dní, i když vědci na Zemi jsou neustále překvapování podmínkami, za kterých může život přežívat (radioaktivita, život v naprosté temnotě, život bez dýchatelného kyslíku, atd.).

Pro potvrzení či vyvrácení teorie o životě na Marsu chybějí zatím jasné důkazy. Existují sice některé náznaky, které nasvědčují, že na Marsu život skutečně byl.

Převzato z cs.wikipedia.org

ČT - závěrem

2. září 2011 v 15:05 | Sheppard |  Čas temnoty


K tomuto příběhu, tvořenému opravdu krátkými díly, nemám co dodat. Už jsem to měl sepsané dříve. Některé části jsem upravil. Rozmýšlel jsem se jestli ponechat happy end nebo konec pozměnit, aby zůstal otevřený, jak to u hororů bývá. Nakonec jsem nic neměnil. Doufám, že se vám to alespoň trochu líbilo. No nic... svět je zachráněn, takže se můžete těšit na další příběhy. :-)

Na závěr bych rád poděkoval za vaši přízeň.

15. díl - Uzdravování

2. září 2011 v 15:00 | Sheppard |  Čas temnoty


Loď vyplula. Po dvou dnech dorazila k městu. Po nábřeží se potulovalo několik nakažených. Sniper všechny odstranil. Bohužel než se vše vyložilo, nebylo možné nakažené zastavit jinak. Murphi přemostil palubu lodi a pevninu. Pár vojáků vyskočilo na molo. Přitáhli loď a přivázali ji k pilířům. Velitel týmu zavelel: "Kupředu." Velitel japonské části týmu rozkaz zopakoval ve své mateřštině. Vydali se k televiznímu vysílači. Technik zapojil laptop a spustil program. Nakažený, který byl poblíž, padl k zemi. Luke a dva zdravotníci k němu běželi. Píchli mu protilátku. Nic se nedělo. Po dvou minutách sebou začal škubat. Poté otevřel oči a posadil se. Překvapeně a ospale pronesl: "Co... co se to děje? Kde to jsme?" Zdravotníci ho začali uklidňovat. Velitel týmu ohlásil, zařval do vysílačky: "Funguje to!" Ten den tým Tanota vyléčil a přesunul na loď ještě padesát nakažených. Další rozkazy byly jasné. Ukořistit ještě několik lodí, aby se na léčbě mohlo podílet více lidí z kolonie. Tým Tanota druhý den vyrazil do přístaviště. Luke nesl přenosnou vysílací anténu. Zapnul ji. Nemrtví se svalili na beton. Do těla jim byla vpravena protilátka. Zatímco zdravotníci komunikovali s uzdravenými, vojáci šli prozkoumat lodě. Technici je nastartovali. Podařilo se získat 3 lodě. Vypluli doplnit posádku do kolonie. Po týdnu už lidé založili tábor na pevnině. 10 lodí nyní pendlovalo mezi kolonií Naděje a pevninou. 24 hodin denně chodily po městě týmy a uzdravovaly nemocné. Za půl roku už byla většina obyvatel USA zdravá. Začalo se uzdravovat všude po světě. Lidská populace se začala opět zvyšovat. Na třech místech byly nalezeny základny zloduchů. Všichni byli odsouzeni na doživotí. Vše se vrátilo do normálu. Továrny se rozjely, infrastruktura byla obnovena. Všichni z Naděje byli vyznamenáni hned v několika státech, monarchiích, císařstvích, federacích a sultanátch. Bylo postaveno mnoho soch a památníků. OSN vyhlásila na jeden den v roce celosvětový svátek. Carter se stal generálem. Většina lidí z týmu Tanota pokračovala v čestné službě. Luke se oženil s Ashley a koupili si vilu na západním pobřeží spojených států.